Ztracený kontinent
Vesnice tisíciletí a mobily. Další snahy o léčení Afriky

Vesnici Dertu uprostřed písečného moře dělí od nejbližší dlážděné cesty sto kilometrů. Má málo elektřiny a žádnou televizi. Na jejím kraji však stojí blyštivé znamení pokroku - nová věž mobilního operátora. Znamená to, že farmáři už nemusejí trávit hodiny na cestách, aby se dozvěděli aktuální ceny na trhu.

Nově si farmáři v Keni mohou pojistit dobytek i úrodu.

Ceny na trhu si můžou zjistit pomocí textových zpráv. Je to jedna z mnoha novinek, které se dostaly k šesti tisícům lidí ve východní Keni a do dalších 13 takových vesnic rozptýlených po deseti zemích v subsaharské Africe.

Říká se jim Vesnice tisíciletí (Millenium Villages) a mají ukázat, jak subvence a rychlá jednoduchá technologie mohou pomoci při naplňování Rozvojových cílů tisíciletí, které se týkají razantního snížení světové chudoby, zajištění vzdělání, rovnosti žen nebo zlepšení zdravotních podmínek do roku 2015.

OSN se na summitu pořádaném od pondělí v New Yorku snaží zhodnotit pokrok, jehož se podařilo dosáhnout od stanovení těchto cílů před deseti lety. Nezávislé humanitární organizace (NGO) jsou však v tomto ohledu skeptické.

Kolem 70 procent obyvatel Dertu vydělá méně než dolar denně a většina závisí na potravinové pomoci. Základní poptávku po elektřině uspokojují generátory a sluneční energie, ale devět počítačů darovaných tamní škole ještě nemá připojení na internet.

Není divu, že udělení statusu Vesnice tisíciletí před čtyřmi lety vyvolalo přemrštěná očekávání a někteří vesničané teď cítí zklamání. Mezi stoupenci a odpůrci projektu se zase rozhořela debata, zda lze myšlenku "povýšit" na obecné řešení v nejchudší části světa.

Přesto lze v Dertu pozorovat zlepšení: čtyři noví zdravotníci, bezplatné léky a očkování, moskytiéry. Základní školní docházka se zdvojnásobila u chlapců a ztrojnásobila u dívek. Každá vesnice ročně dostane na útratu 120 dolarů (přes 2200 korun) na osobu, polovinu hradí projekt, zbytek vláda nebo rozvojové organizace.

Výboru Vesnice tisíciletí, který spojuje projekt s vesničany, předsedá 58letý Mohamed Ahmed Abdi. Stěžuje si, že je málo učitelů a voda ze studně je slaná a nezdravá. "Mezi tím, co nám bylo slíbeno a co existuje, je rozdíl... Nemáme slíbené silnice, elektřinu, vodu ani vzdělání." 

Pojistěte si kravku či kukuřici

„Pojistkám jsem nikdy nedůvěřovala. Myslela jsem, že je to trik. Ale nyní vím, že to není žádný podvod," říká rolnice Rosa Wanjiurová reportérovi německého deníku taz u svého políčka na upatí hory Mount Kenya. „Tato kukuřice je zaplacená z mé pojistky," ukazuje hrdě svou úrodu. Peníze pojišťovně poslala minulý rok, když její rostliny trpěly suchem.

Téměř polovina Keňanů žije pod hranicí chudoby, jíž je jedno euro denně, a nemůže si dovolit žádnou pojistku. Od roku 2009 však chudí poprvé získali možnost pojistit svou setbu. a dobytek proti přírodním katastrofám. Konkrétně proti suchu a záplavám. Pojistka se jmenuje Changamka a pokrývá i návštěvy lékaře, medicínské testy a léky.

Pojišťovací společnost UAP přitom spolupracuje s nadací Syngenta pro udržitelné zemědělství a telekomunikačním podnikem Safaricom. Rolníci zaplatí příplatek ve výši dvou eurocentů za kilo kukuřičného osiva. Totéž platí pro umělá hnojiva.

Pojistka se uzavírá prostřednictvím mobilního telefonu. Prodavač pojištěného osiva pošle údaje o kupci (rolníkovi) UAP. Během několika vteřin získá klient potvrzení a další informace. Pro jistotu dostane rolník od prodejce ještě papírový doklad.

Prodejci produktů pro zemědělce vysvětlují, že loni měli ještě problémy získat pro nové pojištění zájemce. Ale když lidé viděli, že to funguje a že jejich sousedé dostali za loňské sucho odškodnění, zájem o pojistku výrazně vzrostl.

Pomocí mobilu se nyní keňští rolníci mohou nejen spojit se pojišťovnou, ale k dispozici mají i důležitá data o počasí, a to i za uplynulé roky. Keňa je také první zemí na světě, kde mobil může nahradit osobní banku.

Vzorové vesnice zatím průlom neznamenají

Vesnice tisíciletí jsou duchovním dítětem Jeffreyho Sachse, ekonoma z Columbijské univerzity a zvláštního poradce generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna k Rozvojovým cílům tisíciletí. Sachs uznává, že v Dertu, které nazval "jedním z nejobtížnějších míst na planetě", se průlom nekonal. Upozorňuje však na posun při pozvedání vesnic z extrémní chudoby.

Zpráva z projektu za letošní rok uvádí, že užívání sítí nad lůžky mezi dětmi mladšími pěti let ve 14 vesnicích stouplo ze sedmi na 50 procent. Malárie klesla z 24 na deset procent. Stoupá úroda kukuřice, klesá chronická podvýživa a zdravotníci pomáhají přivést na svět stále víc dětí.

Mezi kritiky projektu je Nicolas van de Walle, který vyučuje na newyorské Cornellově univerzitě a spolupracuje s washingtonským analytickým střediskem Centrum pro globální rozvoj (CGD). "Myšlenka, že když se utratí hodně peněz na chudé vesničany v Keni, zlepší se jejich život, není zásadně pochybná. Otázkou je, jak to udělat na celostátní úrovni, udržitelným způsobem, jenž zvýší sílu občanů a jejich demokraticky zvolených vlád. Připadá mi, že v tomto smyslu vesnice selhaly."

Z pastvy do školy a zpět

Sachs vypichuje Nigérii jako zemi, která jeho myšlenku posouvá na další úroveň. Říká, že nejpočetnější stát subsaharské Afriky příští rok spustí velkou akci opírající se velkým dílem o Vesnice tisíciletí, která se dotkne 20 milionů lidí.

Efekt podobný šíření vln je znát o pět kilometrů dál od Dertu v dočasném stanovišti asi 250 nomádů, kde se děti učí abecedu ve stínu stromu a za plotem z trnitého křoví, které je v noci chrání před lvy. Učitele, osmadvacetiletého Abdullahie Bariho, jim najal Sachs.

Bari žije v turistickém stanu a až nomádi opustí slaměné chýše a odvedou velbloudy, dobytek, kozy a ovce na zelenější pastviny, půjde s nimi. Potýká se s mnoha problémy. Nikdo z rodičů neumí číst. Děti pasou dobytek a chybí v hodinách. Bari doufá, že děti bude moci učit tři roky a pošle je do internátní školy v Dertu. 

Korupce, věrný průvodce humanitářů

Jiný problém, o němž se zmínil kmenový stařešina Dertu Hassan, je korupce, na kterou často poukazují kritici mezinárodní pomoci.

Úřadující koordinátor v Dertu Patrick Mutuo říká, že jeho předchůdce nedodržoval postupy a vesnici navštěvoval zřídka. "V takto chabém postupu je pravděpodobné, že se ztratily nějaké peníze," poznamenává.

Přestože Hassan vzdává Sachsovi "zvláštní dík", ředitelka školy v Dertu Sofia Ali Guhadová přemýšlí o přehnaných očekáváních a pastech úspěchu. Jelikož zápisů do škol přibylo, potřebuje více tříd, lavic a míst na spaní, tedy další prostory.

"Lidé tu čekali příliš mnoho, ale dostali jsme moc málo," poznamenává. Ale hned taky dodává: "Život je dobrý. Vlastně se zlepšil. Podporují nás, jak mohou."