Vrazi čekali na Lucase Manzanarese, když jeho auto projíždělo centrem Tegucigalpy ráno osmého května. Byla s ním manželka, dcera a šestiletá vnučka; přesto začali dva ozbrojenci střílet, když v hustém provozu zastavilo. Vypálili více než dvacet střel z devítimilimetrových automatických pistolí. Manzanares a jeho žena jako zázrakem přežili.
Dcera a vnučka byly zabity, píše časopis Time.
Hondurasané mohou na tuto vraždu pohlížet jen jako na další chladnokrevný zločin v zemi s nejvyšším počtem vražd na západní polokouli.
Ale Manzanares je blízkým poradcem vydavatele jednoho z hlavních honduraských deníků, což z něj činí osmý terč spojený s žurnalistikou, na nějž za posledních osm týdnů ozbrojenci zaútočili.
Od prvního března bylo sedm novinářů zavražděno prakticky stejným způsobem, o jaký se útočníci pokusili v případě Manzanarese. Mnozí se obávají, že jejich smrt může znamenat novou, mnohem krvavější kapitolu v honduraské politické krizi, již loni v létě zahájil vojenský převrat.
"Zatím nemůžeme z těchto případů vyvodit jasné závěry," uvedl honduraský sloupkař Alfredo Haces. "Ale spousta místních novinářů žije v hrůze." Někteří mají takový strach, že začali do práce chodit v neprůstřelných vestách.
OSN vyzvala honduraského prezidenta Porfiria Loba, aby vraždy novinářů důkladně vyšetřil; jeho vláda ale zpochybňuje všechny náznaky, že by v zemi mohla být ohrožena svoboda tisku. I přesto, že většina zavražděných se věnovala citlivým tématům týkajícím se politiky nebo obchodu s drogami.
"Nemáme náznaky, že by se nějaká organizovaná skupina pokoušela umlčet novináře," řekl tento měsíc ministr veřejné bezpečnosti Oscar Álvarez.
Skupiny na ochranu svobody tisku považují za absurdní, že taková možnost padla tak rychle pod stůl. Zvlášť proto, že kvůli vraždám novinářů nebyl nikdo zadržen ani obviněn. Prohlášení vyznívá ukvapeně i s ohledem na pozadí vražd - násilné napětí, které v Hondurasu zavládlo od loňského června, kdy byl svržen levicový prezident Manuel Zelaya.
Po převratu následovaly tvrdé kroky proti médiím vedené jeho dočasným nástupcem Robertem Michelettim. Ten odstoupil v lednu po Lobově inauguraci, ale tou dobou už byla zlá krev mezi honduraskými frakcemi příznivců převrat a jeho odpůrci.
Jeden ze zavražděných novinářů, rozhlasový reportér Nahum Palacios, dostal loni výhrůžky smrtí od armády, když odvysílal zprávy kritické vůči převratu. V noci 14. března jel Palacios domů ve městě Tocoa, když se vedle něj zařadil vůz s ozbrojenci, kteří jej zastřelili. O dva týdny dřív napadli ozbrojenci na motocyklech televizní novinářku Karol Cabrerovou, otevřenou stoupenkyni převratu.
Zasáhlo ji několik střel, ale přežila. Zemřel ale její přítel, novinář Joseph Hernández, který ji doprovázel.
V současném Hondurasu ale politici nemusejí být jediný motiv zabíjení lidí spojených se sdělovacími prostředky. Všudypřítomné je násilí související s obchodem s drogami a stejně jako například v Mexiku jsou i v Hondurasu terčem novináři informující o rozšíření "narko-moru".
Než ozbrojenci 11. března zasypali střelami jeho auto ve městě La Ceiba, dostával rozhlasový reportér David Meza telefonická varování, aby "byl opatrný", pokud jde o zpravodajství o drogách.
V Hondurasu panuje takový stupeň násilí, jaký země ještě nezažila," soudí prokurátor Leo Valladares, jehož syna loni v Tegucigalpě zabil místní gang zlodějů aut.
Stejně bezprecedentní je úroveň beztrestnosti, dodala Vicki Gassová z nevládní organizace Washington Office on Latin America (WOLA). Nefunkční honduraský soudní systém odhalí a potrestá jen zlomek z tisíců vražd, k nimž každoročně dochází.
Foto: Profimedia
