Evropa a Obama. Lepší klima, ale bez přílišných iluzí

Střídání stráží v Bílém domě otevírá Evropě ve vztahu ke Spojeným státům nemalé šance. Především ve snaze o zlepšení v mnohém pochroumaných transatlantických vztahů. V uplynulých měsících se na starém kontinentu nejednou dokonce hovořilo o novém počátku - od médií po vysokou politiku.

V boji mezi republikánem McCainem a demokratem Barackem Obamou o Bílý dům převažovaly v Evropě jednoznačně sympatie pro černého senátora. Ukázalo to i jeho nadšené přijetí statisíci lidmi v  Berlíně.

Čerstvě zvolený prezident USA jako nositel změn ve Washingtonu, Obama jako politik, s nímž přijde čerstvé povětří a který bude výrazně otevřenější evropským ideám než jeho republikánský předchůdce v úřadě George Bush. Do stejného republikánského soudku byl v tomto ohledu házen i McCain.

Také z vyjádření některých diplomatů ale vyplývá, že nejen v Bruselu, ale i v dalších evropských metropolích žádné přehnané iluze o novém americkém prezidentovi nevládnou. Už předem bylo zřejmé, že ať už se do Bílého domu přestěhuje Obama anebo McCain, v ústředních bodech transatlantických vztahů to ani jeden z nich Evropanům příliš neulehčí.

Lze předpokládat, že i Obama bude mít vůči Evropanům vysoké požadavky. Možná bude chtít doklnce více než jeho předchůdce. To se týká větší angažovanosti Evropy v Afghánistánu, připravenosti rozdělit se o břímě NATO anebo další modernizace ozbrojených sil.

I nový americký prezident, který usedne do Oválné pracovny za 75 dní, 20.ledna 2009, bude například tlačit na Evropany, aby otevřeli svůj vnitřní trh pro geneticky modifikované zemědělské produkty či hovězí, při jehož chovu se využívají růstové hormony.

Pokud jde o politiku klimatu, spojuje Brusel s Obamou výrazně větší naděje dostat Ameriku na svou stranu. Nový prezident je ochoten snížit emise CO2 a zapojit USA podle vzoru EU do globálního obchodu s emisemi. Řada amerických komentátorů ale upozorňuje, že ani Obama nepůjde tak daleko, jak by Evropané chtěli.

Do jaké míry je demokrat Obama „levicový", jak nesčetněkrát ve volební kampani zdůrazňovali (nejen) republikáni, do jaké míry bude mít sympatie pro evropský model sociálního státu, jak je „evropský", ukáže až čas.

Nejen jeho dosavadní politický styl, názory, komunikativnost a důraz na spolupráci jsou ale příslibem pro budování nových základů vztahů Spojených států se zbytkem světa, nejen s Evropou.    

Svou roli sehraje i čas. Nějakou dobu to vždy trvá, než se nová administrativa zajede.

Západoevropský tisk občas zdůrazňuje „proameričnost" východní Evropy (už okřídlený výraz „stará a nová Evropa"), Prahy, Varšavy, Rigy..., která se těšila zvláštní přízni USA. Tuto roli upřednostňovaného spojence mohou prý nyní Východoevropané s Obamou jako prezidentem ztratit.

Novému prezidentovi USA není co závidět. Už jen kvůli dramaticky rostoucímu státnímu deficitu se mu zásadně zužuje pole působnosti při uskutečňování nových velkých projektů, například ve zdravotnictví nebo v sociální oblasti.

Jestliže američtí komentátoři píší, že Obama stojí před většími vnitro- a zahraničněpolitickými potížemi než jakýkoli prezident USA od časů Franklina D. Rossevelta, lze s nimi bez větších výhrad souhlasit.

Foto: AP, Reuters a Graphic News