Kubánský parlament se dnes schází na pravidelném půlročním zasedání, na němž má převést do konkrétní zákonné podoby ekonomické reformy, o nichž bylo rozhodnuto na dubnovém sjezdu vládnoucí Komunistické strany Kuby. Jejich cílem je zefektivnit krizí stižené hospodářství cestou omezeného uvolnění státní kontroly nad ním, aniž však bude oslaben mocenský monopol strany.
Cílem je zdokonalit socialismus, ne ho demontovat, říkají kubánští představitelé.
Stranický sjezd schválil kolem tří set opatření, která k tomu mají vést. Jde mimo jiné o snížení počtu pracovních míst ve státním sektoru, rozšíření seznamu činností, v nichž lze podnikat na vlastní pěst, rozšíření pole pro zahraniční investice, decentralizaci státního aparátu, snížení státních subvencí, zavedení samosprávy podniků a nové daně.
Některá opatření se už začala realizovat, někdy dokonce ještě dřív, než je schválil sjezd. Jde například o rozšíření prostoru pro soukromou iniciativu - počínaje loňským rokem bylo vydáno už 220 tisíc povolení pro soukromé podnikání ve vybraných oborech.
Někde se ale realizace zadrhla. Už do března mělo být v rámci racionalizace ze státního sektoru propuštěno půl milionu lidí, tedy každý desátý. Pnutí, které to vyvolalo, přimělo vládu, aby termín prodloužila na neurčito. Přitom podle španělského listu El País se chce stát v příštích třech letech zbavit celkově 1,3 milionu zaměstnanců.
Podobné to může být s rušením přídělového systému na základní zboží v důsledku snížení státních subvencí. Přídělový systém totiž při veškeré své omezenosti stále představuje pro mnohé Kubánce jakousi jistotu v situaci, kdy je pro ně zboží na volném trhu cenově nedostupné.
Bude proto zajímavé sledovat, zda a jak se zkušenosti z postupu v takových sociálně a politicky citlivých záležitostech projeví v jednání poslanců a v jejich závěrech.
Podklady o dosavadní realizaci sjezdem schválených "linií" jim už o víkendu dodá ministr hospodářství a plánování Marino Murillo, který byl pověřen vrchním dozorem nad reformami.
Jejich hlavním prosazovatelem je osmdesátiletý prezident Raúl Castro, který právě před pěti lety převzal moc z rukou svého těžce nemocného staršího bratra Fidela. Přiměl ho k tomu rozsah hospodářské a finanční krize, kterou Kuba prožívá od zmizení základny podpory v Sovětském svazu a ve východní Evropě začátkem 90. let.
Raúl Castro je považován za většího pragmatika než jeho bratr, určité "podnikatelské" reformy už dříve provedl v armádě, kterou měl řadu desetiletí pod sebou jakožto ministr obrany.
Na druhé straně je považován za "klasičtějšího" komunistu a ani on není ochoten jít s reformami tak daleko, aby to ohrozilo systém. Tím je dán jejich rozsah a parlament nepochybně nepůjde za tyto meze.
Jednou z věcí, které mohou další vývoj na ostrově ovlivnit, je zdravotní stav venezuelského prezidenta Huga Cháveze, který právě teď podstupuje v Havaně léčebnou kúru po operaci rakovinného nádoru, které se tam podrobil. Venezuela pod jeho vedením teď dodává Kubě denně asi 100 tisíc barelů ropy za preferenční ceny a poskytuje jí i další podporu, a kdyby Chávez nemohl dál vládnout a moc převzala opozice, bylo by rázem vše jinak.
Podle některých médií už Chávezova choroba kubánskou vládu přiměla, aby si uvědomila nutnost mít pro takový případ nějaký "plán B". Pokud se ale toto téma v parlamentní diskusi objeví, bude nepochybně udrženo pod pokličkou.
