Z kriminálníka poctivým občanem. Tak by se dal v krátkosti nazvat projekt venezuelského byznysmena Alberta Vollmera, který si získal respekt dokonce i u Huga Cháveze. Program Alcatraz nese název slavného amerického vězení. To je však jediné, co má s mřížemi a ztrátou svobody společné.
Venezuelská vězení nejsou ničím příjemným. Ozbrojené gangy ovládají různé sekce vězení a ostatním vyhrožují až příliš často smrt často. Zařízení El Tocoron se podle tamních odsouzenců od ostatních nijak neliší.
„Poslední velké nepokoje tu byly o velikonocích 2003. Hodně lidí zemřelo. Byla to krvavá lázeň," vzpomíná podle BBC Gabriel García, jenž si odpykává trest za vraždu.
Přitom jen pár desítek kilometrů od zamřížovaných cel a ostnatých drátů je místo, kde jsou podmínky zcela jiné. Kousek od vesnice El Consejo se rozkládá farma Santa Teresa s lihovarem.
Santa Teresa je domovem projektu Alcatraz. Účastní se ho zhruba mladých tří set mužů, kteří dříve patřili k nějakému gangu v blízkém okolí.
Přitom by měl Alberto Vollmer podle Huga Cháveze být zhýralým zbohatlíkem. Venezuelský prezident totiž rozděluje své spoluobčany na trpící chudé a zlomyslné oligarchy.
Dědic jedné z nejbohatších rodin v zemi však stojí jinde. Nabízí chudým pracovní příležitosti a živobytí. Jeho program Alcatraz je tak úspěšný v obrušování hran sociálního napětí, že u něj hledají radu i vlády jiných států.
A jak Alcatraz začal? V roce 2000 pronikla na Vollmerovy pozemky chudina. Podobné to bylo na ostatních velkých farmách. Vollmer čelil pěti stům rodin, ale nebojoval s nimi. On je na svých 18 300 akrech přivítal.
„Když na uchýlíte k násilí, oplácíte nebo se jen bráníte, jste v obrovské nevýhodě," vysvětluje Vollmer podle listu Christian Science Monitor.
Jeho Santa Teresa poskytla ubytování stovce rodin, ostatním pomohla vláda, která zajistila bydlení a hypotéky. Dnes je čtvrť Královská cesta plná hrajících si dětí a kvetoucích zahrad. „Bojovali jsme o naše domovy a díky Bohu máme teď takové, kde můžeme vychovávat naše děti," říká Yumila Aquinová, která se přišla mezi prvními.
Slumy nedaleko farmy byly však stále plné gangů a kriminality. Před pěti lety později se vynořil problém, který poskytl Vollmerovi novou příležitost.
Jednou večer chytil bezpečnostní personál lihovaru mladíky, kteří ukradli jednomu strážnému zbraň. „Byli spoutaní a já jim řekl, ať ty pouta sundají, že budeme vést civilizovanou debatu," vzpomíná Vollmer.
Tehdy výrostkům nabídl dvě možnosti. Buď vězení nebo neplacenou práci na farmě za ubytování a jídlo. Mladíci souhlasili a když Vollmer souhlasil 
s rozšířením programu, k jeho překvapení se přihlásilo 22 kriminálníků.
Devatenáctiletý Jason Lopez dostal od policie stejnou možnost. Buď se připojit k projektu Alcatraz, nebo jít sedět do vězení. „Zabil jsem sedm lidí a zranil bezpočet dalších. Byl jsem v gangu a všechno co jsem dělal bylo špatné," kaje se Lopez. „Alcatraz změnil můj způsob myšlení, chci nyní napravit, co jsem způsobil. Chci přispět společnosti."
Projekt zpočátku okolní policie odepisovala, ale čísla udávaná Vollmerem hovoří o velkém úspěchu. „Za poslední tři roky poklesla kriminalita o 76 procent. Rozbili jsme čtyři nebezpečné gangy a ulice, kam se dříve báli i policisté, jsou dnes bezpečné," pyšní se Vollmer, jenž získal vzdělání ve Spojených státech.
„Je to takhle, nezbohatnu tu. Ale jsem hrdý na to, čeho jsem dosáhl a jak vysoko jsem se odrazil ode dna," říká bývalý narkoman Thomas, z něhož je dnes kuchař na farmě.
Foto: archiv
