Slepičími kroky k reformám na "ostrově svobody". Po více než padesáti letech smějí Kubánci opět obchodovat s auty. Dosud se někdejší symboly stavu jako oldsmobile nebo pontiac kupovaly a prodávaly pouze pod rukou. Počínaje letošním říjnem je byznys s americkými "bouráky" legální.
A nejen s nimi. Pořídit si lze třeba vůz z Německa, Francie, Itálie nebo Česka. Stačí zajít třeba do filiálky Citroënu v Calla Zanja nebo zaskočit do některé ze státních importních agentur.
Nemůže tak ale učinit každý. Jednou za pět let si smějí koupit auto Kubánci, kteří si "vydělali devizy v zájmu státu". Ostatní mají smůlu, zatím. Útěchou pro ně může být, že většina obyvatel Kuby nemá tak jako tak na koupi automobilu peníze.
Nové podmínky obchodu s osobními vozy se lze mimo jiné dočíst na webu vlády v Havaně. Z nich také vyplývá, že cizinci, kteří mají na ostrově trvalý pobyt, si během něj mohou dovézt ze zahraničí celkem dva vozy.
Dosud směli Kubánci prodávat a kupovat jen auta, která byla vyrobena před revolucí roku 1959. Mnohá z nich, pocházející hlavně z USA, dnes často slouží jako soukromé romantické taxíky. Napříště je Kubáncům dovoleno obchodovat také s auty sovětské provenience, která získali před rokem 1990, kdy Kuba patřila k Moskvou řízené Radě vzájemné hospodářské pomoci (RVHP).
Prodej a nákup osobních aut je součástí reformního programu, s jehož pomocí chce od loňského roku prezident Raúl Castro (se svým bratrem Fidelem v pozadí) posilováním soukromých iniciativ vyvést hospodářství země z trvalé krize. Ekonomicky nebudou mít nová opatření spojená s auty žádná větší dopad – jde hlavně o symboliku. Podobně spektakulární je plánované uvolnění trhu pro prodej bytů. Na příslušných regulích se ale ještě pracuje, je slyšet v Havaně.
Reformy na Kubě zatím postupují poměrně pomalu. Hlavně se neunáhlit, mohlo by znít jejich motto. Zjevně to platí i pro reformy v agendě ministerstva zemědělství, kde se nyní pracuje na reformě reformy.
V září roku 2008 vzbudila v celém světě pozornost možnost poskytovat státní půdu soukromým rolníkům. Využilo ji zhruba 15 tisíc rodin, kterým stát přenechal 1,13 milionů hektarů půdy. Hospodaření nových majitelů ale velmi ztěžují nejrůznější byrokratické překážky a regule. Reforma jako celek hrozí ztroskotáním, produkce se nijak výrazně nezvýšila a kolem devíti tisíc rolníků půdu vrátilo, protože ji nebyli schopni obhospodařovat.
Důvody jsou různé. K těm hlavním patří nedostatek výrobních prostředků, chybějící osivo a odstrašující pravidla stanovená úřady. Ty mimo jiné nařídily, že na pronajaté půdě lze hospodařit jen deset let a nesmějí se na ní stavět žádné budovy. To je kontraproduktivní, upozorňovali už od samého počátku různí - i vládní - experti.
Na vlastní účet, jak se na ostrově říká, dnes pracuje asi 330 tisíc Kubánců. Ve srovnání s rokem 2010, kdy jich bylo jen 140 tisíc, se to může zdát jako velký úspěch.
Na straně druhé ale samostatně výdělečné osoby nemají moc možností k podnikání, jsou to více či méně stále tytéž činnosti. Prudce tak vzrostl počet malých restaurací, kaváren či obchodníků s různými tretkami, třeba cédéčky. Otázkou ovšem je, kdo do zmíněných restaurací bude chodit, kdo kupovat nepřeberné množství CD či DVD. A bez zákazníků byznys rychle odumře.
