Zprávy o masakrech civilistů v Dárfúru na rozkaz súdánské vlády či s její podporou jsou nepravdivé nebo bezmezně přehnané... Většinou za nimi stojí ti, kdo mají na věci nějaký zájem. Tvrdí to někteří němečtí odborníci, kteří v Súdánu působí.
Program proslulého Egyptského muzea v Berlíně se uplynulý víkend změnil v nezvyklou politickou tribunu, uvádí berlínský tisk. „Cítíme potřebu představit vám realitu dnešního Súdánu“ prohlásil před plně obsazeným přednáškovým sálem Pergamon Muzea ředitel egyptské expozice Dietrich Wildung. Mezinárodně odsuzovaná vláda v Chartúmu je podle něj lepší než její pověst.
Na tom, jak je špatná, mají prý podíl prakticky všichni: OSN, humanitární organizace, vlády i novináři. Své soudy opírá Wildung o zkušenosti německých archeologů, již v Súdánu působí.
Ve velmi emocionální přednášce přirovnal geolog a geograf Stefan Kröpelin z Univerzity v Kolíně (Universität zu Köln), který bádá v Súdánu už 27 let, zprávy o masakrech v Dárfúru k obviněním USA vůči Bagdádu před zatím posledním válečným tažením v Iráku.
Stejně jako se v Iráku nenašly zbraně hromadného ničení, nejsou důkazy pro genocidu či systematické vraždění v Dárfúru, míní Kröpelin.
Je to tvrzení, které se prostě vypustilo do světa, uvádí. Podle Kröpelina mrtví přirozeně existují, ale v žádném případě v uváděném rozsahu. Jezdecké milice (džandžavíd), které podle OSN systematicky útočí na civilisty, vypalují domy, znásilňují ženy, si někdo „vymyslel jako klasického otloukánka“, myslí si odborník z Univerzity v Kolíně.
Kröpelinova domněnka - jde o ropu. Spojené státy ji chtějí v Súdánu těžit a odtud dopravovat ropovodem do Kamerunu na pobřeží Atlantiku. Proto “západní vojenské zdroje” podporují rebely proti vládě v Chartúmu zbraněmi a vozidly. Povstalce v Dárfúru mělo podle Kröpelina cvičit dvě stě příslušníků americké námořní pěchoty.
Novinářům Kröpelin vyčetl, že pracují povrchně, jednostranně a vznášejí absurdní obvinění. Jako příklad uvedl magazín Geo, jenž v červnovém vydání doplnil materiál o Dárfúru černobílými fotografiemi. “Svým způsobem zpracování to připomíná temné časy třetí říše,” argumentuje Kröpelin. Podle přítomného súdánského velvyslance v Berlíně vzniká většina zpráv médií o Dárfúru “z doslechu”.
Expertka německých liberálů (FDP) na obrannou politiku Elke Hoffová ocenila Kröpelinovu zprávu jako skvělou. Je prý skeptická, zda plánovaný mírový sbor o síle dvacet tisíc mužů může splnit očekávání, jež jsou s jeho vysláním do Dárfúru spojována. Německo a EU by se podle ní měly více angažovat humanitárně namísto morálního zvedání ukazováčku.
Argumenty, které zazněly na přednášce v Berlíně, jsou menšinové, ale zdaleka ne ojedinělé. Hlavně v africkém tisku se lze v poslední době stále častěji setkat s názorem, že konflikt v Dárfúru se stává stále více “zástupnou válkou” mezi Čínou, která ze Súdánu bere třetinu svých ropných dovozů, a USA. Mluví se o lidských právech, ale za kulisami jde hlavně o jedno: nerostné zdroje.
Už roku 1980, kdy ještě v Súdánu pátrali po ropě Američané, uváděli odborníci koncernu Chevron, že její zásoby mohou být v zemi větší než v Saúdské Arábii nebo Iráku. Americké firmy však poté musely Súdán opustit a dlouhodobé koncese na těžbu černého zlata v Súdánu mají dnes Číňané, Malajci a další.
Tento stav Spojeným státům nevyhovuje. Proto, tvrdí někteří komentátoři, se USA a OSN snaží nejrůznějšími sankcemi ropné exporty Súdánu ochromit. To je prý i důvod, proč se ve víře v budoucí možnost přístupu k ropě v Súdánu zveličují a podporují regionální konflikty.
