Na jednom konci ulice čeká chilská policie ozbrojená štíty a pevnými helmami. Podporuje ji jízdní policie a velké vodní dělo. Proti ní stojí na druhém konci ulice maskovaní demonstranti s batohy plnými kamenů. Když začnou kameny létat, policie zahájí postup vpřed. Tentokrát je výsledkem jeden zraněný policista a 170 zatčených. Prostě jen další demonstrace v Chile, píše internetový server BBC.
O dva dny později byl při podobné demonstraci zastřelen policista. To v této jinak tiché zemi způsobilo velké pobouření. Většina demonstrací se přitom odehrává mírumilovně, ale často také propukne násilí. Bylo tomu tak na počátku září, když si demonstranti připomínali vojenský převrat generála Pinocheta z roku 1973. Ale najdou se i jiná témata, ať už to je veřejná doprava, školství nebo klesající popularita prezidentky Michelle Bacheletové.
Chile je výjimečným příkladem úspěchu v Latinské Americe. Od pádu vojenské junty v roce 1990 je zde stabilní demokratická vláda, ekonomika roste, je nízká nezaměstnanost a podařilo se, ačkoli pomalu, vyřešit spory se sousedy. Proč tedy tolik protestů?
"Chile je prosperující země s dobrými ekonomickými údaji, ale život je tu velmi tvrdý," říká jeden z protestujících.
Právník Pablo Halbern se domnívá, že nepokoje neodrážejí skutečnou situaci v Chile. "I když někdy vypadají velmi násilně a lidé při nich ničí silnice a výlohy obchodů, trvají vždy jen krátce a odehrávají se v ohraničených oblastech. Především v centru města nedaleko prezidentského paláce," vysvětluje. "Všechny protesty začínají v určitý čas a končí v poledne stejného dne. Takže ve skutečnosti to je jen cvičení, kdy jde o směs politických protestů a společenských nepokojů."
Rozdíly mezi nejbohatšími a nejchudšími lidmi v Chile patří k největším v celé Latinské Americe. Sandro Imacache patří mezi ty, kteří mají pocit, že se dostatečně nepodílí na rostoucí úrovni v zemi. "Minimální mzda je v současnosti příliš nízká," říká. Imacache pracuje jako vrátný v recepci jednoho z luxusních domů v Santiagu de Chile a jeho měsíční plat je 208 amerických dolarů (asi 4050 korun).
"S tím, co mám, musím podporovat rodinu a ještě platit za naši nesmyslnou veřejnou dopravu. Život v Chile je drahý a ceny všeho stoupají, nic neklesá," říká Sandro. "Dopravní systém je špatný a drahý. Trvá mi to jeden a půl hodiny, než se dostanu do práce - pokud nejsou zácpy. Obchody, nemocnice, všechno zdražuje. Za cibuli jsme platívali 30 - 40 pesos (1,20 - 1,50 korun), teď to je 150 - 160 pesos (5,70 - 6 korun)."
Sandro vidí kolem sebe bohatství, ale k rukám se mu ho příliš mnoho nedostane. Nemůže si dovolit zapojit se do demonstrací, ale patří k rostoucí skupině nespokojených, kteří mají pocit, že zůstali opodál.
Politický analytik Claudio Fuentes říká, že vláda nenapravuje chyby dost rychle. "Chile je jednou ze tří zemí s největší společenskou nerovností v Latinské Americe," říká. "Myslím, že tento problém čekal na vyřešení příliš dlouho a rozdíl mezi chudými a bohatými je velmi velký.
Lze to vidět dokonce i v Santiagu, když jdete ze severu na jih. Na posledních demonstracích byly vidět frustrace lidí z tohoto stavu. Například u studentů, kteří se nedostali na vysoké školy kvůli špatné úrovni vzdělávacího systému."
Chile je nadále nejvíce prosperující a nejstabilnější zemí Latinské Ameriky. Ale zatímco většina Chilanů je s vývojem věcí spokojená, je zde také rostoucí skupina nespokojených, které živí frustrace z toho, že se o bohatství nedělí všichni. A pokud se ten problém nevyřeší, demonstrace se budou spíš dříve než později objevovat ve větší míře a budou nabývat na síle.
Na fotografii: Policenjí vodní dělo v ulicích Santiaga de Chile, 30. březen 2007
FOTO: 325collective.com
