Zavalený důl v Chile
Jak horníci tráví čas v podzemním vězení
12.09.2010 16:00
Havíři v zavaleném chilském dole vědí, že se na povrch nedostanou dřív než za několik měsíců. V podzemí proto mají pevně dané funkce a pracovní náplň, aby předešli nejrůznějším problémům.
Den v dole San José začíná v půl osmé ráno. Rozsvítí se improvizované osvětlení, poháněné akumulátory z důlní techniky a přenosným generátorem. Světla dal dohromady Edison Peña z důlní techniky, jež zůstala uvězněná spolu s horníky, denně svítí osm až dvanáct hodin. „Měli nějaké stroje, včetně pickupu a náklaďáku, tak zapojil elektrický generátor, aby napájel osvětlení," řekl britskému deníku Guardian Pedro Campusano ze záchranného týmu, který je s horníky v pravidelném kontaktu.
V půl deváté začíná snídaně, posílají ji shora takzvanými „holubicemi", třímetrovými kovovými kapslemi, které přesně sedí do 8,8 centimetrů úzké šachty a přepravují veškerý materiál nahoru a dolů. Jedna dorazí každých dvacet třicet minut, takže trvá asi hodinu, než se s jídlem dostane na všechny.
Pak následuje úklid a hygiena. „Vědí, jak udržovat své okolí. Mají vydělený prostor pro toalety, odpadní prostor, dokonce třídí odpad," říká Andrés Llarena, anesteziolog chilského námořnictva. V pár set metrů vzdáleném přírodním vodopádu se sprchují, aby se zbavili všudypřítomného narezlého bláta.
Nekončící šichta
Třiatřicet mužů se rozdělilo do tří skupin, každý má svou funkci. Všem pak velí Luis Urzúa, který byl předákem směny 5. srpna, kdy se tunel zavalil - jeho půldenní velení se tak protahuje na několik měsíců.
„Ti muži jsou uvěznění ve své práci - nejsou to turisti na návštěvě jeskyně," vysvětluje pro Guardian Llarena. „Pravidelně tráví deset dvanáct hodin dole ve vedru a vlhku, a to právě dělají teď. Zdůrazňují to i psychologové - je to dlouhá směna, hodně dlouhá směna, ale pořád směna."
Jimmy Sánchez, s devatenácti roky nejmladší, je „environmentálním asistentem", prochází šachtami s měřícími přístroji a kontroluje koncentraci kyslíku a oxidu uhličitého, stejně jako teplotu, která se pohybuje okolo 31 stupňů Celsia. Další skupina zpevňuje stěny dolu, uvolňuje balvany hrozící zřícením nebo odvádí pramínky vody, která teče k jejich „obydlí". Vrty, které spojují horníky s povrchem, používají vodu jako mazadlo, do jejich světa neustále crčí bahnitá břečka. To je ostatně vidět i na načervenale upatlaných dopisech, jež uvěznění posílají nahoru svým blízkým.
Přísun teplého oběda zabere opět kolem hodiny a půl, po jídle následuje schůze a společná modlitba pod vedením oficiálního „pastora" Josého Henriqueze. Horníci mají také svého kronikáře Victora Segoviu a dokonce oficiálního básníka Victora Zamoru. Většina z jeho děl jsou jednostránkové pocty záchrannému týmu. A záchranáři jsou za poezii rádi: „Když přišla nahoru první, dočetl jsem se jen do poloviny, dál jsem nemohl," derou se stále slzy do očí Pedra Campusana.
Nejzodpovědnější funkci má Yonnhy Barrios, který dříve absolvoval kurz pokročilé první pomoci. Dříve sníval, že se dá na dráhu lékaře, ale takovou školu, jako dostává nyní, si určitě nepředstavoval. Coby pověřený doktor podstupuje intenzivní rychlokurz, který ho má připravit na všemožné nástrahy, hrozící horníkům. „Yonnhy, už jsi někdy trhal zub?" volá mu ministr zdravotnictví Jaime Mañalich. „Jo... akorát svůj vlastní," odpovídá nouzový doktor během pravidelného konferenčního hovoru se zdravotním týmem na povrchu.
„Pamatuj, Yonnhy, řekni mužům, že když si nebudou čistit zuby, budeš jim je tam dole brzy vytrhávat," varuje ministr. Za tím účelem dolů pošlou náležité vybavení a přehrávají také Barriosovi instruktážní video. Barrios má na starosti spoustu věcí, a tak má k ruce ještě asistenta a v každé skupině pro jistotu ještě zacvičí další horníky k první pomoci. Zacvičovat se musí i záchranářský tým, který je s horníky neustále v kontaktu, aby mohl v případě nouze alespoň na dálku mužům asistovat.
Horníkům také pošlou balíčky pro přežití, jaké používají britští a američtí vojáci, ale také astronauti NASA nebo horolezci v Himalájích. "Většina těch věcí byla navržena pro konflikty v Afghánistánu a Iráku," citoval doktora Llarenu britský zpravodajský server Telegraph.
„Doktor" Barrios se zatím potýká hlavně s bolením zubů a kožními infekcemi, které jsou při vlhkosti 85 procent nevyhnutelné. Problémem jsou také abstinenční příznaky, kouření je samozřejmě v omezeném prostředí zakázané, podobně jako alkohol. Důležitá je i prevence, horníci už dostali vakcíny proti záškrtu, tetanu a zápalu plic.
Fotbal jim dovolili
Po celý více jak měsíc se havíři chovali profesionálně, zorganizovaní od samého začátku, neboť jim bylo jasné, že na záchranu budou čekat mnoho dní. „Jsou to myslící lidé, pracovníci s disciplínou, kterou mají už roky. Nepotřebují, abychom jim říkali co dělat," říká doktor Jorge Díaz ze záchranného týmu.
Psychologové jsou s jejich dosavadním chováním spokojení, dovolují jim různá rozptýlení. Mezi hlavní taháky patří samozřejmě fotbal, pohromadě sledovali utkání Chile s Ukrajinou. I když jejich tým prohrál 2:1, nadšeně fandili celý zápas. Jeden z uvězněných horníků, Franklin Lobos, v osmdesátých letech hrál za chilskou reprezentaci, se pak ujal analýzy utkání. A radost jim dělají i soucítící fotbalisté, ve čtvrtek jim třeba útočník Barcelony David Villa poslal podepsaný dres.
Před desátou večerní světla zase zhasínají a muži si stelou postele - nafukovací matrace, které jim poslali shora. Jak usínají, mohou si přinejhorším říct, že jsou zase o den blíže ke chvíli, kdy zase uvidí denní světlo.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.