Aztécký vládce Montezuma II. (správněji Moctezuma II.), který vládl své říši sahající od Atlantiku k Pacifiku v letech 1502-1520, byl podle jedněch úspěšný vojevůdce, který rozšířil svoji říši na jih, zvětšil metropoli Tenochtitlán a asi 300 tisíc obyvateli a zavedl řadu reforem. Podle jiných to byl bezohledný a krutý vladař, další ho líčí jako nerozhodného a slabého vůdce. Vládl ale především v době, kdy se jeho říše zhroutila pod tlakem španělských dobyvatelů vedených Hernánem Cortésem. Montezuma II. zemřel před 500 lety, nejspíš 30. června 1520: podle nejběžnější verze, která se opírá o španělské zdroje, byl ukamenován svými lidmi pobouřenými tím, že ustoupil Španělům, podle jiných zdrojů jej zabili samotní dobyvatelé.
Podle odborníků je jméno Montezuma západní zkomoleninou jeho jména Moctezuma. Stejně tak je podle některých expertů přesnější Aztéky označovat jako Mexica (vyslovováno mešika). Tak se jmenoval kmen, který kolem roku 1200 založil Tenochtitlán a podle něhož Španělé dobytou zemi pojmenovali. Výraz Aztékové se pro tuto civilizaci nepřesně začal používat až v 19. století.
Montezuma usedl na aztécký trůn v 35 letech v roce 1502, kdy v říši žilo okolo 11 milionů obyvatel. Říše byla spíše volným svazem městských států, staré aztécké kroniky Montezumu popisovaly jako "učence, astronoma, filozofa a zručného umělce".
Připlutí Španělů
Cortés přistál u břehu Mexika začátkem března 1519. A za dva a půl roku dobyl aztéckou říši, kdy hubily domorodce vedle jeho zbraní po milionech i neštovice. Výsledky Cortésova tažení proti Aztékům položily základy koloniální moci Španělů ve střední Americe na dalších 300 let.
Od místních obyvatel se pak Cortés dozvěděl o Montezumovi II., vládci velké říše Aztéků sahající od Atlantiku až k Pacifiku. Do centra Montezumovy říše se Cortésovo vojsko vydalo v srpnu 1519, po šarvátkách s Aztéky dobylo území Tlaxcaly a Choluly. V listopadu již Španělé stáli spolu s tlaskalskými indiány před branami hlavního města Tenochtitlán.
Montezuma II. uvítal Cortése bohatými dary, ale udělal fatální chybu, když ho vpustil do města a ubytoval ve svém paláci. Španělé byli fascinovaní velikostí města, jeho výstavností i čistotou, což povzbudilo jejich touhu po moci a bohatství.
"Nepřijel jsem do Ameriky, abych ryl zemi jako nějaký sedlák, přijel jsem, abych získal zlato," hlásal muž, jehož Aztékové zprvu považovali za boha Quetzalcoatla a hostili jej tehdy exkluzivním nápojem - čokoládou.
Během dobývání pomohla lest
Cortésovi se podařilo lstí Montezumu II. zajmout a jeho nejbližší spolupracovníky upálit. Poražený aztécký vládce pak byl donucen uznat nadvládu Španělska a přísahat věrnost španělskému králi Karlovi V. Cortés se ale musel na jaře 1520 bránit trestné výpravě, kterou proti němu vyslal jeho dřívější spojenec Velázquez.
A v době Cortésovy nepřítomnosti vypuklo v Tenochtitlánu povstání, při kterém byl v červnu 1520 Montezuma II. zabit. Cortés ztratil značnou část svého vojska, výzbroje i získaného majetku a byl donucen z hlavního města uprchnout. V Tlaxcale se mu však podařilo doplnit a znovu zformovat bojeschopnou armádu, takže v srpnu 1521 Tenochtitlán opětovně dobyl a svrhnul nového panovníka Cuauhtémoka.
Cortés pak nechal Tenochtitlán zbořit a na jeho místě postavil základ dnešního Ciudad de México. Nechal si také vystavět palác, ze kterého vládl, byl totiž králem Karlem V. jmenován guvernérem tzv. Nového Španělska.
V dalších letech a stoletích byla Evropa fascinována zidealizovaným Montezumou, jehož někteří potomci uzavřeli ve Španělsku manželství s místními šlechtici. Je známá třeba opera od Antonia Vivaldiho či Josefa Myslivečka. "Montezumova pomsta" je hovorové označení pro střevní potíže turistů v Mexiku.
