Desátým rokem válčí Američané se spojenci v Afghánistánu. Mír je v nedohlednu, talibové a další mudžáhidové k neporažení a celý region se připravuje na okamžik, až za Američany zapadnou dveře.
Vedle libyjského operetního revolučního baviče Kaddáfí byl nejvýznamnější likvidovanou veličinou roku Usáma bin Ládin. Nejhledanějšího muže planety odstřelilo na začátku května poblíž Islámábádu americké komando. Vůdce bandy, která spáchala útok na Ameriku 11. září 2001, byl zjevně ukryt v závětří v Pákistánu a podporován armádní tajnou službou.
Mudžáhidova smrt vyprovokovala Pákistánce k odporu k Američanům. Vypověděli americké vojenské poradce a po větším incidentu v listopadu, během něhož byly omylem zabity dva tucty pákistánských vojáků na hranicích s Afghánistánem. Zastavili přepravu proviantu z Karáčí do Afghánistánu a zrušili pronájem letiště pro bezpilotní letouny, jejichž užití dosáhlo dosud nevídaného rozkvětu: válka strojů řízených na dálku naplňovala dávná sci-fi.
O co více vzdorovali Pákistánci Američanům, o to více se Obamova vláda přikláněla k Indii a tím pádem se Pákistánci rozohňovali ještě více. Pákistánské trucování dávalo zároveň Američanům šanci na někoho neúspěch afghánské války natvrdo svalit.
V Afghánistánu se jednalo se všemi skupinami bojovníků za nezávislost (v euroamerickém podání: "povstalců"), prozápadní kolaborantská vláda Karzáího se připravovala na dobu "po Američanech", což asi nastane roku 2014. Opět se vyzbrojovaly bojůvky klanových předáků a všechno se připravuje na novou občanskou válku, která zničí všechno, co pod Hindúkušem Zápaďané za deset let "demokratisace" postavili.
Radost z mezinárodně uznané nezávislosti měli na jihu Súdánu, i když země ani zdaleka v míru nežije. Naopak v Somalilandu, kde už několikrát doznaly vlády změn na základě poklidných voleb, se ani letos uznání nezávislosti nedočkali.
Válek a nepokojů je a bude v černé Africe stále dost, ale kromě surovinově velevýznamného povodí Konga nemají pro chod světa většího významu. Ve státech s významnými nerostnými zdroji s výjimkou Nigérie ostatně vládnou diktátoři, proti nimž byli lidé jako Husajn nebo Kaddáfí jelimani.
I jim jsou velmoci ochotny ustupovat jako třeba v Angole. Mimo jiné také vládci Zimbabwe Robertu Mugabemu, jehož vláda neučinila nic proti obchodování s nezákonně těženými diamanty. Proto v prosinci vypověděla mezinárodní instituce garantující fairovost obchodu s drahocenými kamínky platnost smlouvy chránící obchodníky před kolováním "krvavých diamantů".
Levá je levá
V latinském světě druhé polokoule posílily levicové vlády a poněvadž v tradiční Organisaci amerických států (OAS) má komunistická Kuba zastavené členství, socialisté zaranžovali uskupení nové. V Chávezově Caracasu se všechny státy tří Amerik a Karibiku bez Spojených států a Kanady spojily ve Společenství latinoamerických a karibských států (CELAC), teď i s Kubou.
K čemu taková věc bude, známo není, ale určitě se tím plivlo do tváře světového imperialismu...
Jiným bojovníkům ve válce za lepší zítřky se nedařilo. V Kolumbii FARC přišla o dalšího z vůdců, peruánští maoisté se zřekli násilí a rádi by vyjednávali s vládou, paraguayští partyzáni se kamsi vypařili. Zato pokrokoví učitelé a studenti v Chile drželi obsazené školy a na chvíli i senát, neboť chtějí více peněz na školství a také zrušení školného. Jejich španělští kolegové demonstrující za práci tak dlouhou výdrž neměli.
