Místo práce peklo
Ženy z Madagaskaru končí v Libanonu jako otrokyně
20.08.2011 14:57
Devětapadesátiletá Abeline Baholiarisoaová z Madagaskaru je po 15 letech otrocké práce v Libanonu znovu doma a svobodná, a to díky nejmladšímu ze svých dětí, které nechala na Madagaskaru, když mu bylo šest let a když ona sama uzavřela tříletou smlouvu na práci v cizině.
Stala se z ní však otrokyně bez velké šance na návrat. Vláda se nyní snaží ženám jako ona pomoci a nedávno Abelinu stejně jako 85 dalších žen letecky dopravila zpět na ostrov, uvádí servis BBC.
Abeline tvrdí, že má za sebou v Libanonu roky pekla. Agentura, která ji najala, jí poskytla tříletou smlouvu na práci ošetřovatelky se zárukou měsíční mzdy 800 dolarů (14 tisíc korun). Abeline si myslela, že se jí podaří šetřit a posílat peníze domů dětem. Že to byl jen sen, pochopila okamžitě, když přistála v Bejrútu. "Byla to past, protože hned, když jsem přijela, vzali mi doklady a řekli mi, že ta smlouva neplatí," sdělila.
Zaměstnali ji spolu s další ženou z Madagaskaru v domě bohatého páru, jemuž se právě narodila trojčata. "Neměly jsme čas se vyspat ani umýt. Pracovala jsem 24 hodin denně a dostávala měsíčně 160 dolarů. Musela jsem ale ještě zaměstnavatelce platit za jídlo, protože zadarmo nám dávala jenom čtvrtku chleba denně a k tomu trochu ovoce," tvrdí žena. Z této první práce utekla po sedmi měsících, ze druhé pak po dvou letech.
Otrokyním podávají drogy
Ženám jako ona se snaží pomoci svaz kvalifikovaných pomoc v domácnosti (SPDTS). Sociální pracovnice Fabienne Marie Angeová tvrdí, že některé z podobně zotročených žen skončily naprosto dezorientovány a nevědí ani, v jaké zemi jsou. "V Libanonu jim někdy zaměstnavatelé dávají drogy, aby byly výkonnější. Pracují 24 hodin sedm dní v týdnu a pořádně se nenajedí," říká Angeová.
Baholiarisoaová prý léky proti stresu, jak to nazýval její zaměstnavatel, odmítla. Říkala, že ženy po nich končily s vymytými mozky a stala se z nich zvířata určená k práci.
Angeová tvrdí, že některé z žen z Madagaskaru byly přinuceny k prostituci v klubech, jiné si prostitucí přivydělávají bokem, aby mohly zaplatit za jídlo.
Nevyjasněná úmrtí
Předsedkyně SPDTS Noro Randimbiarisonová uvádí případy nevyjasněných úmrtí Madagaskařanek v Libanonu. Když byla jejich těla vydána do vlasti, zjistilo se, že mnohým chybějí tělesné orgány. "Některé z rodin otevřely rakve a zjistily, že dcera nemá oči a v důlcích po nich jsou skleněné oči z panenky, dalším chyběla střeva, jazyk nebo srdce.
Opravdu to tak je," tvrdí Randimbiarisonová. Úmrtní listy prý příčinu smrti popisují nejasně, na některých je poznámka, že žena sama skočila z okna z výškové budovy. "Netušíme, kolik žen tam zemřelo nebo se zbláznilo, protože když se zeptáme zaměstnavatele, kde ta služka je, odpoví, že utekla, a je to. Neexistuje pro to důkaz a není možné ani dokázat, že ji prostě pohřbili někde na svém pozemku," tvrdí Randimbiarisonová.
Obchod s lidmi
Záležitostí se nyní zabývá ministryně pro obyvatelstvo Nadine Ramarosonová. V 90. letech prý vznikla organizovaná síť specializovaná na obchod s lidmi. Její součástí byli i vysocí vládní představitelé. Za pět tisíc dolarů (85 tisíc korun) vydává falešná pracovní povolení a cestovní doklady. Ramarosonová tvrdí, že se vláda nyní snaží síť rozbít, ale není to prý snadné.
Když v červnu jedna z pracovních agentur vypravovala 300 žen do Jordánska, bylo 43 žen, které podle dokumentace mířily do Saúdské Arábie a Kuvajtu, zastaveno před nástupem do letadla. Pocházely z odlehlých a velmi chudých oblastí, jejichž obyvatelstvo je většinou negramotné.
Jedna šestnáctiletá dívka u sebe měla falešné doklady, podle nichž jí bylo 21 let. Na pracovních smlouvách bylo uvedeno, že budou pracovat v moderních institucích, přičemž většina z těch žen dle ministryně "ani neví, co to je elektřina".
Baholiarisoaová měla štěstí. Starší z jejích dětí ji sice už považovaly za mrtvou, ale nejmladší se obrátil na SPDTS se žádostí, aby mu pomohla matku najít. Agentura pak zjistila, že Baholiarisoaová několikrát telefonovala na konzulát v Bejrútu a žádala o repatriaci.
"Bolí mne, když vidím ty dívky odjíždět za prací, protože vím, co je čeká, hlavně ty, které jsou krásné," řekla. Ze skupiny, která se vrátila v březnu na Madagaskar, je jediná, kdo má teď práci. Mnoho ostatních zjistilo, že se manžel znovu oženil a že děti byly dány k adopci.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.