TV Barrandov
Malý Američan popravil svou babičku. Prý podle počítačové hry

Spojené státy řeší nepochopitelnou vraždu. Osmiletý chlapec tam zabil svou sedmaosmdesátiletou babičku. Stařenku, která byla zároveň jeho opatrovnicí, prakticky popravil - její vlastní zbraní ji střelil zezadu do hlavy. Předtím hrál svou oblíbenou počítačovou hru plnou násilí. V USA se tak opět rozjela debata o vlivu násilných her na dětskou psychiku. Hrozí něco podobného u nás? A jak zamezit tomu, aby z vašeho dítěte vyrostl agresor?

Tisícové městečko Slaughter v Lousianě znají ze dne na den miliony Američanů - jako místo útoku jednoho z nejmladších vrahů v historii USA. Malému agresorovi je totiž teprve osm let a obětí je jeho babička Marie Smothersová. Případ je ale hrůzný především provedením. Malé dítě totiž sedmaosmdesátiletou ženu střelilo její vlastní zbraní zezadu do hlavy, když seděla v křesle v obývacím pokoji. Proč, to se nyní ptají celé Spojené státy.

"Máme tady dítě, které nezná dopad a ani důsledky toho, co spáchalo. Opravdu to nechápe," míní odbornice na trestní právo, advokátka Sclynski Legierová. Policie má na celý případ ale trochu jiný pohled. Podle kriminalistů chlapec moc dobře věděl, co dělá, a zabíjel zcela vědomě. Otázkou je podle nich jen to, co ho k tomu vedlo. Podle sousedů měl totiž svou babičku rád a spal s ni v jedné ložnici. Podle prvních hypotéz mohla být spouštěčem agrese osmiletého chlapce počítačová hra, kterou krátce před svým hrůzným činem hrál. V akční střílečce GTA 4 totiž o střelbu do lidí není vskutku nouze.

Podle dětského psychoterapeuta Jana Kulhánka ale za všechno nemůže hra, i když je dost brutální. "Ta agrese bude reakcí na nějakou nespokojenost, frustraci. Hra může být poslední kapka v určité chvíli. Dítě má náhle pocit, že všechno zvládne, má větší sílu, než má ve skutečnosti," říká pro TV Barrandov psychoterapeut.

Právě malé děti, které nemají od virtuálního světa her odstup, jsou podle něj k následné agresi nejnáchylnější. A podobně to vidí i zkušení hráči. "Pokud to nebude hrát dít, tak si myslím, že to nebude problém. To by tomu člověku muselo fakt hrábnout," myslí si mladík, který v pražské počítačové herně tráví až tři týdny z měsíce. Jak ale sám říká, hraní her a v nich obsažené násilí ho spíše uklidňuje. "Když člověk hraje, tak se podle mě spíš vybuší, než že se naštve a půjde někam střílet," myslí si.

A řada her k bušení a střílení přímo vybízí. Existuje dokonce jakýsi žebříček deseti nejbrutálnějších her. A v nich teče krev opravdu proudem. Žádnou výjimkou nejsou hry, kdy hlavní postava protivníka udusí v igelitovém pytlíku, podřeže mu hrdlo a obličej poté rozmlátí kladivem. Aby dítě takovou hru nehrálo, mohou ohlídat jeho rodiče.

Vodítkem by jim mohl být nový specializovaný web jakouhru.cz. "Má přinášet informace rodičům, kteří tam najdou, o čem ta hra je, v čem jsou její úskalí a v čem může děti rozvíjet," tvrdí Lukáš Šlehofer ze společnosti SCIO, která stránku vyvinula. Pro rodiče, kteří v herním byznysu zpravidla tápou, je na webu hodnocena míra brutality dané hry, výskyt sprostých slov, ale i jakýsi její výchovný potenciál. K nalezení je tam i klasická recenze hry. Na webu se tak mísí rodiče, kteří svému potomkovi vybírají vhodný titul, s "pařany", kteří tam jen pátrají po obsahu hry.