Nejslavnější loď
Stoletý příběh Titaniku
15.04.2012 07:46
Necelé tři hodiny stačily v noci na 15. dubna 1912 k tomu, aby definitivně skončil sen o dokonalosti chlouby britského loďstva - parníku Titanic. Zatímco na svou první plavbu ze Southamptonu do New Yorku vyplouval jako symbol lidského umu a pokroku, po srážce s ledovcem jižně od kanadského New Foundlandu se o čtyři dny později změnil v pohřebiště více než 1500 lidí.
Bezmála 270 metrů dlouhý Titanic měl být spolu se sesterskými loděmi Britannic a Olympic odpovědí rejdařské společnosti White Star Lines na konkurenční Lusitanii a Mauretanii. Prestižní zakázka začala v březnu 1909, potřeba získat v krátkém čase velké množství součástek mohla podle některých odborníků přispět k rychlému průběhu katastrofy. Analýza vzorků z vraku ukázala vysoký podíl nečistot v některých nýtech, byly tudíž méně pevné. Rovněž ocelové pláty trupu mohly kvůli svému chemickému složení v ledové vodě severního Atlantiku zkřehnout a být náchylné k praskání.
Titanic byl na vodu spuštěn už 31. května 1911, dalších deset měsíců zabraly dokončovací práce. Na svou první plavbu se impozantní loď vydala pod velením kapitána Edwarda Smithe v pravé poledne 10. dubna 1912, po mezipřistáních zamířila do New Yorku. Na palubě měla přes 2200 lidí - boháčů, celebrit, ale i chudých emigrantů, kteří doufali v nový život v USA či Kanadě.
Čtvrtý den plavby obdržela posádka několik varování před výskytem ledovců. Touha překonat rychlostní rekord ale byla silnější než opatrnost. Dvacet minut před půlnocí se přímo před přídí objevil ledovec. První důstojník změnil kurs prudce vlevo, ale setrvačností hnaný Titanic se i tak o kru pravobokem otřel.
Náraz byl sice sotva znatelný, ale pod čarou ponoru povolily nýtované spoje a dovnitř se začala valit voda. Ke vzniku 91 metrů dlouhé trhliny možná přispěl požár, jenž vypukl v podpalubním skladišti uhlí nedlouho před vyplutím. Několikadenní působení vysokých teplot mohlo oslabit pevnost trupu v místě nárazu.
V důsledku srážky s ledovcem bylo v pár minutách zatopeno šest ze šestnácti oddílů. Příď lodi se nebezpečně naklonila pod hladinu, a protože vodotěsné příčky nesahaly až k vrchní palubě, mohla se voda přes jejich horní okraj přelévat do dalších sekcí.
Za dvě hodiny a 40 minut se nad Titanikem zavřela hladina, přičemž ledové moře jižně od New Foundlandu se stalo hrobem pro více než 1500 osob. Katastrofu přežilo 711 trosečníků, které vzala na palubu loď Carpathia, jejíž posádka zachytila nouzový signál.
Vysoký počet obětí nehody byl dán malým počtem záchranných člunů, navíc jejich kapacita nebyla plně využita. Řada pasažérů totiž váhala s opuštěním "nepotopitelné" lodi tak dlouho, že několik člunů odrazilo poloprázdných.
Záchrana se zbraněmi v rukou
Oběti se většinou neutopily, neboť je nad hladinou držely záchranné vesty, ale zabil je chlad - mořská voda měla 1,7 stupně pod nulou. Paradoxní, ale aspoň rychlejší smrt našlo v chaosu několik pasažérů. "Tři z cestujících zastřelila posádka a hodila přes palubu," vzpomínal John Pillsbury Snyder. "Snad si námořníci mysleli, že ti muži příliš houpali záchranným člunem a šíleli strachy. Žádný důvod nebyl udán."
Zbraněmi také posádka vynucovala slavné (ovšem ne vždy uplatňované) pravidlo "ženy a děti napřed". A zdaleka nebylo tak gentlemanské - čtrnáctiletí z první třídy byli považováni za děti, ze třetí třídy už za dospělé. "Neviděla jsem žádnou paniku, jen malé skupiny lidí," vzpomínala na první okamžiky Bertha Marshallová, tehdy dvanáctiletá. Pak ale vypukl chaos. "Slyšeli jsme spoustu výstřelů a viděli lidi beznadějně běhat nahoru a dolů." Jejich loď spustili na vodu asi se čtyřicítkou lidí, přitom měla skoro dvojnásobnou kapacitu.
Ohromnou kritiku si vysloužil Joseph Bruce Ismay, šéf společnosti White Star, že se zachránil na člunu, padaly odsudky jako "jeden z největších zbabělců historie". Pravděpodobnější však je, že se skutečně držel pokynů. Pomohl zřejmě do člunu řadě žen a až pak se nalodil, aby měl kdo veslovat. Druhé veslo ovládal ruský Žid Joseph Abraham Hyman. "Jak šla loď k zemi, jeden z nejchudších mužů na palubě zběsile vesloval o život bok po boku jednoho z nejbohatších," napsal server BBC.
Až teď se Ismayovi potomci ozývají a snaží se očistit jeho pověst: "V americkém tisku byla spousta lží, že prý unikl hned na prvním záchranném člunu, že se převlékl za ženu a podobné věci, které jej musely hluboce ranit," řekl BBC Ismayův vnuk Malcolm Cheape. Podobně nelichotivě ředitele ukazuje i oscarový velkofilm Jamese Camerona.
Ani na člunech ještě neměli zachránění vyhráno, nevěděli, kdo je kdy objeví. "Na záchranném člunu byl jen soudek sušenek. Žádná voda, žádný alkohol, žádné světlo. Kdyby někdo zkolaboval, nebylo čím ho oživit," vyprávěla Marshallová. "Neboj, zlatíčko, tvým osudem není se utopit - tebe jednou pověsí," utěšovala ji matka. "Kdybys byla na jezeře Loch Ness, taky bys teď veslovala na loďce." Kolem čtvrté ráno spatřili v dálce světla parníku Carpathia, který spěchal na pomoc, ale dalších pět hodin trvalo, než se konečně nalodili.
Mnoho přeživších dlouho trpělo nočními můrami, ale na mladé dívce se neštěstí podepsalo spíš méně. "Nikdy jsem potopením moc nezabývala. Měla jsem napilno s výchovou rodiny, činili jsme se v různých organizacích včetně jachtařského klubu. Nikdy jsem neměla strach z vody," vzpomínala Marshallová, která zemřela roku 1993 ve věku třiadevadesát let.
Fakta a mýty o "nepotopitelném" |
- Jedním z oblíbených mýtů okolo Titaniku je, že byl již při svém vzniku označován jako "nepotopitelný". Ve skutečnosti však o něm nikdo z jeho tvůrců před první plavbou takto nemluvil. - Z celkového počtu více než 2200 osob na palubě zahynulo přes 1500 lidí, zachránila se tedy jen asi třetina. Hlavním důvodem vysokých ztrát bylo podchlazení ve studené vodě severního Atlantiku v blízkosti ledovců. Mezi oběťmi byli kapitán lodi, vrchní důstojník, první a šestý důstojník. Zemřela většina z 57 milionářů cestujících první třídou (například John Jacob Astor či Benjamin Guggenheim). - Nejmladším účastníkem plavby byla tehdy devítitýdenní Millvina Deanová, která spolu s matkou a sestrou patřila mezi zachráněné. Do května 2010, kdy ve věku 97 let zemřela, byla zároveň i poslední žijící osobou přítomnou na palubě Titaniku. V roce 2008 byla nucena uspořádat dražbu památečních předmětů z Titaniku, aby získala peníze na další pobyt v domově důchodců. - Oblíbená legenda praví, že zatímco se Titanic potápěl, lodní kapela zůstala na palubě a hrála píseň Blíž k tobě, Bože můj. Zda tomu tak bylo opravdu, není jisté. Každopádně žádný z osmi hudebníků (sedm Angličanů a jeden Francouz) ztroskotání lodi nepřežil... - Vrak lodi objevil v roce 1985 oceánograf Robert Ballard. K Titaniku v následujících letech plula řada výprav, které buď fotografovaly potopený parník, nebo vyzvedávaly na hladinu sběratelsky zajímavé předměty. Letos v březnu američtí vědci dokončili podrobnou mapu trosek, které jsou roztroušené v hloubce více než 3000 metrů na území o rozloze pět krát osm kilometrů. - Zkáza Titaniku se stala také vděčným tématem pro různá umělecká zpracování. Nejslavnějším z nich je film režiséra Jamese Camerona z roku 1997. Snímek, jehož zrod provázela nedůvěra a rozpaky, rozpoutal po svém uvedení do té doby nevídané divácké orgie a stal se prvním filmem, jehož tržby přesáhly miliardu dolarů (pozici nejvýdělečnějšího snímku všech dob si dokázal udržet 12 let). Získal navíc 11 Oscarů, což se v historii zatím podařilo jen třem titulům. Cameronova velkolepá katastrofická love story se těchto dnech vrací do kin v obnovené premiéře a v módním formátu 3D. - S Titanikem je spojováno i několik Čechů - například černý pasažér Viktor Halva, stevard Rudolf Linhart, číšník Josef Kielbasa, strojník Jan Kabát a cestující druhé třídy Michel Navratil se dvěma syny. Jenže nezvratné důkazy chybějí a kupříkladu Kielbasova svědectví jsou považována za jasně nevěrohodná. Jedno je však jisté - mezi statečnými námořníky parníku Carpathia, kteří trosečníky zachránili, byl i Čech Alois Jelitík, jenž odešel do Ameriky v roce 1907 za prací. - Část servírovacího nádobí pro luxusní loď vyrobila a dodala porcelánka Pirkenhammer z Březové na Karlovarsku. |
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.