Klínopisné tabulky od Dvojčat jsou zpátky v Iráku

Neuvěřitelný se zdá osud 362 klínopisných destiček ze třetího tisíciletí před naším letopočtem. Z Iráku je propašovali do USA, kde ve Světovém obchodním centru přežily 11. září a kolaps budov. Teď se vrátily zpátky do Mezopotámie.

V březnu 2001 vyšetřovali celníci v jedné newyorské galerii, podezřelé z ilegálního obchodu s uměním a starožitnostmi, píše deník New York Times. Agenti tehdy dostali tip, že se z Dubaje pašují do USA dvě bedny s „keramickými objekty" původem ze Sýrie. Když inspektoři zásilku v Newarku prověřili, skutečně nalezli množství klínopisných destiček, vesměs menších než balíček karet. Expert potvrdil, že šlo o kořist z jižního Iráku.

V létě toho roku je celní úřad uložil do svého podzemního sejfu v budově 6 areálu Světového obchodního centra. „Uskladnili jsme destičky tam dole, a když přišlo 11. září, budova byla zničena se vším ostatním," vysvětluje James McAndrew, tehdy za keramické objekty zodpovědný.

Sklep obsahoval všechny možné zabavené věci, od padělků luxusních hodinek a DVD po nevyhovující elektrické prodlužky či baterie. Také se tam dočasně skladovala narkotika, zbraně a hotovost.

Osmipatrovou budovu ovšem těžce poničil pád obou věží-Dvojčat a bylo nutné ji strhnout. Za necelé čtyři týdny bylo bezpečné do sklepa proniknout, celníci mohli vynést zbraně, drogy i peníze. A také dvě promočené bedny s destičkami.

Počátek historie

Památky byly oceněny na 330 tisíc dolarů (dnes přes šest milionů korun), ale podle McAndrewa je těžké je skutečně zhodnotit. Destičky zachycují hlavně každodenní transakce starověké Mezopotámie - účty za zboží a služby, smlouvy, ale i chvalozpěvy, poezii či jinou literaturu, stejně jako věštby. „Když najdete celou takovouhle sbírku, je to doslova jako narazit na deník, jak tehdy život vypadal," řekl McAndrew New York Times. „Je to vzácný moment, kdy můžete skutečně číst historii lidí, napsanou v jejich čase."

„S počátkem těchto destiček začíná historie jako taková, dalo by se říct," vysvětluje John Russell, historik umění, který spolupracuje s ministerstvem zahraničí jako konzultant na irácké kulturní dědictví. „Co víme o starověkém Iráku, víme z takovýchto dokumentů."

Destičky patří zřejmě do období 3. dynastie urské, někdy kolem roku 2030 před Kristem.

Repatriace kulturního dědictví však po 11. září nepatřila mezi priority americké diplomacie k Blízkému východu. Artefakty uložili do jiného skladu v Newarku a McAndrew se k nim znovu dostal až po třech letech.

Našel je neporušené, zabalené v bublinkové fólii, ale přesto ve špatném stavu. Tehdejší keramika se nevypalovala ani neglazovala, pouze se sušila na slunci, a tak je o poznání náchylnější. Sklep budovy 6 zaplavila voda z poničeného potrubí i od hasičů, destičky poškodila vlhkost v kombinaci se solí, kterou obsahovaly ještě z irácké půdy.

Artefakty se měly vrátit irácké ambasádě ve Washingtonu, ministerstvo zahraničí se však s jejím souhlasem rozhodlo je nejprve restaurovat. Poskytlo na to nějakých sto tisíc dolarů, úkol připadl manželskému tandemu restaurátorů Dennisovi a Jane Drake Piechotovým.

Nejprve je v počítačem řízené troubě týden pomalu pekli, aby zlepšili jejich odolnost vůči vodě. Pak je stálým proudem vody zbavili veškeré soli, po vysušení je očistili, a slepili dohromady úlomky pomocí pryskyřic. „Snažili jsme se vyspravit všechno, i ty nejmenší úlomky, které musíte držet pinzetou, poněvadž mají na sobě písmena," popisuje osmnáctiměsíční práci Piechota.

Irácká vláda ještě kvůli politicky výbušné situaci s převzetím otálela, dřívější repatriace iráckých památek často končily fiaskem - artefakty se ztrácely a jedny úřady vinily druhé. Nakonec se slavnostní převzetí destiček i řady dalších artefaktů v Iráckém národním muzeu v Bagdádu konalo 7. září. „Byly na pěkně bláznivé cestě," komentuje situaci Russell. „Irák se zvedá z období velké nestability. Myslím, že renovace těchto destiček a navrácení jejich vlastníkům v dobrém stavu je hezká metafora pro to, co Iráčané sami dělají."