V armádě USA sílí neviditelný nepřítel: stresové poruchy
10.06.2009 06:30
Riziko, že se u amerických vojáků nasazených v bojových zónách objeví posttraumatická stresová porucha, stoupá při každém dalším nasazení. Když se vojáci definitivně vrátí do USA, mají pak problémy se začlenit zpátky do společnosti. Roste počet násilných trestných činů a sebevražd mezi veterány.
Nedávný incident na vojenské klinice v Bagdádu, kde voják postřílel pět kolegů, přiměl americkou armádu uvažovat o vlivu neviditelných zranění na vojáky, především na ty, které do Iráku poslala poněkolikáté.
Seržant Joseph Huiet je v Iráku pošesté. Je mu osmadvacet let a do Iráku ho poslali v roce 2003, když měl za sebou základní výcvik.
ČTĚTE TAKÉ: Voják dostal doživotí za masakr irácké rodiny
Americký voják zastřelil na základně v Iráku pět kolegů
"Je těžké se vyrovnat se stresem. Kouřím jako tovární komín a padají mi vlasy. Někdy mám strašný vztek a hromadí se to ve mně tak, že se mi chce střílet nebo do něčeho mlátit. Ale ještě jsem to neudělal," říká seržant, který musí chodit na hlídky na okraji kdysi nebezpečné provincie Dijála.
Naposledy mu bylo hodně zle, když se mu v den, kdy začal svou šestou misi v Iráku, narodila dcera.
Opakované nasazení zvyšuje riziko
O stresu mezi vojáky se začalo víc mluvit po incidentu, při němž letos 14. května seržant John Russell vešel na kliniku na americké základně u bagdádského letiště a postřílel pět kolegů. Byl v Iráku potřetí a je obžalován z vraždy.
"Opakované nasazení zvyšuje pravděpodobnost, že se vojáci ocitnou v rizikové skupině z hlediska poruchy chování. Většina z nich si ale vede dobře. Bohužel nedokážeme předpovědět, kdo z nich bude takto reagovat," říká Edward Brusher z úřadu armádního lékaře.
Příčiny stresu jsou mnohé, vojáci za ty nejčastější považují nebezpečí, smrt přítele, časté pumové útoky na silnicích a další zákeřné akce irácké partyzánské války.
"Výbuchem bomby jsem byl zasažen sedmatřicetkrát, když jsem jel v průzkumném autě. Teď jsem na pravé ucho hluchý. Je stresující, když nevíte, kdo je nepřítel, i když jste ho pravděpodobně viděli někde na ulici a nepoznali ho," říká sedmadvacetiletý Shane Aslup z Indiany. V Iráku je potřetí a předtím sloužil v mírové misi v Kosovu.
Návratem do USA ale problémy nekončí, někdy se plné následky traumatické zkušenosti naplno projeví až doma.
Jedenadvacetiletý vojín Adam Lieberman spolkl v kasárnách pevnosti Fort Carson, kam ho armáda umístila po návratu z Iráku, hrst léku na spaní, které dostal na předpis od svého lékaře. Černou barvou pak na zeď napsal: „Armáda si vzala můj život".
Pokus o sebevraždu přežil, jeho kolega Timothy Ryan Alderman ze stejné základny takové štěstí neměl. Zemřel na předávkování léky.
ČTĚTE TAKÉ: Sebevrahů v armádě USA více než padlých na frontách
Počet sebevražd vojáků USA směřuje k rekordu
Podle armádního výzkumu hlásí téměř tři sta tisíc, tedy dvacet procent, veteránů Iráku či Afghánistánu příznaky posttraumatické stresové poruchy (PTSD), depresí nebo těžkého poranění mozku.
Lékaři ignorovali příznaky
Mezi příznaky PTSD patří poruchy spánku, jako jsou noční můry a nespavost, flešbeky (opakované prožívání traumatické události), paranoia nebo záchvaty vzteku či paniky.
Oba výše zmínění vojáci hlásili psychiatrům přesně tyto symptomy, lékaři je na PTSD nikdy nediagnostikovali. Místo toho oba jen dostali předpisy na uklidňující léky a medikamenty proti depresi a bipolární poruše. U vojína Aldermana bylo předávkování zřejmě nehodou, kterou zapříčinilo nepřiměřené množství předepsaných narkotik.
Zpráva bývalé ministryně zdravotnictví Donny Shalalové a republikánského senátora Boba Dola z července 2007 zdůrazňuje, že diagnostika a léčba neviditelných zranění, jako je PTSD a poranění mozku, jsou pro armádu nesmírně důležitá.
Péče je však naprosto nedostatečná.
„Když tu máme vojáky, kteří umírají kvůli něčemu, co je léčitelné, je něco v nepořádku," řekla Shalalová americkému online deníku Salon. Prezidentovi Obamovi by vzkázala „aby začal tento problém urychleně řešit. Situace je kritická."
Plánované stažení většiny amerických vojsk z Iráku může problém ještě zhoršit. Podle Shalalové nejsou Spojené státy na léčbu většího počtu veteránů připravené.
V armádě funguje, alespoň na papíře, velké množství iniciativ, které mají zlepšit péči o vojáky trpící traumatickou poruchou. „Opravdu se snažíme zlepšit náš přístup k péči o veterány," říká plukovník Elspeth Ritchieová, vedoucí psychiatr americké armády.
Pentagon zavedl bezplatnou krizovou linku a nový program, který má lépe včlenit léčení problému souvisejících s duševním zdravím. Najal také více psychiatrů, psychologů a terapeutů.
Diagnózy prodražují válku
Přesto má mnoho vojáků postižených válečnými traumaty problém dostat odpovídající péči. „Každá diagnóza PTSD zvyšuje cenu války," říká bývalý armádní psycholog a vedoucí katedry psychologie na Technické univerzitě v Texasu David Rudd. „Je snadné tato zranění ignorovat, protože po nich nezůstane viditelná jizva. Pokud dostanete lehce jinou diagnózu, například běžnou úzkostnou poruchu, armáda vás propustí mnohem rychleji," dodává psycholog.
Vzhledem ke struktuře amerického zdravotnictví léčbu vojáků hradí armáda, zatímco po propuštění se náklady na terapii často přesouvají na bedra veteránů.
Někteří armádní psychiatři pod příslibem anonymity přiznávají, že na ně revizní komise vyvíjejí tlak, aby místo PTSD diagnostikovali úzkostné poruchy. Podle komisí nebyli vojáci dostatečně traumatizováni na to, aby se u nich stresová porucha vyvinula.
Počet sebevražd zatím stále stoupá, v roce 2008 jich bylo asi 130. Na začátku roku 2009 překročil dokonce počet vojáků zabitých ve stejném období v Iráku a Afghánistánu dohromady. Armáda objednala studii za padesát milionů dolarů, která má odhalit příčiny znepokojujícího trendu.
Podle hlavního armádního psychiatra ale PTSD za předčasná úmrtí nemůže. „Když se podíváme na statistiky z roku 2008, jen devět procent sebevrahů mělo tuto poruchu.
Sedmdesát procent úspěšných sebevrahů mělo ale problémy se vztahy, ať už s partnerem nebo v rodině," vysvětluje Ritchieová.
Podle levicového magazínu Salon by ale statistiky mohly znamenat opak: stav vojáků, kterým armáda odepřela správnou diagnózu a s ní i adekvátní léčbu, se stále zhoršuje, ztrácejí vazby na své nejbližší a jejich mentální problémy pak ústí v katastrofu.
Foto: Pentagon, ČTK/AP a Reuters
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.