Montrealský protokol o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, jedna z nejlépe fungujících mezinárodních ekologických smluv, slaví 20. výročí. Přistoupením k Montrealskému protokolu 16. září 1987 se 24 signatářských států zavázalo ke kontrole výroby chemických látek poškozujících ozonovou vrstvu, k postupnému omezení jejich používání a k jejich likvidaci šetrným způsobem, aby nedocházelo k nechtěným únikům do atmosféry.
Protokol vznikl na myšlenkové platformě Vídeňské úmluvy o ochraně ozónové vrstvy. V březnu 1985 se ve Vídni zástupci 27 států dohodli nad zněním historicky prvního mezinárodního dokumentu upozorňujícím světovou veřejnost v širokém měřítku na fakt, že ztenčování ozonové vrstvy Země není nahodilý přírodní jev, ale důsledek škodlivého působení průmyslově vyráběných freonů.
Jako první s touto domněnkou vystoupili v 70. letech 20. století pozdější nositelé Nobelovy ceny za chemii z roku 1995 vědci Frank Rowland, Mario Molina a Paul Crutzen.
Montrealský protokol - prováděcí dokument Vídeňské úmluvy rozdělil látky ohrožující ozonovou vrstvu do skupin podle nebezpečnosti a stanovil pro jejich emise závazné normy.
Zpočátku se razantní opatření zaměřila na těkavé organické chemikálie s obsahem halogenů, sloučenin s vysokým obsahem fluoru a chloru v organické molekule. Látky známé pod označením freony se těšily veliké popularitě a hojně se používaly jako hnací náplň ve sprejích či jako chladící prostředek v ledničkách a klimatizacích.
K dalším sledovaným látkám patřily bromofluorouhlovodíkové sloučeniny známé pod obchodním názvem halony, které měli své místo například v halogenových hasicích přístrojích a tlakových lahvích.
Kodaňským dodatkem z roku 1992 se do zorného pole protokolu dostala látka zvaná metylbromid, obsažená mimo jiné v pesticidech. Bylo potvrzeno, že bromin, který se z ní uvolňuje, ničí ozonovou vrstvu až šedesátkrát rychleji než takzvané měkké freony.
V současné době zahrnuje protokol 96 nebezpečných látek, které podle vědeckých důkazů poškozují ozonovou vrstvu.
Časový harmonogram protokolu stanovuje termíny snižování emisí s přihlédnutím k hospodářské vyspělosti příslušné země; počínaje 1. červencem 1989 měly členské země zajistit snížení výroby a spotřeby určených chemikálií na 80 procent úrovně z roku 1986 a v dalších letech jejich produkci dále snižovat až k úplnému zastavení výroby.
Výroba a spotřeba nejškodlivějších regulovaných látek byla pro běžné účely v rozvinutých státech včetně České republiky již téměř úplně zakázána nebo radikálně omezena. Halony byly v České republice zakázány k 1. lednu 1994, tvrdé freony k 1. lednu 1996 a metylbromid k 1. lednu 2005. V rozvojových státech proces omezování škodlivých látek postupuje pomaleji.
Podle posledních měření se nárůst koncentrace freonů ve stratosféře zastavil. Ozonová díra nad Antarktidou, která byla poprvé zaznamenána v roce 1985 a o pět let později dosáhla svého dosavadního maxima 28,3 milionu kilometrů čtverečních, což je trojnásobek rozlohy Austrálie, se podle nejnovější studie amerických klimatologů nezacelí dříve než v roce 2068.
Výsledek patrně nebude záviset jen na úbytku freonů a dalších škodlivých látek ve stratosféře, ozonovou vrstvu mohou ovlivňovat také skleníkové plyny, které se v důsledku průmyslové lidské činnosti vyskytují v atmosféře v současných vysokých koncentracích a způsobují globální oteplování Země. Snížení emisí šesti skleníkových plynů si pro období 2008 - 2012 předsevzaly země, které v prosinci 1997 přijaly Kjótský protokol.
Konference v kanadském Montrealu konaná pod záštitou OSN představovala přelomový okamžik, kdy se různě vyspělé země domluvily na společném postupu ve snaze ochránit zhoršující se životní prostředí. Protokol vstoupil v platnost 1. ledna 1989 poté, co 17 států odevzdalo ratifikační listiny.
Nedílnou součástí úmluvy se staly její čtyři zpřísňující dodatky (londýnský, kodaňský, montrealský a pekingský). Československo úmluvu přijalo v roce 1990, Česká republika o tři roky později, doposud ji ratifikovalo 191 zemí. Na památku dne, kdy byl protokol schválen, vyhlásilo Valné shromáždění OSN 16. září Mezinárodním dnem ochrany ozonové vrstvy.
Na fotografii: (1) Město Montreal, nedatováno; (2) Největší ozonová díra na světe nad Antarktidou, září 2006; (3) Podpis jednoho z dodatku protokolu na Jamajce, 24. září 2003
FOTO: (1) hickerphoto.com, (2) nasa.gov, (3) untreaty.un.org