Konference v Cancúnu
Klimatičtí diplomaté jako turisté

Jaký je rozdíl mezi diplomatem na klimatické konferenci a turistou ve slunečném letovisku? Momentálně nijak veliký. Na jednáních OSN v mexickém Cancúnu tráví vyjednavači spoustu času mezi palmami, v luxusních hotelových resortech, stejně jako v autokarech. Notně se tak konference liší od té loňské v Kodani, přeplněné a zasněžené. Povede však o poznání příjemnější počasí a uvolněnější atmosféra k úspěchu, na rozdíl od kodaňského zadrhnutí?

Neformální dress code - organizátoři doporučují tradiční volnou mexickou košili, bez saka či kravaty - účastníci přijali celkem dobře, ale organizace celé mamutí akce budí i nemálo negativních ohlasů, píše deník Le Monde. Místo, aby soustředili všech šestnáct tisíc účastníků (včetně novinářů, aktivistů i podnikatelů) v centru města či v hotelové zóně na mořském pobřeží, mexičtí pořadatelé se rozhodli předvést návštěvníkům z celého světa co možná nejvíc z okolí sedmisettisícové metropole nejvýchodnějšího mexického státu Quintana Roo.

Mnohá jednací místa jsou tak docela daleko od města, stejně jako jedno od druhého. Každý den tak musí účastníci absolvovat několik přesunů autobusy, které jezdí na devíti zvláštních linkách. Spojují hotely s kongresovým centrem, mohutnou novostavbou Cancún messe, kde na ploše 25 tisíc metrů čtverečních rozbilo stan množství státních reprezentací, stejně jako univerzit, neziskových organizací i soukromých firem.

Do hlavního jednacího střediska Moon Palace je to odsud ale ještě dvacet minut dalším autobusem; jinak se tam ani dostat nedá. A sám luxusní turistický komplex je tak rozlehlý, že i po něm se jezdí dalšími autobusy. O bezpečí hostů se stará na pět tisíc policistů a vojáků.

Podle Le Mondu tak cesta od hotelu do jednacího sálu zabere diplomatům kolem hodiny a půl, pokud ještě nezabloudí ve středisku a podaří se jim nalézt správný sál a své kolegy. Takže ve volném čase sice účastníci mohou pěkně relaxovat pod palmami na karibských plážích, v příjemných pětadvaceti stupních ve stínu. Ale jednání jsou o to stresovější, většina zúčastněných se obává, aby se neopakoval neúspěch jednání v Kodani.

Ekologické náklady konference

Někteří vidí v komplikované organizaci záměr, jak uklidit nevládní organizace dál od politických vyjednávání, aby je nenarušovaly podobně jako vloni v Kodani - tam se sjelo na šedesát tisíc aktivistů a konferenci prakticky paralyzovali. Kvůli dlouhým přejezdům se tak jen málo delegátů chce otravovat s návštěvou Climate Change Village, Klimafora nebo Dialoga Climatica, kde se zástupci občanské společnosti vyjadřují ke klimatickým změnám ze svého úhlu pohledu.

Tak jako v během kodaňského summitu, kdy se letadla nevešla do metropole a musela „parkovat" na letištích v okolních městech i zemích a kdy si autopůjčovny musely samy půjčovat stovky limuzín ze sousedních států, i tady jsou smutnou ironií osudu statistiky emisí oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů, které klimatická konference vypustí.

Kromě stovek městských autobusů či množství letadel, jež přivážejí účastníky, do očí ještě víc bije rekreační infrastruktura, která si ze střídmosti a respektu k životnímu prostředí přímo dělá dlouhý nos. Cancún vznikl před čtyřiceti lety na zelené louce, respektive na písku a poloslaném močálu.

"Turistické komplexy byly z velké části postaveny v mangrovech," upozorňuje Sébastien Blavier z Climate Action Network. Mangrovové lesy v brakických vodách (na pomezí sladkých a slaných) mohou účinně bránit globálnímu oteplování, jenže právě kvůli turistickému boomu jich nejen okolo Cancúnu mnoho zmizelo. Jako každé rostliny přetvářejí atmosférický oxid uhličitý v organickou hmotu, spoustu ho ukládají ve svých mohutných kořenech.

"Pořád se toho ještě máme hodně co učit, ale potenciál mangrovů je ohromný," řekl agentuře Reuters Gail Chmura z McGillovy univerzity v Montrealu. OSN tak začíná mangrovy chránit a platit zemím, aby je nekácely. Kromě toho mangrovy fungují jako líhně pro mnohé rybí druhy a také chrání pobřeží před oceánskými bouřemi.

Jenže finance chybí. "V turistice je víc zisku než v záchraně lesů," konstatuje Alfredo Arellano, ředitel Komise pro chráněné oblasti. Každý rok tak se jich tak v Mexiku vykácí na deset tisíc hektarů, neboli jedno procento mangrovové plochy. Oproti tomu každý rok turisté přivezou do Cancúnu a okolí 4 miliardy dolarů.

Mexiko se ale snaží získat ze světově významné konference, která ho přijde na nějakých 51 milionů eur (přes miliardu a čtvrt korun) maximum. Propaguje iniciativy, které mají exhalace vyvolané summitem snížit, v hotelech se snaží omezit spotřebu vody a okolo Cancúnu vysazuje deset tisíc stromů. Globální klima možná konference nevyřeší, vyjde z ní alespoň Mexiko s čistým štítem?