Americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová běží svůj závěrečný sprint, aby vybojovala diplomatická vítězství, než vláda prezidenta George Bushe opustí v lednu světovou politickou scénu. Příliš málo, příliš pozdě, reagují kritici na snahu Riceové a Bushe zajistit si nějaký odkaz mimo nepopulární války v Iráku.
Ta přispěla k vyostření vztahů s Evropou a arabským světem a udělala z Američanů ještě větší cíl teroristů.
Necelých šest měsíců před odchodem Bushe z úřadu, kdy nejsou dořešeny problémy s Íránem, Severní Koreou, Blízkým východem, Irákem a Afghánistánem, zahájila Riceová sérii cest a ve Washingtonu pořádá úctyhodný počet schůzek na vysoké úrovni.
ČTĚTE TAKÉ: Pelosiová: Bush totálně selhal
V červnu a červenci objela šéfka americké diplomacie dvakrát planetu a jednala o těchto problémech. V následujících dnech se setká s nejvyššími představiteli Pákistánu, Číny, Izraele a Itálie, ale také s izraelskými a palestinskými mírovými vyjednávači.
Riceová bude vyvíjet tlak na pákistánského premiéra, aby se více zasadil o boj proti povstalcům při hranicích s Afghánistánem; u Číny bude hledat další podporu ohledně Íránu a Severní Koreje; bude podporovat úsilí o uzavření izraelsko-palestinské dohody do konce roku. Není ale vůbec jisté, zda něčeho z toho dosáhne.
Zřejmě žádný jiný člen vlády nepodnikl tolik cest jako Riceová, která se vrací z poslední cesty kolem světa dnes ráno a rovnou se vrhne na další schůzky ve Washingtonu.
Poslední devítidenní cestu začala v Perském zálivu, zastavila se v Singapuru na bezpečnostní konferenci, potom zamířila do Austrálie, Na Nový Zéland a do Americké Samoy. Významným rysem této cesty byla snaha posunout kupředu jednání s posledními dvěma členy Bushovy "osy zla" - Íránem a Severní Koreou.
Pokračovala v cestě po Evropě, kde v Česku podepsala smlouvu o radaru a navštívila Gruzii, aby ukázala podporu této zemi snící o členství v NATO, kterou zmítají spory s Ruskem kvůli jejím separatistickým oblastem Abcházii a Jižní Osetii.
Tomu předcházela jiná cesta kolem světa, která začala v Evropě účastí na konferenci o palestinské bezpečnosti, a po zastávkách v Japonsku a Jižní Koreji, kde jednala hlavně o Severní Koreji a vývozu amerického hovězího, skončila v Číně.
Po krátké pauze v prvním srpnovém týdnu se opět vrátí do Číny, kde povede oficiální americkou delegaci na závěrečném ceremoniálu olympijských her v Pekingu. Její program na září ještě není pevně stanoven, ale nic nesvědčí o tom, že by si oddechla.
Když v sobotu na Novém Zélandu dostala otázku, kdy hodlá zpomalit, odpověděla se smíchem: "20. ledna ve 12:01 hodin," řekla s odkazem na přesný čas, kdy nastoupí do úřadu nový prezident.
Vysokým počtem dlouhých cest je Riceová na nejlepší cestě stát se nejzcestovalejší ministryní zahraničí v dějinách Spojených států, uvádí její úřad.
Její frenetické tempo v posledních dvou měsících se časově shoduje s vrcholící prezidentskou kampaní, v níž je zahraniční politika hlavním bodem soupeření mezi demokratickým kandidátem na prezidenta Barackem Obamou a jeho republikánským protivníkem Johnem McCainem.
ČTĚTE TAKÉ: Obama mluví v Afghánistánu a Iráku o nové strategii
A je to v době, kdy Bush stupňuje úsilí o zajištění nevojenských úspěchů zahraniční politiky, které by korunovaly osm let jeho vlády; týká se to hlavně jednání o íránském a severokorejském jaderném programu a dosažení alespoň nějaké podoby mírové dohody mezi Izraelem a Palestinou.
V posledních dvou týdnech učinila americká vláda několik významných posunů ve své politice: vyslala vysokého diplomata na schůzku s íránským vyjednávačem o jaderném programu a v Singapuru se Riceová poprvé setkala se severokorejským ministrem zahraničí.
I když nebylo dosaženo žádného průlomu, schůzky jsou považovány za důležitý politický posun, který přispěje ke zvýšení důvěry v to, že Bush chce jednat s oběma zeměmi na diplomatickém poli.
Foto: Profimedia, AP
