Utekli ze Zimbabwe. Teď pomáhají Nigérii

Není jich mnoho, ale jejich práce je znát. Bílí farmáři vyhnaní ze své domoviny Robertem Mugabem se usídlili také v Nigérii a zvedli životní standard i tamním obyvatelům. Přesto musejí zimbabwští exulanti řešit například problémy s dodávkami proudu nebo půjčkami od bank.

Músá Mogadí je na tom od doby, kdy přišli bílí, lépe. Má lepší práci, naučil se novým postupům ve farmaření a užívá si fešného mobilního telefonu, píše list Christian Science Monitor. Ještě před třemi lety se přitom obděláváním půdy stěží uživil. Nyní dostává pravidelnou mzdu a dokonce povýšil na dozorce na jednom z městských velkostatků, kde může své zkušenosti získané od bílých plně uplatnit.

Než Zimbabwané dorazili, neexistovala v oblasti žádná síť mobilního operátora.

Pak přišel rok 2005 a bývalou britskou kolonii Zimbabwe začali houfně opouštět pod různými pohrůžkami tisíce zemědělců. Na jejich odchodu vydělali hlavně váleční veteráni věrní prezidentu Mugabemu a vládnoucí elity.

Nyní většina nigerijských robotníků se zkušenostmi z "bílých" farem vlastní elegantní telefony a mnozí si pořídili i terénní motorky z půjčky od zaměstnavatele.

Ze zimbawské mizérie do nigerijského ráje

Zpátky však zimbabwští farmáři nechtějí. "Moje srdce by se chtělo vrátit, ale hlava říká ne. Už jsme sem investovali příliš, abychom to jen tak opustili," říká listu Christian Science Monitor emigrantka Susan Mactavishová. Nyní obdělává zhruba tisíc hektarů v centrálním nigerijském státu Kwara.

Podobně vidí situaci i John Sawyer. "Kdybychom odjedli zítra do Zimbabwe, museli bychom začít od píky," vysvětluje. Nikomu se příliš nechce do země, která sice byla obilnicí Afriky, ale dnes jí zmítá hyperinflace a děsivá osmdesátiprocentní nezaměstnanost.

V Nigérii je situace odlišná. Hospodářství letos podle Mezinárodního měnového fondu poroste o 9 procent a světoznámá investiční banka Goldman Sachs zařadila Nigérii mezi budoucí ekonomické obry.

Přes nesporné ropné bohatství však většina ze 140 milionů obyvatel žije z pár dolarů denně. I to by měli bílí pomoci změnit.

„Kdyby v každém státě žilo alespoň dvacet bílých Zimbabwanů, Nigérie by se stala jedou z nejbohatších zemí světa a dokonce bychom nebyli závislí na ropě," přeje si manažer na farmě Kenny Oyewo.

V cestě bílým zemědělcům však stojí několik překážek. Tou hlavní je liknavost úřadů a bank. Ve zmíněném státě Kwara úřady sice dokonce bílým za obdělávání země platily, ale jinde situace tak růžová není.

V oblasti Nasarawa východně od hlavního města Abuja farmáře státní správa přes spoustu slibů vůbec nepodpořila. Most, který měl propojit jejich pozemky s blízkou Abujou nestojí a odsouhlasené bankovní půjčky na konta nedošly.

Bukola Saraki, guvernér státu Kwara, však vidí budoucnost růžově: "Myslím, že se projekt už zaplatil. Když jsme začali, mnoho lidí tomu nevěřilo. Teď si myslím, že tři tisíce lidí, které zaměstnáváme, bude projekt bránit."

Foto: Profimedia