Obama není ranní ptáče jako Bush. Záleží na tom?

Jak se Obama usazuje v Bílém domě, rozdíly mezi jeho a Bushovým stylem nakládání s časem jsou stále více patrné. Je na čase rozbít puritánský mýtus, že jediný způsob, jak něčeho dosáhnout, je vstávat brzo a žít zdravě.

Bývalý prezident vstával v 5.45 a do hodiny seděl za stolem ve své pracovně. Činil se do šesti hodin odpoledne a měl schůzky rozdělené do úhledných pětiminutových bloků. Přesně 21 minut strávil denně během, před obědem tak zvládl skoro pět kilometrů. Nepije. Ženské sukně musely v Bushově Bílém domě sahat pod kolena.

Obama vstává o pár hodin později. Blízcí spolupracovníci tvrdí, že během kampaně často pracoval na své strategii dlouho po půlnoci. Kouří, pije pivo a už se zmínil, že by si i jako prezident rád občas zahrál poker. Pořád má po ruce krabici cukrlátek. A šaty, které Michelle Obamová měla na sobě tu noc, kdy byl její manžel zvolen prezidentem, končily několik centimetrů nad koleny.

Fanoušci ranního úsvitu často otravují své ospalejší kolegy chválou ranní produktivity a krásy, kterou svět kolem východu slunce oplývá.

Podle britského deníku Guardian je statistickým faktem, že nikdy nejste dále než osm metrů od někoho, kdo se chystá udělit vám cennou radu o výhodách brzkého vstávání.

Už Aristoteles pravil: „Je prospěšné být na nohou před úsvitem, protože takové návyky vedou ke zdraví, bohatství a moudrosti."

Pokud se ale podíváte na příklady z historie, argumenty příznivců ranního vstávání a super zdravého životního stylu nevyznívají příliš důvěryhodně. Churchill kouřil, pil a sprostě nadával. Hitler nic takového nedělal, jeho radostí byly procházky po loukách se psem. John F. Kennedy přidal k Churchillovým nectnostem záletnictví.

Obávaný chilský diktátor Augusto Pinochet na druhou stranu preferoval před projížďkou na jachtě s Marilyn Monroeovou pěknou ranní procházku. Samozřejmě v době rozbřesku.

Exprezident Bush je nyní nejznámější žijící ukázkou škodlivosti ranního vstávání. Takže nyní, s novým prezidentem v úřadě, je na čase přestat mít výčitky svědomí z pozdního příchodu do práce. Je jedině prospěšný, uzavírá Guardian.

Foto: Profimedia a AP