Katedrála železnic. Platí za nejnavštěvovanější turistickou atrakci New Yorku a největší železniční nádraží na světě. Grand Central Terminal otevřel právě před stoletím své brány. Adolf Hitler ho chtěl velikostí i významem překonat stavbou, která měla vyrůst v Berlíně alias Germánii - novém hlavním městě světa.
Když se přesně minutu po půlnoci 2. února 1913 otevřelo pro veřejnost nádraží Grand Central Terminal na newyorském Manhattanu, byli jeho první cestující ohromeni. A podobné pocity můžou mít lidé i dnes.
Ne bez příčiny je impozantní stavba nejvíce navštěvovanou atrakcí New Yorku. Jistý americký odborný časopis spočítal, že nádraží si přijde prohlédnout téměř 22 milionů turistů ročně.
Grand Central Terminal je označován za největší na světě přinejmenším počtem kolejí. Je jich 67 rozdělených do dvou pater. Obě jsou v podzemí. Nástupišť je 48.
Nádraží, které se rozkládá na ploše 48 akrů, postavili v čase největšího rozkvětu amerických železnic. Na jeho místě stály původně dvě budovy železničních stanic. Za atrakci v atrakci lze označit staniční hodiny, vpravdě symbol Grand Central.
Každý den projde nádražím několik set tisíc cestujících, a to přestože odtud už od roku 1991 nevyjíždějí ani sem nepřijíždějí dálkové vlaky. Vypravují se odtud jen lokálky do severní aglomerace.
Proslulou stavbu chtěli developeři zbourat
Když bylo nádraží před sto lety otevřeno, stavěli ho novináři na roveň staveb jako Eiffelovka. Jeho útrobami procházeli státníci i filmové hvězdy. Pokud se ubytovali v nóbl hotelu Waldorf-Astoria, neměli to daleko. Hotel totiž získal zvláštní nástupiště - číslo 61.
Soutěž na stavbu meganádraží vyhrála architektonická kancelář Reed and Stem. Později začala spolupracovat s kolegy z Warren and Wetmore. Warren byl totiž bratrancem šéfa drah Williama Vanderbilta. Dnes by se to mohlo považovat za strýčkování a střet zájmů.
Na slavném nádraží bylo též kino, umělecká galerie a dokonce i umělecká škola Grand Central School of Art. Restaurant Oyster Bar je tu dodnes.
Pro tisíce imigrantů bylo nádraží vstupní branou na kontinent. Největší rozkvět zažila stanice v první půli 20. století. V 50. a 60. letech se z důvodu rozvoje automobilové dopravy začal její význam snižovat.
Roku 1976 se dokonce uvažovalo o zbourání komplexu. K jeho záchraně přispěla vdova po prezidentovi USA Jacqueline Kennedyová. Terminál se stal chráněnou památkou. Pozemek v centru Manhattanu, na němž stavba stojí, má dnes mnohem větší hodnotu než celé nádraží.
V New Yorku byla první železniční trať postavena roku 1831. Za první velkou katastrofu na newyorských kolejích je považována srážka dvou vlakových souprav v tunelu roku 1902. Zemřelo při ní 17 lidí.
Hitler chtěl trumfnout vše, nejen New York
Když Adolf Hitler v dubnu roku 1938 představil veřejnosti své gigantické plány přestavby Berlína, které se v budoucnu mělo stát hlavním městem světa, bylo na první pohled jasné, že fýrer chce překonat vše, co bylo v historii lidstva postaveno. Tedy i Grand Central Terminal v New Yorku.
Americkou stavbu mělo překonat Jižní nádraží (Südbahnhof), jež mělo vyrůst na dolním konci monumentální, krásně vyzdobené Severojižní osy vedoucí centrem Berlína. Vůdcův dvorní architekt a oblíbenec Albert Speer se v rámci představ metropole třetí říše pustil i do radikální přestavby a zjednodušení železniční sítě. Její páteř měla tvořit dvě obří průjezdná nádraží - už zmíněné Jižní a Severní nádraží (Nordbahnhof).
Samotnou Severojižní osu měla tvořit alej široká 120 metrů. Náměstí před Jižním nádražím mělo být jeden kilometr dlouhé a 330 metrů široké. Inspirací mu byla Alej sfing v egyptském Karnaku. Hitler plánoval, že ji vyzdobí zbraněmi ukořistěnými nepřátelům.
Cestující, kteří by vyšli hlavním vchodem z Jižního nádraží, měli být ohromeni pohledem, jenž se jim naskytne. Osu vedoucí na sever uzavírala na horizontu 300 metrů vysoká Velká hala. Stavba jakou svět dosud neviděl. Pro prominentní hosty měla železniční stanice zvláštní slavnostní schodiště.
Speer, kterého vůdce jmenoval generálním stavebním inspektorem pro říšské hlavní město (GBI), chtěl, aby skelet nádraží tvořený železem, sklem a měděnými pláty byl vidět už z velké dálky.
Samo nádraží mělo mít čtyři patra s kolejišti. Spojovaly by je jezdící schody a výtahy. V hlavě prominentního architekta nacistů se zrodily také plány na sedm metrů vysoké a šest metrů široké vlakové soupravy, které by jezdily do různých koutů Evropy, nejdále až na Kavkaz.
Ze svých gigantomanských snů na výstavbu Germánie, tak se měl Berlín přejmenovat, ale Sper realizoval jen velmi málo, hlavně kvůli vypuknutí druhé světové války. Na jejím konci ležel Berlín v troskách.
