Kuba má nové protivníky - perutýny

Středomoří: žraloci, barakudy a perutýni

Lidstvo zavleklo do Středozemního moře nebezpečná monstra. Za proměnu rekreačního ráje Evropanů v rejdiště nezvyklých kreatur mohou klimatické změny, lodní doprava i akvaristé.

    Skladba středomořské fauny a flóry se neodvratně mění. Ke škodě rybářů a hrůze turistů. Invazi nebezpečných vetřelců už nelze zastavit. „Tropikalizace" Středozemního moře pokročila. Teplota vody za posledních deset let stoupla o dva až tři stupně Celsia, což nově příchozím svědčí.

     Změněné složení obyvatel Středomoří „nabízí" stále více novinek, o nichž turisté raději ani nechtějí vědět.
     Z odhadovaných dvanácti tisíc biologických druhů žijících ve Středozemním moři je v současnosti každý desátý „cizincem". Za posledních deset let přibylo 120 druhů ryb, nejvíce z Rudého moře. Loni biologové ve středomořských vodách napočítali na padesát cizích druhů mušlí. Vetřelci devastují ekosystém, predátoři vyčerpávají stavy ryb: přivandrovalci působí ročně škody za osmdesát miliard eur (asi dva a čtvrt bilionu korun), jak vypočítali ve druhém největším německém listu Süddeutsche Zeitung.
     Ve Středozemním moři se v uplynulých letech opakovaně objevily zprávy o spatření žraloků včetně lidožravého bílého. Naposledy ale ve Středomoří bílý žralok zabil člověka v únoru roku 1989. Stalo se tak u toskánského Piombina; dravec měřil pět metrů. Byl by omyl domnívat se, že nebezpečí představuje jen bílý „cizák". Středomoří je domovem několika druhů jiných žraloků, například kladivouna.

    Havěť ve Střečdomoří se globalizuje. Východní Středomoří bylo například před třemi lety je zasaženo invazí žahavé medúzy druhu Rhopilema nomadica, která je schopna člověku způsobit zranění kvalifikovaná jako těžká. U izraelských břehů ulovil rybář jedovatého perutýna ohnivého a „nafukovacího" ježíka, nevybíravého žrouta drobotiny. Pocházejí z Indického oceánu.

U tureckých břehů byla ulovena dravá západopacifická barakuda, italské pobřeží ohrožovaly v minulosti opakovaně zavlečené jedovaté řasy nebezpečné pro tři čtvrtiny původních druhů.
     „Velký bílý" je schopen dosíci Středomoří vlastními silami v honbě za kořistí, nejčastěji tuňáky. O ostatních vetřelcích totéž říci nelze. Za přepravce z tropů jim posloužily vyvažovací nádrže ke stabilizaci lodí, do nichž se při zaoceánských plavbách čerpají tisíce hektolitrů mořské vody i s obyvateli, není-li loď naložená. Při nakládce se voda vypustí tam, kde loď zrovna kotví.
     Ze zavlečení jiných druhů jsou obviňováni akvaristé: to je případ zmíněné řasy, která už přes dvě desetiletí mění ekosystém italských pobřežních vod. Zbytek je prý dílem oteplování. Vědci tvrdí, že lidstvo a klimatické změny odstartovaly nástup nové historické epochy, „homogocénu". Období, po něž bude Země jediným ekosystémem se shodnou skladbou druhů v libovolné lokalitě. Návštěvníci Středomoří se mají na co těšit.

(článek z tištěného vydáí Týdne)