U paty Saladinovy pevnosti se známý káhirský hřbitov každý pátek stává prapodivným místem, kde lze sehnat všechno možné. Místo leží daleko od bazaru Chán al-Chalílí, jenž je takřka povinnou zastávkou pro miliony turistů, kteří každoročně zemi na Nilu navštíví.
Rozlehlý hřbitov v jižní části egyptské metropole je jedním z nejoblíbenějších tržišť po celé zemi, kam se ve sváteční den muslimů vydávají prodejci z celé země.
Tam, mezi mračny prachu, jež se zvedají při každém kroku tisíců lidí, vyrůstají stovky stánků, které nabízejí nejrůznější zboží, většinou z druhé či třetí ruky a někdy i pochybné použitelnosti.
Na nové majitele tu čekají hory bot a brýlí, součástky do počítače pokryté prachem, televizory, jež by se vyjímaly v muzeu, náboženské obrázky, rodinná alba z lepších časů i veškeré možné druhy zvířat.
Právník Muhammad Hasan sem přišel koupit kočičku pro svého synka. Ujišťuje, že ačkoliv sem chodí jen zřídka, je to velmi zvláštní místo, kde "lze sehnat všechno od jehly až po raketu", jak říká oblíbené egyptské úsloví.
Ovšem pro mnohé jiné je tento páteční trh místem, kde se prodávají či nakupují kradené věci, ať jde o psa nebo telefon, a v jehož labyrintu uliček lze najít, co se jinde v Káhiře ztratilo.
Ve spleti uliček se mezi stovkami přicházejících a odcházejících lidí ptá vyděšené dítko prodavače: "Jsou jedovatí?" S jedním hadem v ruce a s dvacítkou dalších ve třech skleněných bedýnkách obchodník záporně zavrtí hlavou a vysvětlí chlapci, že jedí jedno vajíčko týdně a že jsou od Nilu. A dodává, že si chlapec může jednoho odnést domů za 50 
egyptských liber (asi 147 Kč).
O pár metrů dál může zájemce koupit různé ptáky, psy a kočky všech možných druhů a také fenka, jakousi pouštní lišku. A za 15 liber (asi 44 Kč) je možné přijít ke dvěma ze stovek "amazonských rybek", které naplňují barvami malé náměstíčko naproti hrobkám.
Město mrtvých, jak se říká tomuto ohromnému hřbitovu vklíněnému v islámské čtvrti, hostí jak čnící mamelucké památníky, tak je také domovem tisíců chudých rodin, které žijí mezi panteony a náhrobními kameny.
Na páteční trh se vypravil se svou americkou a britskou kolegyní i chilský profesor, který učí na mezinárodní škole v Káhiře. Ovšem obě ženy jsou blondýnky a přitahují pozornost Egypťanů nejen tím, že jsou zřejmě turistky na místě, kam moc cizinců nechodí. Jsou totiž 
taky téměř jediné ženy, které nemají na hlavě závoj nebo nikáb, tedy kus oděvu, který z ženy odhaluje pouze oči.
"Ke vstupu sem je nutná odvaha," vysvětluje Patricio, i když hned neopomene zdůraznit, že to není nebezpečné místo, nýbrž takové, kde předsudky můžou způsobit nepříjemný pocit.
Staré poničené fotoaparáty i videokamery, hodinky bez ručiček, děravé kavárenské plachty nebo vybledlé podobenky někdejšího egyptského krále Farúka i členů monarchovy rodiny: stovky předmětů, které přežily smetiště a jež se pak hromadí na zdejším pohřebišti. Egypťané sami přiznávají, kolik je stojí úsilí zbavit se nějaké věci, která s postupem času buď přestala být užitečná, nebo se zničila.
Foto: Profimedia
