Tahanice o mužskou obřízku trvají

Když Nancy McIlvaineová sdělila svým rodičům, že svého novorozeného chlapce nedá obřezat, bylo v rodině usedlíků v kalifornské Napě pozdvižení. S manželem a otcem svého dítěte Willemem Maasem se McIlvaineová rozhodla, že nebudou chlapci způsobovat žádnou bolest.

Příklad z vinorodného kraje kolem Napy zveřejnil deník San Francisco Chronicle na důkaz upadajícího zájmu o chlapeckou obřízku ve Spojených státech. List uvádí, že nezájem o nábožensky motivovanou obřízku vzrůstá i mezi americkými Židy.

Americká obliba po chirurgickém odstranění předkožky ale se zvyklostmi orientálců nesouvisí. Je pozůstatkem puritanismu 19. století, které mělo chlapce odrazovat od masturbace.

V nedávné době proběhlo i několik soudních sporů mezi rodiči o to, zda dát syna obřezat, nebo ne. Jeden ze sporů ve státě Oregon leží dokonce u státního Nejvyššího soudu. Loni se přeli rozvedení rodiče osmiletého chlapce z Chicaga o to, jestli má matka právo rozhodnout o obřízce jejich syna.

Zatímco matka rodem ze Slovenska tvrdí, že by operace zabránila bolestivým infekcím, otec původem z Polska dokazuje, že syn je naprosto zdravý a že případná obřízka neznamená nic jiného než zbytečné nebezpečí.

Podle údajů právního zástupce matky se u otce jedná o náboženský truc, neboť mu vadí, že se jeho bývalá manželka znovu provdala za Žida (srov. TÝDEN 28/06).

Otázka prospěšnosti obřízky periodicky zachvacuje americké sdělovací prostředky. Statistiky počtu obřezaných Američanů existují od roku 1932, kdy jich bylo 31 procent, maxima 85 procent bylo dosaženo v roce 1965 a od té doby počet pomalu, ale stabilně klesá.

V roce 2003 bylo obřezáno již jen 55,9 procenta chlapců (asi 1,2 milionu dětí), trend je dále klesající. Většina amerických chlapců je obřezána ve chvíli, kdy opouštějí nemocnici, a důvodem je většinou snaha otců o to, aby synův penis vypadal stejně jako jeho vlastní.

Jedním z důvodů je například narůstající počet imigrantů z hispánských oblastí a z jižní Asie a Dálného východu, kde o obřízku není zájem.

Lékaři se postupně začínají obracet proti této proceduře a v roce 1999 Americká akademie pediatrů odvolala starší doporučení a prohlásila, že i když jsou určité doklady o zmírnění rizika infekcí urinárního traktu, neexistuje dost dokladů o celkových zdravotních důvodech této operace.

Řada lékařů a skupina bojující proti obřízce dnes nazývá obřízku bizarním americkým zvykem. Ve stejném roce došla k podobnému závěru i kanadská asociace pediatrů a zdravotní pojišťovny přestaly náklady hradit.

Obřízka se dostala do Spojených států ve druhé polovině 19. století jako podivný pokus o potrestání masturbace. Jelikož se považovala za kombinaci trestu a prevence, byla povětšinou vykonávána bez umrtvení.

Ze Spojených států se procedura rychle rozšířila i do dalších anglicky mluvících zemí, jako je Anglie, Kanada, Austrálie a Nový Zéland, kde však je dnes praktikována téměř výhradně z náboženských důvodů.

Obřízka je dodnes praktikována u ortodoxních židů a náboženské odůvodnění pochází z učení středověkého židovského filozofa Mosese ben Maimona alias Maimonida (zemřel roku 1204). Historici se domnívají, že oběť krve vlastního dítěte ve formě obřízky nahradila dřívější praktiky lidských obětí.

Na opačném pólu stojí mormoni, kteří slovy proroka Josepha Smitha obřízku zakazují. Podle klasických hodnot antického starověku to je případ sebezohavení.

Zatímco obřízka amerických mužů pokračuje, mrzačení ženských genitálií je po dvacetileté diskusi ve Spojených státech považováno za trestný čin. Poplatky chirurgům za obřízku dosahují hodnoty 250 milionů dolarů ročně.

Na snímcích muslimský chlapec v indonéské Jakartě ve strachu čeká na obřízku, červenec 2007.

•

Statistika: Mužská obřízka ve Spojených státech (2004) 

81 procent obřezaných bělochů

65 procent černochů

54 procent hispánců

81 procent obřízek je provedeno na středozápadě USA

67 procent na severovýchodě

64 procent na jihu

36 procent na západě

Foto: AP