Tvrdit pravý opak, kritizovat soupeře za to, co jsem také udělal, ignorovat fakta. I to patří do rejstříků zbraní kandidátů v sezoně primárek před volbou amerického prezidenta. Vědci Annenberg Public Policy Center na Pennsylvánské univerzitě pečlivě dokumentují a analyzují finty, kterými se adepti snaží probít do Bílého domu.
Po napjatě očekávaných primárkách na Floridě se na čelní místo mezi republikánskými prezidentskými kandidáty probojoval veterán z Vietnamu, senátor John McCain. Koncem ledna zvítězil s 36 procenty hlasů nad exguvernérem Mittem Romneym, který za miliony dolarů nasypaných do kampaně získal přízeň 31 procent voličů.
Na McCaina je teď upřena pozornost před superúterým 5. února, kdy budou favority vybírat voliči ve více než dvaceti státech.
Arizonský senátor přitahuje hlavně umírněné a liberální republikány a v celé kampani je považován za výjimku mimo jiné také proto, že zřejmě neexistuje otázka, na niž by nebyl ochoten odpovědět. Někdy ovšem také k vlastní škodě, na rozdíl od většiny politiků, říká i nepříjemné věci.
Například v Michigenu, kde v polovině ledna v primárkách neuspěl, to bylo nejspíš i kvůli tomu, že nedával voličům žádné přehnané naděje ohledně chřadnoucího automobilového průmyslu.
Kdo zaplatí potraty?
Říká ale McCain vždycky pravdu? Na mušku si ho vzali akademici z Annenberg Public Policy Center z Pennsylvánské univerzity ještě před primárkami v Jižní Karolíně v druhé půlce ledna.
McCainova kampaň se tehdy pokusila zdiskreditovat největšího rivala Mitta Romneyho a lidé z jeho týmu rozeslali v Jižní Karolíně pohlednice, na nichž tvrdili, že Romney nepodpořil Bushův plán snížení daní.
To je sice pravda, úsměvné ovšem je, že McCain jako senátor proti témuž hlasoval. V roce 2003 byl jedním z pouhých tří republikánů v Senátu, kteří byli proti, napsal na webových stránkách Brooks Jackson, ředitel instituce Annenberg Political Fact Check.
Na pohlednici ovšem také McCainův tým tvrdí, že Mitt Romney jako guvernér Massachusetts „zařídil, aby potraty platili daňoví poplatníci". Nezařídil, naopak soud požadoval, aby se to stalo součástí Romneyho plánu na zdravotní péči.
Každý měsíc,... errr... tedy skoro
Ani Romney se nemůže chlubit úplně čistým politickým rejstříkem. Například před primárkami v Jižní Karolíně během debaty republikánských kandidátů se holedbal úspěchy z doby, kdy byl guvernérem Massachusetts (2003-2007). Mimo jiné podle něj „každý měsíc" v tomto státě rostla zaměstnanost poté, co se trend obrátil k lepšímu. Což si samozřejmě připsal jako zásluhu.
Problémové je podle analytiků z Pennsylvánské univerzity spojení „každý měsíc". Přesné údaje o počtu nezaměstnaných totiž kolísají. Celkem sedm z třiceti šesti měsíců za dobu, o níž Romney mluvil, nezaměstnanost naopak stoupala.
Zlatá čísla
Výčet by mohl pokračovat. Nakonec alespoň ještě zmínka o číslech.Těmi rádi žonglují jak republikánští, tak demokratičtí kandidáti.
Není asi ani třeba připomínat, že v řadě případů exaktní data staví kandidáta do příznivějšího světla, než by si zasloužil, kdyby si statistiky nepřikrašloval.
Přeborníkem v chybném nakládání s číselnými údaji by možná mohl být bývalý newyorský starosta Rudy Giuliani. Toho z kampaně vyřadily primárky na Floridě. Vymstila se mu tam riskantní taktika, když ignoroval prvních šest soubojů, které začaly 3. ledna v Iowě.
Giulianiho zacházení s čísly kritizoval v minulosti nejen Factcheck.org, ale i řada amerických médií. Klasickým příkladem se stalo tvrzení Giulianiho týmu, podle něhož někdejší starosta New Yorku posílil bezpečnost také tím, že zvýšil počet policistů z 28 tisíc mužů a žen na 40 tisíc. Webové stránky jeho kampaně už ale neuváděly, že sedm tisíc jich bylo přesunuto z jiných již existujících policejních sborů.
Mluvčí Giulianiho Maria Comellaová svého šéfa obhajovala v listu The New York Times s tím, že jde o maličkosti: „Nakonec v souhrnu jsou jeho argumenty pravdivé."
Vážně? Faktem ovšem zůstává, že ani tyto „pravdivé" argumenty na Floridě Giulianiho volný pád nezastavily.
Foto AP
