Před 60 lety, 1. března 1954, uskutečnily Spojené státy na atolu Bikini test termonukleární nálože, který nesl kódové označení Castle Bravo. Síla exploze dalece překonala odhady vědců a při žádném z dalších amerických pokusů již nebyla překonána.
Klasická jaderná puma funguje na principu štěpení atomových jader. V 50. letech minulého století ale matematik Stanislaw Ulam a fyzik Edward Teller navrhli bombu, jejíž ničivé účinky byly založeny naopak na slučování jader.
První termojadernou nálož odpálily Spojené státy v listopadu 1952. I s veškerou potřebnou infrastrukturou tato nálož vážila kolem 60 tun a její funkčnost závisela na komplikovaném chladicím systému. Z praktického hlediska byla tudíž k ničemu.
Dalším vývojem se podařilo zbraň výrazně zmenšit. Vědci totiž přišli na to, jak palivo bomby, jímž byl izotop vodíku známý jako deuterium, převézt z tekuté formy do mnohem praktičtějšího pevného stavu. Výsledkem byla pokusná nálož Shrimp, odpálená 1. března 1954 na atolu Bikini v Mikronésii.
Po úvodním intenzivním záblesku se k obloze zvedl charakteristický hřibovitý oblak, který narostl až do výšky 40 kilometrů. Síla výbuchu vyhloubila v zemi kráter o průměru dvou kilometrů a hloubce skoro 80 metrů.
Následné výpočty stanovily sílu exploze na ekvivalent výbuchu 15 milionů tun trinitrotoluenu. To bylo dvakrát až dvaapůlkrát víc, než vědci očekávali.
Síle exploze odpovídalo bohužel také množství radioaktivního spadu, který kvůli silnému větru kontaminoval široké okolí atolu včetně dvou obydlených ostrovů.
Část jejich obyvatel utrpěla nemoc z ozáření. Později se u nich objevily další zdravotní problémy, zejména zvýšený výskyt rakoviny.
