Už sedm let zuří v Mexiku drogová válka. Složitý konflikt, který si podle odhadů vyžádal už přes sto tisíc mrtvých a na dva miliony lidí vyhnal z domovů. Drogové gangy jsou ve své krvelačnosti beztrestné a jedna ruka s politiky, jimž zajišťují ochranu. Nedávné události v městě Iguala jsou toho jasným důkazem.
"Vatra postavená z lidských těl, pneumatik a dřeva hořela od brzkého rána do pozdních odpoledních hodin. Aniž by kdokoli přiznal, že něco viděl," uvedl ve svém prohlášení vyšetřující soudce Jesús Murillo Karam. Začátkem listopadu se potvrdila nejhorší varianta o osudu 43 studentů státní pedagogické školy v Ayotzinapě, kteří 26. září zmizeli po zásahu ochránců zákona.
Kruh se uzavírá. Policie s největší pravděpodobností jednala na základě příkazu od starosty Igualy a který zněl: zlikvidovat "výtržníky" mířící narušit mítink, součást kampaně místních politických celebrit.
Podle rekonstrukce případu byly vypraveny dva autobusy studentů, kteří se vydali do centra stotřicetitisícové Igualy, ležící na jihozápadě země ve státu Guerrero. Na mítinku měli zajišťovat charitativní akce. Starosta José Luis Abarca si to ale vysvětlil po svém. Nechtěl problémy, a tak nařídil ochráncům zákona střílet. Během přestřelky zemřelo šest lidí a schytali to i kolemjdoucí. Hlavní skupinu 43 "rebelujících" policie zatkla a předala do rukou nájemných vrahů drogového kartelu Sjednocených bojovníků (Guerreros Unidos), kteří oblast kontrolují.
Ti chlapce odvezli na místní skládku, kde je vyslýchali, mučili a z poloudušených bezvládných těl nakonec postavili pyramidu, již po doplnění hořlavými pneumatikami a dřevem zapálili. Původní domněnka o hromadných hrobech se nepotvrdila.
Po měsíci pátrání a vyslýchání svědků policie nalezla ostatky ohořelých těl v pohozených pytlích podél řeky San Juan, které voda nestihla odnést. Rodiče studentů verzi o hromadné vraždě odmítají, dokud expertiza nepotvrdí, že se skutečně jedná o pohřešovanou skupinu.
Oko za oko
Tři zatčení nájemní vrazi popisovali průběh akce jako rutinní práci, kterou evidentně nedělali poprvé. Únosy a následné likvidace nepohodlných lidí jsou v Mexiku běžnou praxí. Ročně je hlášeno na třicet tisíc únosů, to je 82 denně s tím, že některými případy, pokud nejsou dostatečně surové a kruté, se ani nikdo nezabývá. Matka jedné z obětí ve skrytu duše stále doufala v synův návrat: "Čekala jsem, že se nám vrátí špinavý, zablešený a vyzáblý. Nestalo se a bylo to horší, než si to kdokoli mohl představit."
Případ z Igualy má podobné pozadí jako červnový případ v Tlatlayi poblíž metropole, kde armádní komando bez soudního příkazu chladnokrevně postřílelo skupinu mladíků na prahu zletilosti podezřelých z narkoobchodů. Podle svědectví měli jednoho hocha ze skupinky zadržených zastřelit, protože kladl odpor. Zbylých jednadvacet členů party vládní vojáci vyslýchali ve starém skladu a na závěr je postříleli.
I když se případ stále vyšetřuje, je nabíledni, že fungování právního státu od dob konzervativního prezidenta Felipeho Calderóna (52) pokulhává, právo je nevymahatelné a nepsaný zákon "oko za oko a zub za zub" se v Mexiku, po Brazílii druhé nejsilnější ekonomice Latinské Ameriky, uhnízdil s brutalitou Mexičanům vlastní, zděděnou zřejmě po aztéckých předcích.
Stačí kulka do hlavy
Společným jmenovatelem přibývajících masakrů se stávají nařízení "shora". Politici, zvolení a dosazení za pomoci drogových bossů, si takto ochraňují svůj vliv a zájmy a dělí se o moc s kartely. Zkorumpovaná policie a armáda jim pomůže zatknout kohokoli, kdo jim překáží v cestě k moci, majetku a vlivu podle zásady "Je to verbež, tak s ní zatočte". Pak už stačí je předat do rukou nájemných vrahů a zaplatit si klid a beztrestnost. Nikdo si přeci nedovolí "práskat", a ohrozit tak vlastní život i životy celé rodiny.
Výjimkou a očitým svědkem vyřizování účtů tentokrát mezi politiky v přímém přenosu je Nicolás Mendoza Villa, který jen zázrakem přežil ráno 1. června 2013. Pracoval jako řidič igualského politika hnutí na ochranu místních zemědělců Artura Hernándeze Cardony a osudný den vezl několik politiků včetně Cardony z protestní akce namířené proti místnímu starostovi Abarkovi. Cestu jim zkřížila dodávka, z níž vyskákali starostovi hoši. Mendozovi bylo v tu chvíli jasné, že nemají šanci na přežití. Cardona s pověstí tvrdohlavce a nezkrotného protivníka schytal po pádu na asfalt střelu do kolene. Pak už se s nimi nikdo nemazlil. Odvlekli je za nejbližší roh, kde byly nachystané vykopané jámy.
Podle Mendozovy výpovědi poskytnuté reportérovi španělského listu El País, přistoupil ke Cardonovi sám starosta Abarca a začal mu spílat, proč mu nedá pokoj a otravuje ho věčnými kritikami, a že má chuť ho zabít. Oděn v černém a v doprovodu policejního šéfa, jak jinak než svého kamaráda, si prý dvakrát přihnul piva z plechovky a poté mu bez zaváhání vpálil kulku do hlavy. Mendozovi se podařilo uprchnout v okamžiku, kdy vrazi donuceni okolnostmi nedokončili masakr, oběti i s přeživšími naházeli do džípu a prchali.
Nevymahatelnost práva
Jako jediný svědek se odvážil za pomoci vdovy po Cardonovi vypovídat před vyšetřujícím soudcem. Po krátkém šetření byl však případ zastaven a starosta Abarca vládnul Iguale ještě celý další rok. Na dotaz vyšetřujícímu soudci, zda se dalo zabránit osudné tragédii studentů v Iguale, pokud by byl starosta soudně stíhán za vraždu, soudce stručně odpověděl, že neměl na řádné vyšetřování dostatek času.
Igualský případ s drastickým koncem zamával nejen celým Mexikem, ale průběžně plnil během října stránky světového tisku. Rovněž Evropská komise šokovaná událostmi zaslala oficiální dopis prezidentovi Peñu Nietovi, v němž ho "ptydepovským" jazykem zdvořile žádá o řádné vyšetření případu a přijetí, tentokrát už doopravdy, účinných opatření.
Denise Dresseová (51), uznávaná analytička a univerzitní profesorka na Technologickém institutu v Mexiko City (ITAM), si rýpla na adresu nicneříkajících prohlášení levicového prezidenta Enriqueho Peñi Nieta (48), že si prezident nevidí na špičku nosu. "Obviňuje všechny ostatní kolem, ale není schopen přiznat svůj podíl viny na prorůstání organizovaného zločinu do obecních zastupitelstev," prohlásila v pravidelném celostátním rozhlasovém vysílání Noticias MVS.
Peña Nieto slíbil na začátku šestiletého prezidentského mandátu v roce 2012, že ukončí válku drogových gangů rozpoutanou za vlády konzervativce Felipeho Calderóna (52) proti narkomafii zatčením všech bossů drogových kartelů. Do současné chvíle jich bylo zadrženo 86 z odhadované stodvacítky, podle Dresseové však došlo k situaci, kdy federální vláda zahleděná do svých problémů podcenila riziko "rozdrobení a přelití mocenských vlivů na nižší stupně."
Není tajemstvím, že objem pašovaných drog z Mexika do Spojených států se za Peñi Nieta nijak nezmenšil a kartely se pod nátlakem z centra pouze přeskupily a změnily taktiku vlivu za pomoci nejslabšího článku řetězu politické struktury země, jimiž jsou malé obecní úřady, na které centrální vláda nedohlédne.
Podle Dresseové by si měl prezident odpustit prohlášení o tom, že Mexiko je zemí, kde neexistuje místo pro beztrestnost, když právě tento rozšířený fenomén neschopnosti obvinit a potrestat viníka rozpoutal lavinu masových kriminálních činů.
Luxus, okázalost a beztrestnost
Důkazem je i případ starosty Abarky z Igualy. Než byl levicovou revoluční stranou PRI zvolen starostou, obchodoval se sandály a slaměnými sombrery. Po sňatku s Marií de los Ángeles Piñedovou se jim ze dne na den začalo dařit. Pořídili si rozlehlé luxusní stavení obehnané vysokými zdmi a střežené bezpečnostním kamerovým systémem a zhruba před šesti lety vybudovali obchodní megacentrum v Iguale za prostředky s podezřelým původem.
Prsty místních ukazovaly na manželku Piñedovou, jež byla členkou rodinného klanu zaháčkovaného u "narcos" (narkobaroni) v kdysi mocném kartelu sourozenců Beltránů Leyvů. V roce 2009 přišla o dva bratry zastřelené během vyřizování účtů mezi gangy, ve stejném roce byli zadrženi a propuštěni na svobodu i její rodiče. Třetí bratr Piñedové Salomón byl jedním ze zadržených letos v říjnu a podezřelý ze spoluúčasti na nařízeném potlačení studentských protestů v Iguale.
Piňedová se po smrti bratrů chopila finančních otěží vlastního kartelu, a dokonce si pomýšlela na místo starostky Igualy pro rok 2015. Svoji kandidaturu hodlala sdělit na osudném mítinku 26. září.
Manželskému páru Abarca a Piňedová už bude luxus a okázalost k ničemu. Oba ptáčky lapili na útěku na okraji mexického hlavního města a jsou vyšetřováni v souvislosti se zmizením a pohřešováním studentů z Ayotzinapy. Má se za to, že příkaz k likvidaci mladíků vyšel přímo ze starostových úst. Během zatýkání se Piñedová pohoršovala, co je to za zvláštní móresy, zatýkat budoucí starostku, ona o žádných zločinech přeci nemá ani tušení. Abarca odpor nekladl ani nekomentoval.
Pokud prezident Peña Nieto dodrží slovo dané rodičům pohřešovaných studentů a budou souzeni a odsouzeni všichni, kdož mají se zločinem co do činění, panující mexické beztrestnosti bude minimálně pro tento alarmující případ učiněna přítrž.
Jeho prezidentské křeslo je po necelých dvou letech vlády opět opředeno pavučinami kartelových dohod mezi drogovými bossy. Podle průzkumu veřejného mínění 55 procent Mexičanů nesouhlasí s politikou Peñi Niety, 39 procent je jeho příznivcem a šest procent neví. Výsledky průzkumu jasně hovoří v neprospěch současného prezidenta; předchůdce Felipe Calderón byl daleko oblíbenější a uznávanější, byť především jemu byl vyčítán způsob, jakým bojoval s drogovými kartely.
Za osm let drogové války přišlo v Mexiku o život více lidí než například amerických vojáků během války ve Vietnamu v šedesátých letech minulého století a dosahují rozměrů obětí irácké války. Odhaduje se, že násilnosti mexické drogové války připravily o život už více než sto tisíc lidí, z toho za Peñi Nieta nejméně přes dvacet tisíc.
Mýdlové seriály
Prezident Peña Nieto je zase tak trochu prototypem v Mexiku tolik oblíbených telenovel, jejichž sledování je ihned za fotbalem stejně posvátné jako křížek a obrázek panenky Marie na krku každého Mexičana.
Pohledný a úspěšný politik je ženat s herečkou Angélikou Riverovou (45). Okázalost úspěchu, popularity a luxusu je hodně populární i na sociálních sítích, kde se rádi prezentují mladí političtí koloušci po boku slavných hereckých či pěveckých múz. A Mexičané to zbožňují.
Není divu, že se v pořadí druhou prezidentovou chotí stala v roce 2010 zpěvačka a diva telenovel Riverová, od 2012 první dáma Mexika. Dokonce čtrnáct telenovel, v nichž Riverová hrála, bylo UNESCO uznáno za kulturní dědictví Mexika. "Je mi velkou ctí vzdát hold nejen Angelice, ale stanici Televisa, která produkcí přispěla k vylepšení obrazu Mexika. Země bez filmu a televize je zemí bez tváře a televizní stanice tak dodala důstojnosti obrazu Mexika ve světě," zmínil ve svém prohlášení jeden z dojatých zástupců UNESCO.
Prezidentský pár více zajímá kulturní odkaz telenovel než brutalita vleklých narkoválek bez naděje na zmírnění tragédií a legální potrestání viníků. Ostatně aktivity policie, armády a politiků neukazují na žádné zlepšení, spíše naopak. Ani domobrana z řad místních dobrovolníků (viz Týden č. 12/2014), kterou začali před necelými dvěma roky organizovat rozzuření podnikatelé, je před útoky drogových kartelů neochránila. Přibývaly situace, kdy se členové domobrany sami zapletli do běžných praktik narkobaronů a sami vydírali a vraždili nepohodlné.
Případ Iguala je výjimečný nejen brutalitou, ale především neschopností vládních a policejních složek zabránit prorůstání zločinu do politických pater. Paradoxem je i fakt, že všechna veřejnoprávní média o masakrech podrobně informují, politici debatují, prezident slibuje. Jen vrazi ve vězení chybějí.
