Zdravotnictví
Trumpovy sankce doléhají na nemocné Íránce, nejsou léky
30.07.2019 14:50
Osmiletý Táhá Šakúrí si hraje v odlehlých koutech teheránské dětské dobročinné nemocnice a nic neví o tom, že lékařům docházejí zásoby drahých léků, které hoch potřebuje. Má rakovinu jater a v této nemocnici rodina za léčbu nemusí platit. Írán je ale vystaven sankcím, s jejichž dopadem se potýká i zdravotnictví, píše agentura AP.
Od loňska, kdy USA odstoupily od mezinárodní dohody o íránském jaderném programu a obnovily vůči Teheránu sankce, je íránská ekonomika na cestě volného pádu. Ceny dovážených léků rostou a národní měna se proti dolaru propadla o 70 procent. Obyčejní Íránci mají problém zajistit si i léky domácí výroby, protože pro ně začaly být cenově nedostupné - průměrný měsíční plat Íránců odpovídá zhruba deseti tisícům korun.
Íránský zdravotnický systém přestává být schopen držet krok a mnozí rostoucí ceny a nedostatek léků přičítají tlaku, který na Írán vyvíjí americký prezident Donald Trump. Sankce dopadají na obyčejné Íránce, zvedají ceny od základního zboží po nájemné a vyhrocují hrozbu války s USA.
Lajla Taghízádehová ví, že jedna terapeutická dávka pro jejího syna Táhá by v soukromé nemocnici stála 1380 dolarů (32 tisíc korun). Rodina je vděčná, že je chlapec v péči právě této nemocnice. "Bez jejich pomoci bychom to nedokázali. Manžel je obyčejný zaměstnanec v obchodě a toto je velmi nákladná nemoc," říká třicetiletá žena.
V roce 2015, kdy se vyjednala dohoda o íránském jaderném programu, se dolar prodával za 32 tisíc ríjálů, teď ale za 120 tisíc. Dohoda, mezi jejímiž signatáři byly také USA, vyvolala naději na lepší časy, protože Írán zbavila mezinárodních sankcí výměnou za to, že zpomalí jaderný program.
Sankce jsou teď zpět, aspoň ty americké. I když USA tvrdí, že se netýkají léků a humanitárního zásobování, ovlivňují chování bank a společností na celém světě. V obavách z vlastního postihu ze strany Washingtonu omezují obchodování s Íránem, země je odpojena od mezinárodního bankovního systému.
Ministr zdravotnictvím Saíd Namakí přiznal, že se rozpočtové škrty vyvolané snížením vývozu ropy dramaticky dotkly jeho resortu. "Tvrzení Ameriky, že se sankce netýkají léků a lékařského vybavení, jsou velká a zřejmá lež," řekl.
Arasb Ahmadján, ředitel dětské nemocnice, která funguje díky darům, se nejvíc bojí uzavření kontaktů s vnějším světem. V péči nemocnice je 32 tisíc dětí ve věku do 16 let. Sankce zablokovaly peněžní transakce, tudíž i dary z ciziny, řekl lékař. Nefungují ani převody, které americké ministerstvo financí povolilo. "Opravdu ztrácíme naději," řekl Ahmadján.
Podle oficiálních údajů Írán vyrábí 95 procent potřebných základních léků a některé vyváží do sousedních zemí. V případě náročnějších medikamentů nezbytných k léčbě méně častých nemocí ale závisí na dovozu. I když stát poskytuje zdravotní péči všem, mnoho léčebných preparátů nutných pro řešení komplikovaných případů není k dispozici. Kdo si to může dovolit, obrací se na soukromé nemocnice, aby unikl dlouhým čekacím listinám v nemocnicích státních.
Před lékárnou v ulici Karímchán v centru Teheránu jsou každé ráno dlouhé fronty lidí, kteří shánějí vzácné léky pro své blízké. Třiapadesátiletý Hamíd Rezá Mohammadí tráví většinu volného času sháněním léků pro manželku a dceru. Obě trpí svalovou dystrofií. "Před dvěma třemi měsíci jsem snadno ty léky na předpis dostal v jakékoli lékárně," říká muž.
Lékárník Pejmán Kejvánfar řekl, že s úpadkem kupní síly mnoha Íránců teď lidé často chtějí domácí náhražky zahraničních léků. "Ceny léků se velmi prudce zvedly, v některých případech třikrát i čtyřikrát," sdělil.
Ti, jimž ještě nějaké peníze zbyly, se často vydají cestou černého trhu. Jako třiadvacetiletý student Mahmúd Alízáde. Spěšně vyrazil do ulice Násera Chosrúa v jižním Teheránu, protože se doslechl, že tam dostane lék pro matku, která trpí roztroušenou sklerózou. "Je jí teprve 45 let, moc brzo na to, aby byla ochrnutá," říká syn. Za lék platí trojnásobek toho, co loni. "Nevím, proti komu Trump ty sankce vyhlásil, ale trestá smrtelně nemocné zdejší lidi," říká student.
Jiní vyjíždějí pro léky z venkova do měst. Hosejngholí Baratí, 48 let, má tři děti. Do Teheránu přijel z města Gonbad Kávús, které leží 550 kilometrů od hlavního města. Chce sehnat lék pro manželku, která trpí leukémií. Dosud ho její nemoc stála 7700 dolarů (177 tisíc korun). "Je to velká zátěž. Prodal jsem všechno a půjčil jsem si od přátel i od příbuzných," říká muž.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.