Co by se mohlo dít
Clintonová, nebo Trump? Bůh ochraňuj Ameriku

Stane se prezidentem Spojených států Hillary Clintonová, nebo Donald Trump? Odpověď se dozvíme ve středu ráno. Na to, jak se po volbě změní USA, potažmo svět, si budeme muset počkat. Odhadnout, co se stane v nejbližší době, by ale nemuselo být tolik složité. Časopis TÝDEN se o to pokusil.

Scénář první. Vítězství Clintonové

"Dokázali jsme to! Děkuji všem! Prorazili jsme ten skleněný strop, který ženám bránil v rozletu," snaží se Clintonová přehlušit dav svých rozjařených příznivců. Mává do sálu. Jeden z poradců jí šeptá do ucha, ať projeví dojetí. Budoucí první prezidentka USA se pokouší slzet. Spolu s ní na pódiu stojí tleskající Bill Clinton a dcera Chelsea s rodinou. Pětiměsíční vnuk Aidan je zmatený, ale již začíná pociťovat dosud neznámé chvění. Je to touha stát se prezidentem.

Celý svět si mohutně oddechl. Na titulních stranách světových deníků se objevují titulky jako "Ufff...". Komentátoři tvrdí, že vítězství Clintonové čekali. Je vyzdvihován americký politický systém, jenž dokáže zabránit zvolení kontroverzního kandidáta, a duchovní vyspělost Američanů, kteří na rozdíl od Evropanů neskáčou na lep lacinému populismu. Hlavy evropských států s výjimkou České republiky a Maďarska blahopřejí Clintonové ke zvolení. V Kremlu panuje posmutnělá nálada. "Nu, příště," utrousí Vladimir Putin.

Trump porážku odmítá uznat a žádá přezkoumání hlasů. Jeho stoupenci rozezleni výsledkem voleb vyrážejí do ulic, křičí "They took our jobs" (Vzali nám práci) a útočí na příslušníky etnických menšin. Nepokoje trvají několik týdnů a vyžádají si stovky zraněných.

Je 20. ledna a Clintonová skládá přísahu. Na rozdíl od Baracka Obamy na první pokus. Stěhuje se do Bílého domu. Bill se uvnitř na chvíli vytratí a s nostalgickým pokyvováním si prohlíží známé místnosti a mne si bradu. "Tady by to šlo," pomyslí si v jedné z nich.

Nová prezidentka jmenuje ministrem práce Bernieho Sanderse, čímž si usmíří mladé Američany a brzy nato vyjíždí na první zahraniční cestu, po vzoru svých předchůdců do Kanady. V rámci zvýšení bezpečnosti mění heslo svého e-mailu z "12345" na "123456". Přemýšlí nad možnými novými členy Nejvyššího soudu (nový prezident by mohl jmenovat až čtyři z devíti). Spojence z NATO ujišťuje o pokračování úzké spolupráce a dává pokyn k přípravě amerického zásahu v Libyi a Sýrii. Donalda Trumpa osvobozuje od placení daní za to, že do toho šel a pomohl ji vyhrát. Další její kroky závisí na tom, v jakém složení bude po volbách Senát a Sněmovna reprezentantů. Jinak zůstává vše při starém. Chudí jsou dále chudí, bohatí bohatí a korporace vládnou světu.

Scénář druhý. Vítězství Trumpa

V případě vítězství Trumpa je předpověď obtížnější. Záleží na tom, proč vůbec kandidoval. Šlo o obyčejnou touhu po moci jako v případě Clintonové? Nebo to byl podnikatelský záměr? Či snad projekt mimozemšťanů, jehož cílem bylo otestovat, zda je Země způsobilá vstoupit do galaktické federace? Vycházejme z umírněné první varianty a předpokládejme, že Trumpův povolební projev nebude začínat vítězoslavným smíchem "buhahaha" doprovázeným hrozivým šklebem.

"Šok", "Tak přece", "Bůh s námi". Titulní strany světových deníků přesto značí, že svět se probudil do kocoviny, proti níž je brexit radostnou příhodou. Komentátoři píší o vzpouře bílého frustrovaného muže a tvrdí, že Trumpovo vítězství čekali. To však uklidňuje málokoho. Stejně jako zjištění expertů, že mayský kalendář ve skutečnosti končí v roce 2017...

Trumpovi stoupenci, povzbuzeni výsledkem voleb, vyrážejí do ulic, křičí "They took our jobs" (Vzali nám práci) a útočí na příslušníky etnických menšin. Nepokoje trvají několik měsíců a vyžádají si tisíce zraněných. Voliči demokratů pořádají demonstrace a oblékají se do triček s nápisem "Je suis Hillary", případně "Je suis Hispánec". Část republikánů, která Trumpa kritizovala, se snaží vlísat do jeho přízně, ostatní zakládají novou stranu. Politologové mluví o vzniku sedmého stranického systému a kritizují dosavadní pravidla za to, že umožnila zvolení takového magora.

Je konec ledna. Dolar nadále padá. Akcie mexických betonárek rostou, neboť Mexiko pod pohrůžkou války oznamuje plán na vybudování hraniční zdi. Ekonomové v důsledku téhož výrazně zvyšují odhad meziročního růstu mexického HDP. Trump jmenuje členy své administrativy. Naštěstí se nenaplňují obavy uživatelů sociálních sítí, že ministryní školství se stane pornoherečka Jenna Jamesonová a ministrem spravedlnosti Chuck Norris. Tuto funkci obsazuje Hulk Hogan.

Trump jinak ve svých prvních stech dnech v úřadě činí to, co skutečně slíbil. Nechává deportovat ilegální imigranty, žaluje ženy, které ho obvinily ze sexuálního obtěžování, ruší financování programů na ochranu klimatu a peníze dává na infrastrukturu. Mluví o menší roli Spojných států v NATO. Na první zahraniční cestu míří do Velké Británie, protože si chce na svém hřišti ve Skotsku zahrát golf. Pak letí do Ruska. Putin si jeho slova o posílení spolupráce vyloží jako souhlas k invazi do Pobaltí. Část Američanů utíká na Havaj, posléze však zjistí, že jde také o americký stát. Zbytek zatvrzelých staromódních republikánů přemýšlí, jak se Trumpa zbavit a dostat na jeho místo viceprezidenta Mikea Pence.

Prezident na odstřel?

V této chvíli se hodí připomenout, že čtyři úřadující prezidenti Spojených států byli zavražděni a od smrti Johna Fitzgeralda Kennedyho byl plánován útok na všechny s výjimkou Lyndona Johnsona. Poslední hlavou státu zraněnou při pokusu o atentát byl Ronald Reagan. Od incidentu u washingtonského hotelu Hilton už ale uplynulo více než 35 let. Trump a Clintonová jsou přitom nejméně oblíbenými prezidentskými kandidáty v historii...

Třeba to ale s novými obyvateli Bílého domu tak hrozné nebude. Možná se Clintonová stane oblíbenou dámou v letech a Bill udrží své libido na uzdě. Trump by se zase mohl přizpůsobit tlaku okolí a překvapit tím, že svou funkci bude vykonávat relativně zodpovědně. Kontroverzní činy a výroky by ostatně do příštích voleb nepotřeboval.