Prvního ledna 2009 to bude půl století od chvíle, kdy Fidel Castro spolu se svým bratrem Raúlem, Che Guevarou a dalšími povstalci dobyl cukrový ostrov - Kubu. Po desítkách let v čele země končí „Máximo Líder" ve svých nejvyšších úřadech.
FOTOGALERIE: ZDE
Loučím se, ale neříkám sbohem, zdůraznil nicméně Castro, jenž je přes všechny výhrady hvězdou světové politiky a neobyčejným mužem. TÝDEN.CZ se ohlíží za některými etapami jeho života.
ČTĚTE TAKÉ: Kuba je bez prezidenta. Fidel Castro odstoupil
Dnes jedenaosmdesátiletý Fidel Castro, který se narodil v rodině velkostatkáře a dostalo se mu skvělého vzdělání u jezuitů, přečkal v úřadu kubánského vůdce jedenáct amerických prezidentů, invazi USA, raketovou krizi, trvalý bojkot ze strany Washingtonu, zhroucení sovětských sponzorů a přežil dlouhou řadu atentátů a pokusů o ně.
Z právníka revolucionář
Revolucionáře z Castrů udělal puč generála Fulgencia Batisty roku 1952. Právník Fidel Castro dva roky předtím graduoval, žil se studentskou láskou Mirtou Díazovou Balartovou z bohaté havanské rodiny. Chlapec z východní provincie (dnes Holguín) vyhledával chudou klientelu, vadil mu vliv Spojených států, v jeho rodném kraji všechno řídila pověstná United Fruit Co. Chtěl se dát na politiku, ucházel se o místo v parlamentu.
Místo voleb přišel převrat Batisty, jenž pocházel ze stejné provincie, ale z většího města. Možná proto přežil Castro podivný pokus o puč o rok později v Santiagu, kde jeho skupina krvavě zaútočila na kasárny. Na útěku byli s bratrem dopadeni. Třebaže většina povstalců byla hned popravena, Castrovy zachránila buď rodácká sympatie Batistova, nebo, jak se traduje, známý ze studií v armádní uniformě, který Fidela s Raúlem nechal naživu.
Dostali u soudu patnáct let, ale už roku 1955 je generál amnestoval a směli pokračovat v plánování národní a sociální revoluce v mexickém exilu.
I díky finanční podpoře kubánských exulantů koupili motorovou jachtu Granma („Babička") a koncem listopadu 1956 na ní vyplulo 82 lidí se zbraněmi a municí. Druhého prosince se vylodili na východě Kuby u Manzanilla.
Na „Babičce" k ovládnutí Havany
Většinu z Castrových a Guevarových lidí vojáci bezprostředně po přistání zabili a do hor se dostaly jen dvě desítky mužů. Batistovi muži však zklamali, ani americká pomoc nestála za to. Osmého ledna 1959 Castro přijel do obsazené Havany. Revoluce zúčtovala s kolaboranty a zrádci lidu; kolik tisíc lidí to bylo, se neví. Čistku měl na starosti Che Guevara.
Castro se prohlásil vrchním velitelem ozbrojených sil, o měsíc později předsedou vlády. V květnu 1959 podepsal zákon o agrární reformě...
Na západní polokouli se zrodil komunismus
Roku 1960 Castro zestátnil rafinerie vlastněné americkými firmami a o dodávkách ropy se dohodl s Rusy. Chruščov posílal na Kubu vojenskou pomoc, Eisenhower omezil dovozní kvóty pro kubánské doutníky do Spojených států a castrovci v odpovědi na to znárodnili americký majetek za téměř miliardu tehdejších dolarů... Kdo neutekl z ostrova před revolucí, uprchl teď, z Miami na Floridě se stalo centrum více než milionové emigrace.
V lednu 1961 vypověděly USA diplomatické styky s Kubou a tajné služby v té době rozvíjely plány na Castrovo svržení. Vylodění více než tisícovky „kontrarevolucionářů" podporovaných Američany v dubnu 1961 skončilo ostudou.
Castro se téhož roku prohlásil za komunistu. Pospojoval levicová hnutí a roku 1965 se z nich narodila komunistická strana (PCC), „podporovaná masovými organizacemi a vším lidem", jak zní jeden její úřední přívlastek.
Nezávislost, kubánský úděl
Když Rusové namontovali na Kubě odpalovací rampy pro rakety s doletem do Spojených států, hrozila Kennedyho Amerika válkou. Po několika měsících roku 1962 ukončil Chruščov „kubánskou krizi" tím, že dal zařízení odvézt. Kennedy na oplátku slíbil, že Spojené státy na Kubu nezaútočí. Dohoda platí dodnes, a proto je Kuba dosud „libre".
Stále však platí i hospodářské embargo uvržené na Kubu Spojenými státy; v kombinaci s plánováním ekonomiky znemožňuje jakýkoli rozvoj ostrova. Za cenu velké disciplíny se rudá Kuba přesto drží půl století nad vodou a dosáhla několika úspěchů, pozoruhodných ve třetím světě a lákajících hlavně ten latinský na západní polokouli.
Na ostrově byla odstraněna negramotnost (třebaže knihy a noviny spadají pod cenzuru), zmizela řada chorob, stát zvládá spoušť po hurikánech. Všechno je sešlé, ale není hlad a kubánští lékaři (70 tisíc v zemi s 11 miliony obyvatel!) zvyklí na prostředí chudých zemí dokážou dělat zázraky i jako specialisté. Castrovci je spolu s učiteli používají jako vhodný exportní artikl do spřátelených zemí.
Češi, přátelství i odpor
Rusové a sovětský blok lidu Kuby chvalně známému rumem, doutníky, ligeroskami, palmami a exotickými plážemi pomáhali, jak jen mohli. Moskva za svou pozornost chtěla své a měla na ostrově „poradce".
V době „pražského jara" Fidel Castro uvítal sovětskou okupaci dubčekovského Československa , protože spasila zemi před „kapitalismem a imperialismem". U Čechů tím vzbudil vřelý odpor. Česká diplomacie dnes za EU a USA plní roli zlého muže režimu.
Kuba dlouhé roky strašila Washington, který se obával uchycení castrismu na jihu Ameriky. Castra pro změnu vyděsilo, když sovětský vůdce Michail Gorbačov roku 1985 přišel s glasností a perestrojkou.
Po přechodu čínských komunistů na řízený kapitalismus zůstala castrovská Kuba vedle kimovské Severní Koreje leninským skanzenem studené války. K disidentům je Castro tvrdý (desítky tisíc vězňů!), ale jeho asijští soudruzi jsou ještě horší.
Loučím se, ale neříkám sbohem
V dopise listu kubánských komunistů Granma, jemuž oznámil odchod ze svých funkcí, Castro mimo jiné píše, že měl „čest" vést mnoho let svou vlast. Po onemocnění bylo Castrovým úkolem připravit kubánský národ „psychologicky a politicky" na jeho nepřítomnost.
Nyní země spoléhá jak na politiky staré gardy, tak na mladé. „Bude to obtížná cesta vyžadující moudré úsilí všech," napsal Máximo Líder.
Foto: Profimedia.cz
