Jihoafrická Angola se vydala svou vlastní cestu v přístupu k nejrůznějším církvím. Fakticky zakázala téměř dvě stovky různých náboženských institucí, mezi nimi křesťanské církve a sekty. Největší pozornost světa ale vzbudily situace a nářky tamních muslimů. Média citovala slova angolského prezidenta José Eduarda dos Santose, že nová právní úprava znamená konec, a to definitivní, islámu v zemi.
Nejen v zemích islámského ražení, ale i u mnoha lidskoprávních aktivistů to vzbudilo kritiku. Ta přišla, paradoxně, také z muslimských států, které systematicky utlačují a pronásledují církve křesťanské.
Podle prvních zpráv sdělovacích prostředků z konce listopadu prý angolská vláda označila islám za ilegální a označila ho za sektu. V Angole se prý už v říjnu začalo s bořením mešit. Další se zavírají.
Drtivá většina Angolanů jsou křesťané, katolíci a protestanté, což je dědictví po portugalských kolonizátorech. Údaje o počtu muslimů v zemi se velmi liší. Hovoří se o 90 tisících až o půl milionu. Angola má kolem 20 milionů obyvatel.
Islámskou víru vyznávají především chudé vrstvy, jejichž většinu tvoří přistěhovalci ze západní Afriky a z jiných zemí, kde převažuje islám. Do Angoly bohaté na ropu přišli pracovat. Roste počet konvertitů.
V uplynulých letech na podporu muslimství proudily do Angoly peníze z monarchií v Perském zálivu. Stále větší vliv zde získává al-Kajda, jejíž přívrženci zavraždili několik křesťanů a vypálili několik křesťanských kostelů. Opakovaně se objevily informace, že Saúdská Arábie se snaží v zemi vytvořit pro islám širší základnu.
Mezi muslimy a většinovou společností je ale bariéra, jíž tvoří nejen víra, ale i rozdíly etnické, kulturní a jazykové.
Podle výroků několika angolských politiků ale svět svou reakcí na údajný zákaz mohamedánské víry přehání. Věci se podle nich mají trochu jinak, je to nedorozumění.
Nejde prý o oficiální zapovězení, ale o odmítnutí registrace 194 "náboženských konfesí", které o to žádaly. Mezi těmi, kdo s registrací neuspěly, je i Angolská islámská komunita (COIA). K tomu je ale třeba dodat, že bez registrace se víra té které církve dá v Angole jen jen obtížně praktikovat. Fakticky se tento stav blíží zákazu.
Nezaregistrované církve nesmějí ani stavět své svatostánky, což muslimové opakovaně porušovali. Někteří podnikatelé se věc snažili obcházet třeba tím, že dostali povolení na stavbu a do pak ní začlenili modlitebnu, nebo v ní přímo vznikla mešita.
To bylo úřadům trnem v oku.
Podle COIA je, či spíše bylo na území Angoly 78 mešit. Až na svatostánky v hlavním městě Luandě jsou prý všechny uzavřeny - technicky nemají licenci.
Mešity v Luandě se údajně neuzavřely proto, že vládu zaskočil mezinárodní rozruch stran "zákazů" církví.
Nicméně, angolské úřady dodávají, že islám nemohly zakázat už proto, že ho nikdy nepovolily.
Angolský ministr zahraničí Georges Chikoti prohlásil, že muslimové v zemi nejsou pronásledováni, ústava zaručuje náboženskou svobodu. Jen nesplňují zákonná kritéria na registraci jako oficiální církev.
Patří k nim, že náboženská skupina musí mít nejméně 100 tisíc členů a musí být zastoupena v nejméně 12 z 18 angolských provincií. To prý Angolská islámská komunita nesplňuje.
Podle znalců existuje v zemi kolem tisícovky náboženských společenstev, mezi nimi mnoho křesťanských sekt. Podobně jako ve zbytku Afriky sílí hlavně evangelikáni financovaní z USA.
Jak lze usoudit z nejnovějších kroků a prohlášení angolských úřadů, téměř všechny církve jsou v rozporu se angolskou kulturou a jejími zvyklostmi.
Pouze tři až čtyři náboženské směry mají viditelnou a užitečnou roli ve společnosti. Islám mezi nimi není.
