Joseph Raymond McCarthy (1908-1957) byl původně velkým příznivcem Franklina Roosevelta, ale když ho místní pobočka Demokratické strany odmítla jmenovat kandidátem na pozici okresního prokurátora, Joe čiperně otočil kabát a kandidoval za Republikány na místo soudce.
Už tehdy šokoval kampaní, která byla založena na lživých úderech pod pás.
Po válce McCarthy úspěšně zvítězil ve volbách do Senátu, při kterých se zaplavoval stát plakáty, na kterých byl v uniformě mariňáka a v plné zbroji. Často mluvil o dvou vojenských kampaních a nikomu nevadilo, že za války seděl za psacím stolem.
Lži, podvody, úplatky
Postupně se objevovali lidé, kteří poukazovali na válečné lži, McCarthy byl vyšetřován za daňové podvody a za úplatky od firmy Pepsi Cola. V roce 1950 bylo jasné, že nové volby prohraje a tak s poradcem Edmudem Walshem přišel na to, že mu budoucnost zaručí odstartování kampaně proti komunistickým spiklencům zakukleným v Demokratické straně.
A pak už to jelo, McCarthy dostával informace přímo od přítele J. Edgara Hoovera, který šéfoval FBI a začal útočit všemi směry. Na některých schůzích mával kusem papíru a tvrdil, že se jedná o seznam 205 členů Komunistické strany, kteří pracují na ministerstvu zahraničí.
O několik dnů později pronesl McCarthy šestihodinový projev v americkém Senátu, tentokrát byli mezi vyjmenovanými i David Demarest, který psal prezidentu Trumanovi projevy. Narodil se mccarthysmus.
Hon na čarodějnice
McCarthy se dostal do pozice předsedy komise dohlížející nad Senátem, takže před jeho vyšetřováním neměl prakticky nikdo naději na únik. Jedinou možností, jak se před komisí očistit, bylo jmenovat další členy komunistické strany.
McCarthy, který viděl špióny za každým rohem, ze začátku útočil téměř výhradně na demokraty, postupně ale rozšířil působnost i na oblast kultury, řada intelektuálů se dostala na černou listinu nebo odjela do Evropy.
Na jeho pokyn bylo ve veřejných knihovnách „odhaleno" a zničeno třicet tisíc knih, napsaných „komunisty, budoucími a bývalými komunisty".
Teprve když začal útočit na armádu včetně ministra obrany Roberta Stevense, došla trpělivost i prezidentovi Eisenhowerovi a armádní rozvědka začala dodávat informace novinářům, varujícím před celou komisí. Poukaz na McCarthyho homosexualitu, kterou se patologický lhář McCarthy snažil maskovat fingovaným manželstvím se svou sekretářkou, ještě nevyšel.
Eisenhower proto prosadil, že senátní vyšetřování špiónů v americké armádě bude vysílat televize. Teprve když Američané viděli McCarthyho taktiku a chování na vlastní oči, začali bombardovat své senátory s protesty. V prosinci 1954 ho politikové obou stran veřejně pokárali a sebrali mu předsednické křeslo.
McCarthy doslova přes noc přišel o moc. Jeho již několik let trvající alkoholismus nabral další obrátky, o rok později přišla diagnóza jaterní cirhózy a v roce 1957 McCarthy v nemocnici v Bethesdě v Marylandu zemřel prakticky v zapomenutí. Noviny tehdy zprávu oznámily lakonicky - 2. května 1957 „upil se k smrti". Kdyby to neudělal, dožil by se možná příštího roku sta let.
Foto: archiv
