Obavy o ekonomiku
Karibské ráje zamořuje smrdutá sargasová invaze

Klimatické změny už přímo poškozují karibskou turistiku. Ne, že by aktuálně hrozil nějaký výrazný růst hladiny oceánů, ale exotické pláže zaplavují přemnožené smrduté chaluhy.

Cancún v Mexiku, Skeete's Bay a Bathsheba na Barbadosu, Speyside na Tobagu a řada dalších. Místo idylických pohledů, nu jako z pohlednic, palma, písek, koktejl, se tu teď turisté, kteří ještě zájezd nezrušili, kochají pohledem na nevzhledné hromady organické hmoty a dělníky s vidlemi a igelitovými pytli, kteří se je sisyfovsky každý den snaží odstraňovat.

"Je to největší hrozba pro karibskou ekonomiku, jakou si dovedu představit," vyjádřil se Hilary Beckles, prorektor Univerzity Západní Indie (University of the West Indies). Postižené státy na jeho škole svolaly kvůli chaluhám extra konferenci. "Je to systémová hrozba pro rozvoj našich států, a tak musíme přijít s mezinárodní odezvou," dodal Beckles a navrhl založit mezinárodní úřad pro chaluhové krize.

Chaluh rodu hroznovice (sargassum) je přes stovku a většinou nikomu nevadí, plují si po moři a ekosystému prospívají. Od zelených druhů jako Sargassum fluitans dostalo jméno Sargasové moře. Ale invaze do Karibiku připlouvá odjinud, z rovníkového Atlantiku, někde mezi Brazílií a Nigérií. Shluky řas až šest kilometrů dlouhé v posledních připlouvají na jižní a východní pláže karibských ostrovů, kde se zachytávají a rozkládají. A to neskutečně smrdí - jako pukavce.

Mořští biologové si nejsou jistí, proč se chaluhy najednou, tedy asi před čtyřmi lety, začaly ukazovat tak daleko od svého domova. Zřejmě přispělo globální oteplování, ale také agresivní postup zemědělců v Amazonii, kteří pro svou velkovýrobu kácejí deštné lesy. Do řek a následně oceánu se tím vyplavuje spousta živin.

"Některé klimatické podmínky už existovaly, teď se objevily najednou s dalšími příležitostmi na vysoký nutriční příjem. Rostlinám se díky tomu zjevně daří," řekl listu International Business Times Jim Franks z Jihomississippské univerzity, který se problému věnuje od roku 2011.

Představitelé karibských zemí i turistického byznysu se snaží zakročit dřív, než chaluhy vyženou jejich klienty ve velkém. Ale řešení jsou obtížná. Plovoucí zábrany by stály asi milion korun za tři sta metrů. A kdyby se řasy měly ve velkém bagrovat, odhrabe se z pláží i spousta písku. Zbývá lidská síla. V celém regionu je prý zapotřebí na sto tisíc lidí a 120 milionů dolarů.

Zatím snad jedinou malou pomocí jsou satelity NASA, sledující oceány. Plovoucí ostrovy řas dokážou dopředu zpozorovat a alespoň varovat turisty a firmy, kterým plážím hrozí smrdutá náplava.

A podle generálního tajemníka Karibské turistické organizace, Hugha Rileyho, pomůže i propaganda. Zatímco dnes se podle něj plní sociální sítě fotografiemi zamořených a zaneřáděných pláží, měly by se ty samé platformy využít k protiofenzivě. "Musíme ukázat naše děti, jak si užívají pláže, a ujistit návštěvníky, že nás řasy nelikvidují a život jde dál," citovala ho agentura MercoPress.