Americká Ústřední zpravodajská služba (CIA) uvolnila část informací o jednom ze svých nejtajnějších a nejcitlivějších projektů z období studené války. Týkal se ambiciózního plánu vyzvednout v roce 1974 ze dna Tichého oceánu potopenou sovětskou ponorku a odhalit její tajemství.
Tato velice riskantní operace nazvaná Azorian zůstávala desetiletí utajena. Nyní CIA umožnila nezávislé organizaci Národní bezpečnostní archiv zveřejnit dokumenty, které se toho týkají. Materiál archivu opírající se o článek uveřejněný v interním časopisu CIA Studies in Intelligence popisuje tento projekt schválený kdysi prezidentem Richardem Nixonem, v jehož rámci byla pro vylovení ponorky postavena speciální loď Hughes Glomar Explorer.
ČTĚTE TAKÉ: Zrádkyně v domě Castrů. Sestra pracovala pro CIA
V tisku se objevily články o operaci Azorian (resp. s mylným názvem Jennifer) již v roce 1975, ale CIA odmítla potvrdit její existenci, a to dokonce i po skončení studené války.
Sovětská atomová raketová ponorka K-129 (v terminologii NATO třída Golf II) se vydala na první plavbu do severního Tichého oceánu v únoru 1968, na palubě bylo podle různých údajů 96 nebo 98 osob. Kdyby vypukla válka, měla K-129 vystřelit tři balistické rakety, každá s jednou megatunovou jadernou hlavicí, na cíle podél západního pobřeží USA. Ale něco se stalo a v polovině března 1968 ponorka klesla ke dnu 2500 kilometrů severozápadně od Havajských ostrovů. Zahynula tehdy celá posádka, sovětskému námořnictvu se vrak nepodařilo nalézt.
Americká strana byla úspěšnější a v roce 1974 bylo rozhodnuto podmořské plavidlo vyzvednout na hladinu. CIA ale mlčela o příčině havárie a nezmínila se ani o tom, jak se dozvěděla o zmizení ponorky, ani o místě, kde leží její vrak.
Odtajněný dokument neodpovídá na otázku, zda byla operace úspěšná a co se CIA dozvěděla o ponorce a sovětských jaderných hlavicích.
Novináři a historici dospěli k závěru, že vyzvednutí ponorky nesplnilo zcela očekávání Američanů. Na povrch bylo možné vyzvednout jen některé části ponorky a části nejzajímavější pro rozvědku zůstaly hluboko pod vodou. Ve vyzdvihnuté části nebyly patrně rakety s jadernými hlavicemi ani šifrovací zařízení, o které měly americké tajné služby největší zájem. Byla nalezena těla pouze šesti námořníků, kteří pak byli s vojenskými poctami pohřbeni do moře.
Ztráta veřejných peněz?
"Byl projekt Azorian jen ztrátou času a mrháním veřejných peněz?" ptá se Matthew Aid z Národního bezpečnostního archivu. "Nedozvíme se nic, pokud CIA neodtajní další dokumenty související s operací." Loď Hughes Glomar Explorer postavili za více než 350 milionů dolarů pod zástěrkou, že má dolovat minerálech zpod mořského dna, po operaci Azorian se však pro ni nedařilo najít žádný účel, ani ji pronajmout, a tak zůstala na dvacet let zakonzervovaná v Suisunské zátoce v Kalifornii, vedle desítek rezervních lodí „flotily duchů". Až koncem devadesátých let prošla nákladnou rekonstrukcí a nyní ji používají ropné společnosti.
Podle dokumentu CIA prezident Nixon už v roce 1969 osobně podpořil vytvoření pracovní skupiny, která by měla vyzvednout ponorku navzdory technickým problémům, které představovalo vyzvednutí obrovského vraku ležícího pět kilometrů pod hladinou moře. Definitivně operaci schválil i přes výhrady vysokých vojenských činitelů v létě 1972 a operace začala v roce 1974.
Ředitel CIA Robert Gates v roce 1992 informoval ruského prezidenta Borise Jelcina o operaci a ukázal mu film, na němž je zachycen pohřeb šesti členů posádky nalezených na palubě vraku. Později se video dostalo i k příbuzným zahynulých námořníků.
David Sharp, bývalý člen CIA, který byl členem posádky americké lodi, napsal ručně materiál o celé operaci, ale ústředí rozvědky podle něho rozhodlo, že může být zveřejněna jen třetina spisu. Dodnes se spekuluje i o řadě dalších vojenských a námořních tajemstvích studené války, o nichž tajné služby obou bloků možná věděly víc, Rusové stále nezveřejnili, proč ponorku K-129 ztratili.
Foto: Wikimedia Commons, w3.the-kgb.com/dante
