Hillary Clintonová má vítězství na dosah

Scénář pro prezidentské volby v USA se rýsuje - demografické rozložení voličů dává výhodu kandidátce demokratů Hillary Clintonové. Donald Trump je v nevýhodě a navíc si situaci komplikuje zbytečnými slovními excesy, píše pro TÝDEN americký profesor Ralph Nurnberger.

Pro porozumění toho, jak se ve Spojených státech volí prezident, je dobré si uvědomit jednu věc: lidé nedávají hlas přímo svému kandidátovi, ale vybírají prostředníky - volitele. Teprve ti potom volí prezidenta nebo viceprezidenta.

Každý z 50 států spolu s federálním územím Washington DC má takové množství volitelů, aby to odpovídalo zastoupení ve Sněmovně reprezentantů a Senátu. Sbor volitelů tak má 538 členů, to je množství adekvátní 435 poslancům, 100 senátorům plus dalším třem členům reprezentujícím Washington DC. Spíše než jako celostátní záležitost je tedy nutné vnímat boj o prezidentské křeslo coby 51 volebních soubojů v každém státě a na federálním území.

Kromě států Maine a Nebraska (kde se volí jeden volitel pro každý okres a zbývající dva pak na základě toho, kdo dostane nejvíce hlasů) jsou volitelé vybíráni systémem vítěz bere vše. Jinými slovy, všichni volitelé hlasují pro toho kandidáta, který získal nejvíce hlasů. Aby byl prezident zvolen, musí získat absolutní většinu od volitelů, tedy minimálně 270 hlasů.

Ženy a menšiny pro Clintonovou

Čtyřikrát se stalo, že kandidát, který obdržel většinu hlasů voličů, prohrál v poměru volitelů. Bylo to v letech 1824, 1876, 1888 a naposledy v roce 2000, kdy Albert Gore porazil George W. Bushe o 539 947 hlasů voličů, ale prohrál v poměru volitelů 266:271.

A protože lidé půjdou k urnám v listopadu, je možné, že Hillary Clintonová, pravděpodobná kandidátka demokratů, bude ve výhodě z hlediska hlasů voličů i volitelů. Demokratům vůbec dávají demografické podmínky země lepší volební pozici.

Když byl v roce 1992 zvolen prezidentem Bill Clinton, 87 procent voličstva byli běloši. V roce 2012, při znovuzvolení Baracka Obamy, tento poměr klesl o 15 procent na 72 procent. Další změny v populaci pak snížily toto číslo ještě o čtyři procenta - zhruba na osmašedesát.

Menšiny obvykle volí demokratického kandidáta, což tentokrát bude zřejmě ještě umocněno kvůli hanlivým komentářům republikánského kandidáta Donalda Trumpa vůči etnickým a náboženským skupinám. Trumpova machovská prohlášení navíc odradila velkou část žen, 70 procent jich přiznává, že ho vnímá negativně.

Ale i když průzkumy dávají více šancí bývalé ministryni zahraničí, výsledek voleb bude záviset na hlasování volitelů. Pokud bereme v úvahu všechny handicapy Donalda Trumpa, zvláště jeho schopnost vykonávat úřad, osobní skandály a problémy s jednotlivými skupinami a menšinami, republikáni budou ve značné nevýhodě. V šesterých volbách v letech 1992-2012 totiž obdrželi demokraté většinu hlasů pětkrát. A co je ještě důležitější, voličská mapa přináší pro Donalda Trumpa neutěšený pohled. V každých volbách od roku 1992 do roku 2012 demokraté vyhráli ve 23 státech a ve Washingtonu DC. Tyto státy jim daly 242 volitelských hlasů, tedy 89 procent z nutných 270.

Zato republikáni vyhráli ve 13 státech a zajistili si 102 volitelů, to je jen 38 procent. Pokud tedy Clintonová vyhraje tam, kde se to podařilo Obamovi v letech 2008 a 2012, má volební vítězství v kapse. Podle průzkumů by to mělo jít, přisuzují jí přinejmenším 332 hlasů volitelů, jež Obama vyhrál při posledním hlasování.

Republikánský strach z Trumpa

Trump a republikáni musejí k vítězství udržet skoro každý stát, který v roce 2008 podpořil McCaina a o čtyři roky později Mitta Romneyho, a navíc získat mnohé z těch, které hlasovaly pro Obamu. Možné rozložení hlasů znázorňuje mapa - prognóza volebních výsledků států USA, jež bere v úvahu jak voličské preference, tak i tradiční vzorce hlasování v tom kterém státě.

Mnohé z agentur přitom shodně předpovídají takové scénáře volebních výsledků, které povedou k vítězství Clintonové. Například The Cook Political Report uvádí 304 jistých volitelských hlasů pro Clintonovou a jen 190 hlasů pro Trumpa, zatímco 44 dalších hlasů se může přiklonit na obě strany. Z toho čtyři státy jsou zatím vyloženě sázkou do loterie: tři, které v minulých volbách získal Obama (Iowa, New Hampshire a Ohio), a jeden, kde uspěl Mitt Romney (Severní Karolína).

Společnost Rothenberg & Gonzales Political Report dává 263 jistých hlasů demokratům a 206 republikánům, 69 jich zatím osciluje mezi oběma póly. Nejtěsnější situace je podle jejího odhadu v Coloradu, na Floridě, v Ohiu a ve Virginii.

Tyto předpovědi vyvolávají u některých republikánských politiků obavy. Pokud by totiž Trump utrpěl zdrcující porážku, může se to odrazit ve ztrátě republikánské většiny v Senátu a strana může přijít o mandáty ve Sněmovně reprezentantů. Zatím drží republikáni v Senátu 54 ze 100 míst. Aby ovládli horní komoru, museli by demokraté získat alespoň čtyři mandáty plus využít viceprezidentský hlas, jenž se používá v případě, kdy je hlasování nerozhodné.

Sněmovna má 188 demokratů a 246 republikánů, to je největší republikánská většina od roku 1931. V současné době mají demokraté šanci získat jen něco mezi 10 a 20 křesly, což republikánskou převahu nijak neohrozí. Někteří političtí analytici ale věří, že demokratický zisk by mohl být o něco větší, pokud by se mnoho republikánů rozhodlo zůstat doma, místo aby volilo Trumpa.

Duel neoblíbených kandidátů

Na všechny tyto předpovědi by ale lidé neměli příliš spoléhat. Je zkrátka příliš brzy a jakékoli průzkumy se mohou snadno mýlit, protože Američané ještě nejsou úplně rozhodnuti. Kritickým okamžikem navíc bývá i to, jak efektivně dokážou strany mobilizovat potenciální voliče. Volební účast je důležitá vždy, vzhledem k polarizaci společnosti na ní ale bude tentokrát záležet ještě více.

Dalším významným faktorem je negativní vnímání kandidátů u potenciálních voličů. O Trumpovi smýšlí negativně skoro 60 procent těch, kteří by chtěli volit republikány, ke Clintonové se odmítavě staví 50 procent demokratického elektorátu.

Oba zřejmě budou nejnegativněji vnímanými kandidáty, jací kdy prošli nominacemi. To znamená, že obě strany mohou vést výrazně negativní volební kampaň. Ve světě navíc vládne velmi nepředvídatelná situace a je těžké říct, co se bude do listopadu dít na domácí i na zahraničněpolitické scéně. Osvědčené politické heslo, že všechno se může stát, je plně aplikovatelné i pro letošní rok.