Ostrůvek svobody na ostrově svobody. Čínská čtvrť
02.08.2010 16:05
V jediných kubánských soukromých novinách není problém zastavit stroje. Zázrak je vůbec je uvést do chodu. Jazykem čtyřstránkového periodika velkého formátu Kwong Wah Po je čínština a jeho tiskárna je stará, ale někteří vidí v jeho poměrné svobodě a v poměrné svobodě čínské obce na ostrově ukazatel cesty pro případ, že se komunistická vláda vůbec kdy rozhodne pro širší reformy.
List, jehož název znamená Zářivá Čína, vychází párkrát do roka a sedmasedmdesátiletý Guillermo Chiu je jediný člověk na Kubě, který umí do 110 let starého stroje sázet. Vysázet článek o 300 slovech mu trvá pět hodin, píše agentura AP.
"Brzo to bude muzeum," říká Chiu, který pečuje o šest tisíc olověných destiček - každá pro jeden čínský znak, které sází ručně. "Budoucnost taková nebude."
Možná, ale třeba je vodítkem pro Kubu zítřka jedinečná autonomie, které se list těší. V jeho článcích není nic, co by mohlo Fidela Castra podráždit. Ale je vydáván a produkován nezávisle a tato volnost odráží sice malou, přesto bezprecedentní svobodu, kterou dala vláda kubánské čínské obci, aby jí pomohla zachránit mizící kulturní dědictví.
Na jedné z ulic havanské čínské čtvrti nabízejí soukromé restaurace chow mein a mojito a čínští studenti na kulturní výměně se pouštějí do karaoke. Restauratéři si ponechávají všechen zisk a nabírají a propouštějí lidi podle svého uvážení. Kromě svých novin a jídelen má čínská obec taky své vlastní tělocvičny, společenské kluby a politická sdružení.
To vše se děje za vlády, která řídí skoro každou stránku života, od toho, co Kubánci studují na univerzitách, po jídlo, jaké dostávají na své měsíční příděly. Všechny sdělovací prostředky kontroluje stát.
"Myslím, že takové iniciativy ukazují, jak bude Kuba vbrzku vypadat - cesta k reformám v rámci nynější vládní struktury," řekla Kathleen Lopezová z Rutgersovy univerzity v New Jersey, která o kubánské čínské obci psala.
Havanská čínská čtvrť byla kdysi jedna z největších v Latinské Americe. Měla až 50 tisíc obyvatel. Většina přišla počínaje rokem 1847 z kantonské provincie pracovat na třtinových plantážích. Usadili se za tehdejší zdí kolem města. Dnes je to Barrio Chino - čínská čtvrť.
Nejvíc Číňanů bylo na Kubě ve 40. a začátkem 50. let. Když se v roce 1959 ujal moci Fidel Castro a Kuba se sblížila s rivalem Číny Sovětským svazem, imigrace vyschla. Guillermo Chiu je dnes jedním z necelých 150 Číňanů narozených v Číně, kteří ještě na Kubě jsou. Ale ze smíšených manželských svazků vzešly stovky tisíc míšenců mezi Číňany a Kubánci, Kuba a Čína jsou teď spojenci a každý rok 3000 čínských studentů přijíždí na Kubu učit se španělsky.
Když životodárná sovětská hospodářská pomoc skončila a Kuba se dala na rozvoj turistiky, začali se místní činitelé snažit udělat z čínské kultury na Kubě atrakci. Stát začal povolovat svobodné působení čínských sdružení a společenských klubů a tato svoboda je cítit i podél Calle Cuchillo - pěší ulice v srdci čínské čtvrti, lemované čínskými restauracemi.
Není to sice jako jídelní uličky v Pekingu, ale tyto jídelny se snaží přilákat kolemjdoucí - na rozdíl od státních restaurací, jejichž číšníci si vydělávají tak málo, že jim nezáleží na tom, zda se zákazníci vrátí.
Restaurace na Calle Cuchillo mají budovy pronajaté od města, ale je vše na nich - ne jako soukromé restaurace, které mohou ve svých domech vést Kubánci, kteří musejí platit těžké daně a neměli by v nich mít víc než dvanáct židlí.
"My máme víc svobody. Jsme privilegovaní," říká 44letý Roberto Vargas Lee, manažer oblíbené restaurace Tien-Tan v Calle Cuchillo. Založil ji jeho tchán, když přišel na Kubu z Pekingu. Hospoda má dva čínské kuchaře, na jídelníčku má 130 jídel a na rozdíl od státních restaurací je má všechna.
Pár bloků od Calle Cuchillo sídlí Long Sai Li, jedna ze třinácti čínských asociací s celostátním záběrem. Skupina má svou vlastní budovu, restauraci a místnost, kde Číňané srkají čaj a hrají mahjong pod obrazem Velké zdi.
Lopezová z Rutgersovy univerzity říká, že čínská autonomie by se neměla přeceňovat. Poznamenává, že s cílem větší státní kontroly nad úsilím čínské obce o zachování čínského dědictví úřady v roce 2006 po čtyřech letech existence zavřely magazín Fraternidad II, který přinášel zprávy z čínské čtvrti a rozhovory s vedoucími činiteli čínské komunity.
María Isabel Martínezová, která má pod sebou investice v čínské čtvrti, přiznává, že všechny čínské asociace a kluby podléhají ministerstvu spravedlnosti, ale říká, že jeho činitelé "jenom poskytují orientaci" a nevykonávají přímou kontrolu.
Foto: www.profimedia.cz
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.