Evo Morales (54) už potřetí vyhrál v Bolívii prezidentskou volbu. Zajistila mu to změna ústavy posvěcená referendem. Sám o vítězství nepochyboval a po skončení mandátu si chce otevřít restauraci.
Jasné Moralesovo vítězství 59,7 procent (kandidoval za Hnutí za socialismus), kdy na dalších místech bodoval Samuel Doria (55) za Frontu národní jednoty s pouhými 25,1 procenty a bývalý prezident Bolívie v letech 2001-2002 Jorge Quiroga (54) s 9,6 procenty za Křesťanskou demokratickou stranu, znovu otevírá diskusi o změně ústavy, která by umožňovala kandidaturu a znovuzvolení Moralese prezidentem Bolívie v neomezeném časovém horizontu.
"Měl jsem se jmenovat Luciano nebo aspoň Evaristo, ale obě jména byla pro mého otce příliš dlouhá. A tak z Evarista zbylo Evo. Jenomže jméno nebylo správně podle kalendáře, proto jej musel posvětit kněz." Zhruba tak nějak začíná 369 stran životopisu Eva Moralese vyprávěného v první osobě pod názvem "Můj život: z Orinoka do Spáleného paláce". Jde především o dojemný příběh indiánského chlapce vyrůstajícího v nejchudším regionu Bolívie, z něhož se dostal až do prezidentské rezidence, Palacio Quemado.
Evo Morales se v roce 2006 stal prvním prezidentem indiánského původu na americkém kontinentě a v neděli 12. října již potřetí usiloval o prezidentské křeslo. V latinskoamerických zemích bývají zvykem nejvýše dvě prezidentská období za sebou, pak následuje nucená přestávka. Třikrát v řadě mohou být zvoleni prezidenti ve Venezuele, Ekvádoru a nejnověji právě v Bolívii díky charsmatickému Ajmarovi (indiánský kmen), jenž si zakládá na svých kořenech a do čela země se nechává volit ve jménu chudého a statečného lidu.
Přístup k moři
Bývalý prezident Bolívie, novinář a historik Carlos Diego Mesa (61) je však přesvědčen, že Moralesovo znovuzvolení je protiústavní. Již podruhé se uskutečnila volba podle nové ústavy z roku 2009 posvěcená referendem. Zlí jazykové však tvrdí, že referendum bylo zmanipulované, i když svůj souhlas se změnou ústavy vyjádřilo více než šedesát procent voličů.
Mesa byl ale mezitím pověřen důležitějším úkolem. Má na starosti dohled nad procesem u Mezinárodního soudního dvora v Haagu ohledně Moralesovy žádosti k znovuzískání přístupu k moři. Bolívie je vnitrozemský stát a veškeré námořní obchody musí řešit přes chilské území a přístavy.
Otázka přístupu k moři je stará 130 let a zpečetil ji rok 1904, kdy byl podepsán pakt míru a přátelství mezi Bolívií a Chile, dvě desetiletí po prohrané válce (tzv. ledková válka, v níž Bolívie prohrála). Ve smlouvě byl ošetřen přístup k moři přes chilské teritorium a Chile se zavázalo vybudovat železniční koridor.
Ideální stav však nikdy nenastal a Bolívie si pobřeží regionu Antofagasta se stejnojmenným přístavem o 300 tisících obyvatel nárokuje v Haagu. A podle Mesy to vypadá, že Bolívijci mohou u soudního dvora uspět.
Americký imperialismus
Neméně důležitý úkol Bolívijského mnohonárodnostního státu (tak zní oficiální název) spatřuje Morales v boji proti světovému imperialismu. Činí tak po boku Kuby a Venezuely a na sumitu latinskoamerických zemí a států Karibiku CELAC, konaném letos koncem ledna na Kubě, označil ve dvacetiminutovém projevu (na místní poměry vcelku krátkém) americké ambasády za původce všech státních převratů: "Všimněte si, že v zemích, kde nejsou, nedochází ke státním převratům".
Podobný náhled má Morales i na opětovné znárodnění společností těžících ropu a plyn vyrábějících elektřinu, které v Bolívii během své vlády postupně provedl. "Byl to můj nejkrásnější den v životě" , pochlubil se v rozhovoru pro španělskou verzi magazínu Vanity Fair. Podle Moralese tam, kde vládnou nadnárodní společnosti, je bída a hlad. Od roku 2005 se prý díky znárodnění zisky z ropy v Bolívii zvětšily. "Soukromé firmy jsou společníky nikoliv majiteli našeho přírodního bohatství a zisky patří státu potažmo bolivijskému lidu, a ne soukromým společnostem".
Naposledy v roce 2012 Morales znárodnil energetickou společnost Transportadora de Electricidad, která je dceřinkou španělské Red eléctrica espaňola (REE). Převzetím společnosti pověřil armádu a Španělům přislíbil kompenzace. Ty však nebyly nijak vysoké, neboť se mělo vycházet z účetní zůstatkové hodnoty podniku. Podobně dopadl i španělský Repsol téhož roku v Argentině, kde vláda schválila znárodňovací dekret ropné společnosti YPF, v níž měl Repsol většinový podíl.
Koka není kokain
Americké zlo vidí Morales prakticky všude. Američané prý mohou i za výrobu kokainu v Bolívii, protože kdyby se zůstalo pouze u žvýkaní lístků koky, které je součástí bolivijské kultury, neexistovali by žádní narkobaroni z USA. Podobný názor, ale s konopím, zastává i uruguajský prezident José Mujica (viz tištěná verze Týdne č.20/14).
Bolívie se řadí na třetí místo za Kolumbií a Peru ve výrobě kokainu. Morales se už několik let snaží prosadit legální používání koky, které bylo v roce 1961 konvencí OSN uznáno za nelegální.
Není se čemu divit, když sám od mala vyrůstal na kokových plantážích a sběrem listů koky se živil. Dokonce se stal i vůdcem ženského hnutí sběraček koky. I o tom se ostatně můžeme dočíst ve zmiňované životopisné knize. Sám podotýká, že byl zřejmě u zrodu slavného magického realismu letos zesnulého Garcíi Márqueze a přihodila se mu podobná událost, jakou najdeme v příběhu slavného kolumbijského romanopisce. Při porodu malého Eva matka María Ayma málem vykrvácela. Pomohly prý lístky koky a silný vývar z chlebových kůrek, kterého se stačilo nadechnout, aby těžký porod přežila.
Inkové a Nový rok
Letošní letní slunovrat (21.června), byl prvním dnem roku 5522 podle ajmarského kalendáře. Ajmarové a Kečuové jsou jedni z mnoha původních obyvatel incké říše. První paprsky slunce slavnostního dne Nového roku přijel přivítat na posvátné místo Fuerte de Samaipata i Evo Morales. Turisty vyhledávaná lokalita známá prostě jako El Fuerte, "Pevnost", leží asi 120 kilometrů východně od města Santa Cruz a tvoří ji pozůstatky staveb předkolumbovských dob.
"Žádal jsem bohy o sílu a novou energii, abych mohl dál pracovat pro blaho svého lidu", pronesl Morales před vládními televizními kamerami, které přenášely v přímém přenosu důležité pasáže indiánského rituálu. Pověra říká, že ti, kteří přijdou pozdravit první paprsky v tento výjimečný den, budou očištěni od všeho zlého, všech špatných úmyslů, a s novou energií přijmou nové návyky, které nasytí jejich ducha.
Morales v přijímání nových životních návyků nebyl sám. Rituálu se zúčastnily i další vládní autority a osobnosti Hnutí za socialismus (MAS), za které Morales kandidoval. O energii k úspěchu ve volbách žádal i ajmarský předseda senátu Eugenio Rojas (54).
Ve volbách se nerozhodovalo pouze o novém prezidentovi, ale i o celé vládnoucí garnituře, kterou mají z více než padesáti procent tvořit ženy. Morales si dal za úkol pokořit hranici 74 procent hlasů. Zřejmě má zálibu v číslech; v prvním roce kandidatury volby vyhrál díky 54 procentům hlasů, o čtyři roky později v roce 2009 to bylo o deset procent více. Letos chtěl přidat dalších deset procent, ale dosáhnul jen na necelých 60.
María Teresa Zegadová, univerzitní profesorka z departamentu Cochabamba, odkud Morales pochází, se domnívá, že během devíti let, kdy byl potomek hrdých ajmarů u moci, dokázala výkonná moc opanovat parlament včetně volebních i soudních orgánů. "Tento způsob kontroly umožňuje Moralesovi ovládnout celý státní aparát", říká Zegadová a zároveň poukazuje na nový model dohod mezi Hnutím za socialismus (MAS) a šéfy odborů k zajištění hlasů všech svých přívrženců. "Jedná se o jistý druh klientelismu založený na výměně vlastních zájmů za politickou moc. I když mnozí podnikatelé vyjádřili kritické postoje, teď to vypadá, že jsou nakloněni MAS. A opozice je velmi rozdrobená a oslabená nerozhodnou a špatně informovanou voličskou základnou".
Evo Morales se však dušuje, že o třetí mandát vůbec nestál. Kandidatury se prý zhostil jen na přání svého lidu. Po skončení mandátu má naplánováno založit si se stranickými kolegy grill-bar. A jak sám říká, jídlo nebude drahé. Hlavní příjmy restaurace má přinášet prodej fotografií, které si s hosty pořídí - tentokrát v roli číšníka.
