Washington a Moskva si během studené války vytvořily mechanismy, které zamezovaly tomu, aby se případná krize vymkla z rukou. Mezi Washingtonem a Pchjongjangem žádné takové záchranné sítě neexistují, napsala ve čtvrtek agentura Reuters. Odborníci se obávají, že nepochopení protivníka by mohlo lavinovitě spustit konflikt, který si ani jedna strana nepřeje.
Napětí mezi KLDR a USA v posledních dnech vzrostlo. Pchjongjang Američany poté, co na něj OSN zpřísnila sankce, varoval před "přísnou lekcí". Na ostrou rétoriku amerického prezidenta pak Severokorejci odpověděli konstatováním, že "pečlivě zkoumají" možnost raketového útoku na americký tichomořský ostrov Guam.
Podle odborníků je počet kanálů, jejichž prostřednictvím mohou tyto dvě strany jednat a snažit se napětí snížit, omezený. Podle politologa Jona Wolfsthala, bývalého poradce Baracka Obamy pro nešíření atomových zbraní, se Washington s Pchjongjangem sice dokáže spojit, ale neustavil se žádný komunikační kanál, který "by se osvědčil a ustál by tlak během krize".
Američané a Severokorejci mezi sebou rozvázali diplomatické vztahy, v jejich hlavních městech tedy není velvyslanectví protější strany. Kontakt udržují prostřednictvím svých misí při OSN, svých velvyslanectví v Pekingu a schůzek představitelů armády v příhraniční vesnici Pchanmundžom v demilitarizované zóně mezi Korejemi.
Washington zprávy Pchjongjangu posílá také prostřednictvím Číny anebo Švédska. Skandinávská země v Pchjongjangu zastupuje americké zájmy.
Horká linka existovala mezi Severní a Jižní Koreou, ale severokorejský vůdce Kim Čong-un tuto komunikační linku v roce 2013 zarazil a odmítá ji obnovit, napsala agentura Reuters.
"Tato krize nejde řešit pomocí Twitteru a veřejných prohlášení," řekl Joseph Cirincione, předseda nadace Ploughshares Fund, která podporuje kontrolu šíření a užívání zbraní.
Soubor dohod, které mají zamezit riziku náhodného konfliktu, mezi sebou uzavřely i jaderné velmoci Indie a Pákistán. Od roku 1998 si obě strany mezi sebou také vyměňují seznam míst s jaderným arzenálem, aby na ně protivník neútočil, a civilnímu obyvatelstvo tak nehrozila radiace.
Zřízení horkých linek a protokolu mezi Washingtonem a Moskvou trvalo během studené války mnoho let. "Nejprve se muselo vyřešit, jak vytvořit přímý kontakt - mezi prezidenty, mezi armádami - posléze bylo nutné zajistit, aby byl spolehlivý a bezpečný v případě konfliktu," řekl agentuře Reuters Wolfsthal.
"Jak ale ověřit identitu toho na druhé straně? Rozřešit tenhle problém znamenalo desetiletí tvrdé práce," uvedl Wolfsthal. Tyto protokoly se stále používají a v éře kybernetického válčení ještě nabyly na důležitosti.
