Odvážným projektem Velký průplav, který by byl konkurencí Panamskému průplavu, chce nikaragujský prezident Daniel Ortega vyvést svou zemi z velké bídy. Je ale celá věc realizovatelná, ekonomicky smysluplná a ekologicky únosná? A kdo je vlastně investor, tajuplný čínský "velký bratr", jemuž dala vláda v Managui takové pravomoci, že to vypadá, jako by mu předala do správy celou zemi?
Toto dílo se Američanům nebude líbit. Konkurence průplavu v Panamě, a navíc podivně zainvestovaná Číňany. V létě poslanci v Nikaragui schválili vpravdě faraonský projekt, nové vodní propojení Atlantského a Tichého oceánu za 40 miliard dolarů.
O schválení gigantického projektu se postaralo 61 sandinovských zákonodárců vedených Ortegou. Opozice, která má oproti Sandinistům jen půlku poslanců, byla jednotně proti.
A aby toho nebylo málo, čínský investor Wang Ťing zamýšlí ještě další velké stavby. U ústí kanálu do Pacifiku a Karibiku mají vyrůst dva velké přístavy pro lodě s hlubokým ponorem, jež mají tvořit jádro dvou zón volného obchodu. V plánu jsou dále letiště, železniční trať a ropovod.
Ještě není oficiálně určeno, kudy průplav povede. Možné varianty však mají délku plus minus 280 kilometrů a vedou jezerem Nicaragua, jehož hladina je o 35 metrů výše než okolní moře.
Díky průplavu se má Nikaragua stát úplně jinou zemí, místem s velkou budoucností, slibuje bývalý gerilový bojovník Ortega svým krajanům. Ti žijí v zemi, která je mezi státy Latinské Ameriky druhou nejchudší po Haiti. Obzvláště zle na tom jsou rolníci.
Vláda v Nikaragui vášnivě argumentuje, že bída skončí. Jedním z největších bohatství Nikaraguy je přece její geografická poloha. Nyní jde jen o to, tento dar využít.
Oponenty projektu označují Sandinisté za nevlastenecké. Bude nám přece stejně dobře jako v Panamě...
Problém ovšem je, že Nikaragua investuje do jakéhosi zajíce v pytli. Fakticky neví, kdo všechno jsou investoři. Neexistují ani studie projektu. Jen příslib, že ji mají vypracovat renomovaní experti včetně konzultačních firem, jako jsou McKincsey či McLarty.
Na obranu "tropického snílka" Ortegy je však spravedlivé dodat, že o průplavu skrze dnešní nezávislou Nikaraguu se uvažovalo v už v první třetině 19. století. Později pro to Nikaragujci hledali spojence v Nizozemsku, Francii, Německu i Japonsku. Bez úspěchu. Američané dali přednost vodní cestě skrze Panamu.
Oficiální investor zatím jen právničil
Čínskou firmu, která získala od Ortegovy vlády koncesi, z níž jdou na domácí opozici a odpůrce projektu mdloby, halí mlha. Nový zákon zaručuje HKND Group (Hong Kong Nicaragua Canal Development Group) na nejméně 50 let exkluzivní práva na výstavbu průplavu, jeho provoz a určování podmínek provozu.
Podmínky koncese jsou tak velkorysé, že opozice hovoří o tom, že nikaragujský prezident svou zemi prodal.
Zmíněný investor Wang Ťing, hlavní (?) postava celého projektu, bude mít naprosto volné ruce, konstatoval kolumbijský ekonomický list Portafolio.
Kdo za HKND Group stojí, se dostává na veřejnost jen po kouscích. Její jednačtyřicetiletý šéf Wang Ťing má právní kancelář, která působí v několika čínských přístavech a podle svého webu se specializuje na mořské právo.
Loni v září se v Managui navíc představil jako předseda představenstva telekomunikační firmy Sin-wej, která přišla s tříletým plánem modernizace nikaragujských komunikací za tři miliardy dolarů. Dosud ale do toho neinvestovala ani prvních slíbených 700 milionů.
HKNG Group, kterou založil sám Wang, nemá podle některých médií žádné sídlo. Jako domicil se v obchodním rejstříku v Pekingu uvádí Wangova adresa bydliště v čínské metropoli. Na Kajmanských ostrovech Číňan založil holdingovou společnost a v Nikaragui akciovou společnost pro strukturní rozvoj.
Wang je klíčovou figurou, kterou prý podle koncese nelze nijak sankcionovat. I proto, že vládci Nikaraguy jsou chudí jako kostelní myši. Číňan, jemuž Ortega říká náš "velký bratr", média ujišťuje o svých nejlepších záměrech a o tom, že má zkušený tým a první přísliby investic.
Jako možného partnera uvedl čínský státní železniční podnik China Railway Construction Corporation. Mluvčím NKND Group není žádný nýmand, funkce se ujal Bolivijec, který byl několikrát bolivijským ministrem a rovněž starostou La Pazu. Poté se profiloval jako pracovník Světové banky.
Strategické zájmy Pekingu
Objevily se úvahy, zda ve Velkém průplavu nemá prsty sama čínská vláda. Mohlo by tomu nasvědčovat několik věcí. Bez politické protekce je totiž vzestup Wang Ťing jen stěží myslitelný. Totéž platí pro jeho telekomunikační firmu Sin-wej.
A co je ještě podstatnější, Čína projevuje v uplynulých několika letech veliký zájem o Latinskou Ameriku včetně jejího nerostného bohatství. Otevřené partnerství Číny s Nikaraguou je však vyloučené, protože Managua má diplomatické styky s Tchaj-wanem. A ten to umí ocenit.
Kdyby se ale sen o průplavu proměnil ve skutečnost, bylo by pro Ortegu snadné přesedlat z Tchajwanců na Peking.
Další skutečností, kterou je nutné vzít v úvahu, je budoucí poptávka po lodní dopravě.
Ortega a jeho poradci zřejmě kalkulují s tím, že (čínský) nikaragujský průplav bude pro expandující čínskou ekonomiku atraktivní i proto, že Pekingu se příliš nezamlouvá, že za bezpečnost Panamského průplavu jsou stále spoluodpovědné Spojené státy.
A dále, Střední Amerika už pro USA není jen jejich "zadním dvorkem". Už se na něm pomalu zdomácněle prohánějí také Číňané.
Pokud jde o strategický význam tohoto regionu, mohla by politická rivalita obou velmocí překrýt čistě ekonomické úvahy.
