Sedmilháři
Netopýří lidé na Luně. Jak média klamala a stále klamou
26.08.2015 19:10 Glosa
Otevřete noviny, web, či si zapnete televizi a někdy jen kroutíte hlavou nad tím, co se dozvíte. Třeba v souvislosti s přívaly migrantů do EU. Je dobré zůstat v klidu a často stačí jen zapojit selský rozum. Média jsou už prostě taková. Hodně dlouho. Nyní si můžeme připomenout přesně 180 let od jednoho z největších mediálních podvodů, který vstoupil do dějin jako Velký měsíční švindl (Great Moon Hoax).
Tehdy, v srpnu roku 1835, mu sedlo na lep nejen hodně "normálních" lidí, ale přinejmenším s otevřenou pusou na celou věc hledělo i dost vědců, traduje se.
Velký měsíční švindl (angl. výraz lze přeložit i jako podvod nebo kachna) začal 25. srpna 1835, kdy seriózní list New York Sun zveřejnil na titulní stránce text, který se už předtím údajně objevil v Edinburgh Journal of Science.
Podrobně se v něm popisuje obří teleskop nové konstrukce známého britského astronoma Johna Herschela na nedávno otevřené observatoři na Mysu dobré naděje v jižní Africe. S pomocí dalekohledu prý nejen jasně pozoroval objekty na povrchu Měsíce, nýbrž vyřešil nebo korigoval téměř každý problém matematické astronomie.
Nejvíce udivující "objevy" si ale Sun nechal pro sebe. Až následující den vzal své čtenáře na cestu na Měsíc. První, co Herschel svým dalekohledem spatřil, byla květinami porostlá skála. Už krátce poté ale on a jeho kolegové objevili zvířata podobná bizonům.
V třetím článku představil deník dvounohého bobra, který nosí v náručí své děti a žije v primitivních chatrčích. A pak přišel den čtvrtý, kdy Sun odhalil největší senzaci.
Lidem podobné bytosti s křídly. Bezpochyby nevinná a šťastná stvoření, která spolu mluví. Vědci je pokřtili na Vespertilio homo, tedy netopýří člověk.
Zprávám o hustě obydleném Měsíci uvěřilo dle dobových svědků hodně lidí, třebaže některé jiné noviny, i v New Yorku, psaly, že Sun tahá čtenáře za nos.
Četné jiné listy ale články deníku Sun přetiskovaly, přičemž se zdržely jakéhokoli komentování jejich obsahu. Spisovatel Edgar Allan Poe roku 1886 dokonce napsal, že o živých kreaturách na Měsíci sotvakdo pochyboval. A pokud se objevili skeptici, tak to nebyli učenci, ale lidé, kteří neměli o astronomii ani páru.
Proč tomu tak bylo? Většina vědců sice tehdy považovala život na Luně za nemožný, avšak jednotné učení o tom neexistovalo. Navíc, článkům dodávaly důvěryhodnost přesvědčivé technické popisy dalekohledu údajně nového typu. Hvězdář Herschel v dané době skutečně uskutečňoval pozorování na Mysu dobré naděje.
Svou roli sehrál, přirozeně, i fakt, že zprávy mezi Americkou a Evropu se dopravovaly na lodích. Dlouho proto trvalo, než se zjistilo, že originální série článků ve Velké Británii nikdy nevyšla.
I když, někteří novináři v Americe to věděli. List New York Herald koncem srpna 1935 napsal, že Edinburgh Journal of Science už déle neexistuje.
Přiznat podvod se Sun dlouhé týdny vzpíral. Redaktor Richard Adam Locke, který za falešnými články stál, se k aféře podrobně vyjádřil až v květnu 1840. Nevytvořil žádnou kachnu, argumentoval, ale jen satiru o vlivu náboženství na vědu.
Do dějin žurnalistiky přesto jeho dílo vstoupilo jako jeden z největších švindlů. Senzační materiály se finančně rozhodně vyplatily. Benjamin Day, vydavatel Sun, hrdě informoval, že se listu prodalo 19 360 výtisků denně, což byl podle něj světový rekord. A o to i v dnešní žurnalistice mnohdy především jde.
A sám astronom Herschel? Ten bral vše s humorem. Články o jeho objevu netopýřích lidí na Měsíci k němu přes oceán na jih černého kontinentu dorazily až koncem roku. Ve srovnání s těmito vymyšlenostmi jsou výsledky mého zkoumání "velmi skrovné", přiznal.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.