V americkém státe Virginia popravili letos 17. ledna trojnásobného vraha Roberta Gleasona. V USA tak poprvé po třech letech znovu použili elektrické křeslo, což je velmi sporná a krutá metoda exekuce. V popravčí místnosti se mnohdy odehrávají hrůzné věci.
Dvaačtyřicetiletý Gleason byl původně odsouzen za vraždu na doživotí, ale poté, co v trestnici zavraždil dva spoluvězně, dostal trest nejvyšší. Mohli ho popravit injekcí, ale on sám si vybral křeslo.
Četné nehody a chybná nastavení při popravách elektrickým proudem jsou důvodem, proč se o tomto způsobu zabíjení odsouzených stále vedou vášnivé diskuse. Podle kritiků odsouzení umírají dlouho a zbytečně při tom hrozně trpí.
USA jsou dnes jedinou zemí na světě, kde se lidé posílají na onen svět pomocí tohoto zařízení.
Tato metoda popravy je sporná i v samotných Spojených státech. Například nejvyšší soudní dvůr v Nebrasce roku 2008 rozhodl, že elektrické křeslo je v rozporu s ústavou. Odůvodnění: "Jde o krutý a neobvyklý trest."
Dohady jsou ale i o zastřelení popravčí četou. Jako zatím poslední si ji vybral roku 2010 jeden dvojnásobný vrah v Utahu.
Podle Informačního centra o trestu smrti (DPIC) skončilo od opětovného zavedení trestu smrti roku 1976 na elektrickým křesle 157 odsouzených. Poprav se v USA v daném období uskutečnilo 1320, přičemž loni 43.
Spálené maso, oči vypadlé z důlků
Starej Jiskrouš (Old Sparky), jak se elektrickému křeslu přezdívá, se poprvé dostal ke slovu 6. srpna roku 1890. A už tehdy připomínala poprava horor.
I v průběhu dalších let se opakovaly děsivé scény: vařící mozek, spálené maso, zuhelnatělé tepny a žíly.
Do křesla jako první v historii usedl v půl sedmé ráno třicetiletý William Kemmler, jenž ubil svou družku sekyrou. "Pánové, přeji vám štěstí," řekl svým katům. Na sobě měl hnědý oblek, bílou košili a kravatu. Akt sledovalo 17 diváků a stát New York věřil, že světu předvede první humánní popravu. Už žádné barbarství na šibenici anebo pod gilotinou, ale pokrok. Tím měl být právě elektrický proud.
Duchovním otcem byl zubař
Na nápad použít novou energii k exekucím přišel zubař. Alfred Southwick z města Buffalo pozoroval roku 1881 jednoho opilce, který se dotkl elektrického generátoru. A zemřel.
Lékař doporučil elektřinu jako způsob popravy vládě státu New York. Ta v roce 1899 schválila příslušný zákon
Jako první z lidí byl k popravě na elektrickém křesle vybrán již zmíněný Kemmler. Okamžitou zástavu srdce mu mělo způsobit tisíc voltů. Popravčí doufali, že všechno půjde rychle a hladce, vždyť tuto metodu vyzkoušeli den předtím úspěšně na jednom koni.
Lékaři v popravčí místnosti si byli tak jistí, že prohlásili odsouzence za mrtvého už po 17 vteřinách od chvíle, kdy do něj začali pouštět proud. Někteří svědci si ale všimli, že domnělý nebožtík ještě dýchá.
Zapnout proud okamžitě ale nešlo, neboť příslušný generátor se musel znovu nabít. Při druhém pokusu zvýšili napětí na dva tisíce voltů. Odsouzencova kůže a žíly začaly praskat, bylo cítit spálené maso.
Někteří přítomní později líčili, že z těla viděli šlehat plameny. Za mrtvého byl Kemmler po opakovaných pokusech prohlášen až za osm minut. Část svědků byla rozhořčena, některým se udělalo špatně.
List New York Herald vyšel následující den se článkem, v němž prorokoval, že poprava elektrickým křeslem to byla první a též poslední. Byla to prý ostuda a horor.
Podobně se vyjadřovaly i jiné listy. Lepší by prý bylo použít sekyru. Šlo podle nich o úděsnější způsob popravy, než je oběšení. Novináři se ale mýlili. Elektrické křeslo začalo postupně dobývat jeden americký stát za druhým. Během 20. století jich elektřinou popravovala více než polovina.
Scény jako z hororu
Křeslo, které vedle Starýho Jiskrouše dostávalo i jiné přezdívky (Starej Kouřil, Žlutá mamá...) poskytovala svědkům poprav nezapomenutelné "zážitky". Někdy odsouzeným vypadly oční bulvy a zůstaly viset na obličeji. Často jejich útroby vyvrhly ven výkaly a moč.
Umírající zvraceli krev a hleny. Těla dostávala světle rudou barvu, jejich teplota stoupala, maso pod kůží natékalo a pokožka se napínala až k prasknutí. Přítomní slyšeli zvuky, jako když se na pánvi pálí špek. Prostory mnohdy zaplnil sladký zápach pálícího se masa, z čehož se přítomným dělalo špatně.
Také pitvy mrtvol dokládaly, že vůbec nejde o humánní způsob popravy. Ve svých zprávách patologové psali o kusech uvařeného mozku nebo žilách s konzistencí dřevěného uhlí. Lékaři musejí po popravě několik minut vyčkat, než se horké tělo vychladne a oni můžou konstatovat smrt.
Děsivou scénu nabídla například poprava Willieho Francise 3. března roku 1946 v Louisianě. Popravovaný začal křičet: "Sundejte to. Nechte mě dýchat. Neumírám!" Poté se zjistilo, že židli špatně připravil jeden přiopilý dozorce.
Francise tedy popravili na druhý pokus 9. května 1947.
Světovou pozornost přitáhla poprava první ženy na Starém Jiskroušovi 12. ledna 1928. Zemřela ve věznici Sing Sing za vraždu svého manžela. Exekuci tenkrát tajně vyfotil jeden přítomný reportér. Snímek obletěl svět.
Elektrické křeslo se dnes stále ještě používá v šesti amerických státech, všechny jsou na jihu: Alabama, Florida, Kentucky, South Carolina, Tennessee a Virginia.
