Politické strany v Demokratické republice Kongo se usilovně, leč nepříliš úspěšně snaží rekrutovat nové členky a kandidátky do parlamentu. Partaje k tomu nutí volební zákon ve víře, že větší zastoupení žen v politice a byrokracii se projeví v silnější propagaci ženských práv.
"Oslovujeme ženy, říkáme jim, ať vstoupí do naší politické strany a reprezentují nás v příštích parlamentních volbách, ale většina z nich se bojí," říká humanitární zpravodajské agentuře IRIN Prince Bushiri, lídr Občanské aliance pro veřejnou bezpečnost. "Když se jich ptáme, čeho se bojí, některé vám poví ‚nemám ráda politiku,‘ další řeknou ‚musím se napřed zeptat na názor svého manžela‘." Do strany se prý zapíše tak každá desátá oslovená.
Volební komise začala registrovat kandidáty čtvrtého srpna. Strany, jež nenapíšou na své kandidátky dost žen, poruší volební zákon; obávají se hlavně malé partaje. Zákon počítá s 30 až 35 procenty žen ve veřejných funkcích do roku 2011, čtyři roky nato bude kvóta 47,5 procent.
Zatím jsou ale statistiky o poznání chudší – podle loňské studie bylo na vyšších správních a politických pozicích 7,2 procent žen, nejvíc jich bylo v metropoli Kinshase – 17 procent. Jenže volební zákon v sobě nese jen těžce překonatelnou překážku – do parlamentu smí jen vysokoškolsky vzdělaní. Nepřekvapí, že v Demokratické republice Kongo takových žen moc není.
Bez vzdělání nejsou političky
"Bojujeme za paritu mužů a žen tak, že ženám vysvětlujeme, že se to stane, jen pokud se ženy v politických stranách dostanou do parlamentu, kde mohou ženská práva bránit," říká Biselenge Lifaita, šéfka neziskové organizace Ženy v rekonstrukci za rozvoj Konga. "Jsou z té ideje nadšená, ale pořád nám říkají, že na to nemají vzdělání ani zdroje." Lifaita proto vede kampaň za rozvoj vzdělávání žen a dívek, aby jich v nadcházejících letech mohlo do politiky kandidovat více.
Mnozí věří, že vyšší zastoupení žen v politice je klíčové pro prosazování jejich práv, která jsou pošlapávána nejen v důsledku chudoby nebo nedávné občanské války. American Journal of Public Health v květnu publikoval hrozivou studii, že každou hodinu dojde v zemi 48 znásilnění – takovou tragickou vzpomínku v sobě nosí 1,8 milionu žen.
Před pár lety prezident Joseph Kabila oznámil politiku nulové tolerance proti zločinům spojeným se sexuálním násilím, ale zatím se nezměnilo nic, jen pár vojáků bylo souzeno za znásilňování žen," řekla agentuře IRIN Gertrude Kitembová, bývalá ministryně pošt a telekomunikací. "Až bude v politice víc žen, zvlášť na čele různých institucí, použijí svůj vliv a zajistí, že všichni pachatelé sexuálního násilí budou předvedeni před soud."
Postarat se ženy dovedou
Bývalá ministryně genderu Faida Mwangilwa tomu věří stejně tak, nárůst žen v politice je prý logickým pokračováním role, jíž už ženy v tamní společnosti hrají. "Od doby hospodářské krize, jež Demokratickou republiku Kongo postihla v 80. letech, byly ženy v přední linii, přinášely do domácnosti denní chléb, přispívaly na vzdělání svých dětí i na zdravotní péči, když jejich manželé dostávali nízké platy," argumentuje. "Dosahují toho pomocí malého podnikání ve městech či zemědělstvím na vesnicích. Tyto ženy by měly být v politice, neboť už prokázaly, že dovedou hrát větší roli ve změnách v této zemi, na základě jejich zkušeností z domácností."
Jenže ženy mají z politiky strach, snad proto, že z nich v politice mají strach muži. Nebo si je tam zkrátka nepřejí, jak se přesvědčily mnohé odvážné. "Mnoho žen bylo znásilněno, že poukazovaly na násilí na ženách," vysvětluje Justine Masika, koordinátorka organizace Synergie ženských obětí sexuální násilí. "Jednu ženu z naší organizace znásilnili třikrát. Agresoři tvrdili, že se stavěla proti násilí na ženách, aniž by sama byla znásilněna, a proto by ji taky měli znásilnit."
