Obamových sto dnů. Houpačka, nebo líbánky?

Američtí prezidenti se těší na prvních sto dnů, kdy mají "právo" na tradiční období hájení. Něco takového ale v není v dnes maximálně polarizovaných Spojených státech možné. Své si užil předchozí prezident Bush, do kterého se od prvního dne pustili demokraté, rozběsnění křivdou ze sporného volebního vítězství. Barack Obama si to užívá dvojnásobně.

Pro bigotnější část Spojených států představuje totiž hrůzostrašnou kombinaci černocha, muslima a socialisty.

Republikáni proti němu vytahují doslova cokoliv, jen aby mohli přijít s titulkem typu: Další porušený slib. Jedna z posledních verzí se týká zvýšené daně z tabákových výrobků, čímž prý Obama porušil svůj slib nezvýšit daně pro nikoho s platem pod 250 tisíc dolarů.

Hájení končí

Sto dnů po velkolepém ceremoniálu, po kterém se prezident ujal své funkce, toho za sebou Obama nemá málo - Kongresem protlačil podpůrný balík 787 miliard dolarů, zahájil ambiciózní program změn zdravotnictví a školství, výrazně pozměnil Bushovu zahraniční politiku, začal připravovat stahování vojáků z Iráku, bude zavírat věznici v Guantánamo.

Obamova cesta do Bílého domu v článcích Týdne ZDE

První měsíce rozhodně nepřipomínaly líbánky. Prezident podědil dvě války, ekonomiku v troskách a ošatku domácích i zahraničních problémů.

Obama v zoufalé snaze zastavit finanční krizi a propad americké burzy sype do finančního sektoru poslední federální peníze.

Aféra se stamiliónovými odměnami, které si rozdělili lodivodové megaspolečnosti AIG, která se na ekonomických problémech výraznou měrou podílela, nijak nepotěšila americké daňové poplatníky, kteří si dovedou představit lepší využití federálních peněz.

Navíc před krachem stojí americké automobilky, dražené nad vodou snad už jen silou Obamovy vůle (a federálních půjček).

ČTĚTE TAKÉ:  Obamovi vydělávají miliony. Díky dvěma knihám 
                         První pes se poprvé proběhl po trávníku Bílého domu
                         Obama přitvrdí proti al-Kajdě. Rozbít a zničit, zavelel

Zcela košer to není ani s ukončením války v Iráku. Obama sice své sliby neodvolal, ale vypadá to, že cestu domů vezme hodně amerických vojáků oklikou přes Afghánistán.

Porušení slibu to v žádném případě není, o nutnosti posílit nevalně úspěšné americké a spojenecké jednotky v Afghánistánu Obama opakovaně mluvil, to ale nebrání Američanům vyslovovat stále častěji poznámky o „Obamově válce". Horší to je spíše s ozdravným balíčkem, který je až po okraj prošpikován úlitbami jednotlivým politikům, přitom právě proti podobnému porcování medvěda kandidát Obama opakovaně horoval.

Nový demokrat Obama

Samotný Obama zůstává až neuvěřitelně populární. Pokud nepočítáme část Američanů, kteří mu na chuť nepřijdou ani kdyby jim na fleku zdvojnásobil plat, tak jeho popularita stále přesahuje 60 procent.

Jeho první kroky zatím Američané, byť občas se skřípáním zubů, tolerují nebo schvalují.

Většina ohlášených či uskutečněných kroků pro transformaci Spojených států je natolik ambiciózních, že se začíná objevovat intenzivní debata o Obamově skutečné ideologii:

Je "Nový Demokrat", za kterého se Obama opakovaně prohlašuje, nebo je spíše levicovou odpovědí na Ronalda Reagana?

Obama se navíc setkává s tím, co kdysi prohlubovalo vrásky na tváři Lyndona B. Johnsona - nevalná spolupráce s demokratickou většinou v Kongresu a Senátu USA. Není divu, Obamova politická historie není z nejdelších, nemůže se proto spolehnout na tradiční politické kamarádšofty, které vládnou v zákulisí.

Vše nemusí být ztraceno, politikové obou stran si brzy uvědomí, že v roce 2010 budou další volby. V případě, že se hospodářská situace bude dál zhoršovat, nebude před hněvem voličů imunní žádný demokrat ani republikán.

První měsíce Obamovy vlády tedy neznamenají ani líbánky, ale ani horskou dráhu. Spíše to vypadá na srážku s realitou, ve které málo zkušeného idealistu plného dobrých myšlenek politická mašinérie Washingtonu pomalu mele na politika, který začíná chápat, že cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly.

Foto: Graphic News, Reuters a ČTK/AP