Převrat v Bangui
Prezidenta srazil bumerang. Pučisté podávají Africe ruku

Africké paradoxy: Françoise Bozizého, prezidenta Středoafrické republiky, svrhli o uplynulém víkendu ti, kteří mu kdysi pomohli stanout v čele státu. Zapomínat na staré kamarády se nevyplácí. Do čela země se postavil vůdce rebelů Michel Djotodia. Podle některých zpráv rozpustil parlament i vládu, jiné informace ale uvádějí, že premiéra a ministry ponechal ve funkci a vůči zbytku Afriky nasadil přátelský tón.

Povstalci ale pozastavili platnost ústavy. Rada bezpečnosti OSN neústavní převzetí moci v noci na dnešek ostře odsoudila a upozornila, že nebude váhat podniknout další kroky.

Vůdce povstalců hodlá vládnout dekrety do řádných a transparentních voleb, které slíbil uspořádat do tří let. Hlavní město Bangui v neděli obsadili povstalci z koalice Séléka a svržený prezident uprchl do sousedního Kamerunu.

Bozizého vyhnali ze země bojovníci, kteří ho přesně před deseti lety, 15. března 2003, dosadili do prezidentského křesla. Stál v jejich čele. Z bývalých spojenců autokraticky vládnoucí hlavy státu se však postupem doby stali nepřátelé a Bozizé kuriózně přišel o moc stejným způsobem, jakým ji kdysi nabyl.

Séléka, což v místním domorodém jazyce sango znamená "spojenectví", je slepencem různých povstaleckých skupin. Většina bojovníků jsou cizinci, nejvíce z nich pochází z Čadu. Mnozí z nich už ale ve Středoafrické republice dlouho žijí.

Hlavní jiskrou, která zažehla jejich rebelii, byly peníze. Jejich někdejší vůdce Bozizé, prezident na útěku, kdysi každému z nich slíbil 15 milionů CFA franků (asi 575 tisíc Kč), ale  nedodržel to.

Djotida, který se mezitím sám prohlásil prezidentem, slibuje, že dodrží mírovou dohodu z Libreville, kterou Séléka podepsala  s vládou v Bangui letos v lednu. Na jejím základě vznikla i vláda národní jednoty, v jejímž čele stojí respektovaný ochránce lidských práv Nicolas Tiangaye. "Mluvili jsme s ním a od nám potvrdil, že zůstane premiérem," tvrdí šéf rebelů.

Z afrických zemí rozhořčilo nejvíce svržení prezidenta Bozizého Jihoafrickou republiku, která mu poslala jako posilu 200 vojáků. Jihoafričané pak byli v podstatě jediní, kteří se postupujícím rebelům postavili na odpor. Jedinými padlými v závěru konfliktu ve Středoafrické republice byli byli jen Jihoafričané, kterých zemřelo třináct.   

Novopečený prezident, vůdce koalice rebelů Séléka, nasadil vůči zahraničí okamžitě smířlivý a přátelský tón. Svržení prezidenta Bozizého nicméně rozhodně odsoudila Africká unie (AU). Představitelům povstalecké koalice Séléka zakázala Africká unie cestovat do zahraničí a zablokovala jejich majetek. Postoj AU však výrazně ovlivňují Jihoafričané.

Podle arabské televize al-Džazíra je situace v Bangui stále neklidná a pokračuje rabování. Lidé prý nevycházejí na ulici. Podle OSN ze Středoafrické republiky uprchly tisíce lidí do sousedního Kamerunu a Konga.

Středoafrická republika je jednou z nejchudších zemí na africkém kontinentu, ačkoli je bohatá na nerostné suroviny. Nezávislost na Francii získala roku 1960, ale od té doby se potýká s násilím.