Súdánský parlament dnes po několika měsících diskusí schválil zákon upravující uspořádání referenda o nezávislosti jižního Súdánu. Schválení předcházely rozpory mezi oběma koaličními stranami, které ohrožovaly křehké příměří v zemi zotavující se po občanské válce.
Novela upravuje registraci obyvatel poloautonomního jihu, kteří utekli v průběhu občanské války do severní části země. Obyvatelé narození zde před rokem 1956 budou muset volit v jižním Súdánu. Jihosúdánské úřady si tak slibují, že registrací voličů zabrání možné manipulaci s hlasy.
Mladší ročníky Súdánců z jihu mohou hlasovat ve všech částech země i v zahraničí. Novela také určuje, že nezávislost jižního Súdánu bude uznána, pokud se pro ni vysloví 51 procent a volební účast přesáhne 60 procent.
Severosúdánská strana Národního kongresu (NC) prezidenta Umara Bašíra minulý týden pozměněnou novelu zákona prosadila i přes demonstrativní bojkot hlasování ze strany jižního Súdánu. Po kritice Washingtonu však NC slíbil nové hlasování.
Súdánský převážně muslimský sever a křesťanský a animistický jih podepsaly mírovou dohodu v roce 2005.
Po 21 letech tak ukončily občanskou válku, v níž zahynuly více než dva miliony Súdánců. Na jejím základě obě strany vytvořily vládu národní jednoty a shodly se na konání dvou referend o nezávislosti jihu a o osudu ropného regionu Abyei.
Sporná oblast by v něm měla rozhodnout, ke které části země bude náležet.
Požehnaná i prokletá súdánská ropa |
Když na konci devadesátých let 20. století začal Súdán vyvážet první ropu, zásadně to změnilo charakter dosavadní války v zemi. Už tehdy se z mnoha zasvěcených úst ozývalo, že ji nelze stereotypně prezentovat jako konflikt muslimského severu s křesťanským jihem, ale že od jejího vzplanutí roku 1983 (k prvním srážkám však došlo krátce po získání nezávislosti země roku 1956) šlo stejnou měrou o rozdělení moci, území a přírodních zdrojů. Náboženství bylo často jen zástěrkou pro veskrze světštější pohnutky. Nalezení ropy, jež celý konflikt znovu vyostřilo, tuto skutečnost jenom potvrdilo. Angažovanost mezinárodních petrolejářských společností, mezi nimi CNPC, Petronas, IPC, Talisman a ÖMV, přitom nepřímo způsobovala genocidu a vyhánění obyvatelstva v oblastech těžby. Ropa všude jednou dojde. Bohatství naší země musíme stavět na něčem jiném, varují mnozí Súdánci. Oslabí režim v Chartúmu a současně si znovu otevřou cestu na jihosúdánská ropná pole (americké firmy tu vrtaly už v šedesátých letech minulého století), kam by je islámští vůdci nepustili. |
Mnoho Súdánců věří, že jim černé zlato přinese blahobyt. Je všude pod povrchem, celý Chartúm stojí na ropě, lze zaslechnout z různých stran. Opojení z těžebních věží zažívají už řadu let i další africké země. Kritici se nicméně obávají, že nejchudší obyvatelstvo v Súdánu z nerostného bohatství své země nijak profitovat nebude a že drtivá většina příjmů skončí v kapsách úzké vrstvy vyvolených. Neblahým příkladem je na ropu bohatá Nigérie, jejíž šedesát procent obyvatel žije stále pod hranicí chudoby. Foto: Profimedia
