USA: před 220 lety otcové zakladatelé podepsali ústavu

Dva roky předtím, než třeskly u pařížské Bastily první výstřely zahajující Velkou francouzskou revoluci, měli již Američané svoji ústavu. Slavný dokument, považovaný za předobraz ostatních demokratických konstitucí světa, byl přijat ve Filadelfii přesně před 220 lety, 17. září 1787. Od té doby je základním zákonem, ovlivňujícím veřejný i soukromý život ve Spojených státech amerických.

Vzniku konstituce předcházely čtyři měsíce vzrušených debat ústavodárného sněmu, povolaného na jaře 1787. Jeho úkolem bylo nahradit nevyhovující Články konfederace, desetiletí starý dokument z dob boje amerických osad za nezávislost na Velké Británii.

Sbor vedený majestátním, důstojným a mlčenlivým Georgem Washingtonem (1732-1799) byl pestrou směsicí lidí různého věku, názorů i charakterů. Jejich věkový průměr byl z dnešního hlediska nízký - pouhých 42 let.

Nechyběli mezi nimi právníci, plantážníci, bankéři ani farmáři. Výsadní postavení zaujímal jedenaosmdesátiletý politický veterán Benjamin Franklin (1706-1790), mezi nejaktivnější debatéry patřil brilantní politický teoretik James Madison (1751-1836). Z napjaté atmosféry, zjitřené letním horkem a vlhkem, se nakonec zrodil pružný a životaschopný kompromis.

"Otcové zakladatelé" vycházeli při svých myšlenkách z evropského osvícenství, zejména z teorie anglického filosofa Johna Locka (1632-1704), podle níž je stát tvořen svobodnými a navzájem si rovnými individui, která se vzdala části svých práv ve prospěch jim nadřízené moci, aby byly trvale zajištěny obecné zájmy společnosti.

Byli však zároveň přesvědčeni, že lidé jsou ve své podstatě sobečtí a že spravedlivou vládu nelze založit jen na víře v ctnost a dobrou vůli. Do ústavy proto zakotvili celý systém kontrolních vazeb a pojistek, které navzájem vyvážily vliv jednotlivých mocenských center a institucí.

Mezi nejdůležitější z těchto opatření se řadilo oddělení legislativní, výkonné a soudní moci ve státě, vytvoření dvoukomorového zákonodárného sboru a stanovení práv jednotlivých členských států v rámci americké federace.

Čtyřstránková listina byla podepsána na závěrečném zasedání ústavodárného konventu 17. září 1787 celkem 39 přítomnými delegáty. Ratifikační proces v jednotlivých státech unie završil souhlas virginského sněmu 21. června následujícího roku a 30. dubna 1789 již na ústavu přísahal historicky první americký prezident George Washington.

Originální znění konstituce čítalo kromě preambule sedm článků, týkajících se většinou rozdělení moci ve společnosti. Důležité opatření obsahoval šestý z nich, který nadřadil novou ústavu všem ostatním zákonům země. Pro další vývoj a rozšiřování listiny byl pak klíčový pátý článek, který stanovil možnost přijetí takzvaných dodatků, doplnění původního textu.

Dnes je jich nedílnou součástí amerického základního zákona již 27. Obsahují například záruky svobody náboženství, projevu, shromáždění a ochrany soukromí a majetku, právo nosit zbraň či zákaz mučení.

Třináctý dodatek ústavy, přijatý 18. prosince 1865, znamenal svobodu pro miliony černošských otroků zemědělského jihu, 19. dodatek z roku 1920 dal ženám volební právo. Jediným přijatým a později zcela zrušeným dodatkem v historii byl ten "prohibiční" s číslem 18, zakazující v letech 1919 až 1933 výrobu, dovoz a konzumaci alkoholických nápojů.

Na fotografii: (1) Ilustrační foto; (2) Ústava Spojených států amerických; (3) Olejomalba jednání o ústavě USA

FOTO: (1) usconstitution.com, (2) archives.gov, (3) southalabama.edu