Leguáni zelení, sladkovodní želvy, krokodýli a velcí hlodavci chigüiros před Velikonocemi naplní talíře Kolumbijců, kterým vepřové či hovězí zapovídá půst. Úřady se tradici snaží vykořenit, neboť na ni doplácejí ohrožené živočišné druhy.
"V této roční době přijímáme nejvíce zvířat," uvádí Carolina Rangelová z centra pro chráněné druhy zvířat při radnici v Bogotě. Ukazuje na třicítku sladkovodních želv a malého leguána zeleného, jehož policie zabavila cestujícím v autobuse, který právě přijel do Bogoty.
"Lidé si je přivážejí potají, dokonce v zavazadlech, aby je zkonzumovali s přáteli nebo prodali na trzích," uvedl veterinář Andres Felipe Alvarez zaměstnaný na radnici.
Recepty na přípravu pochoutek z těchto živočichů se v rodinách na severu Kolumbie, zvláště v departementech ležících na karibském pobřeží, předávají z generace na generaci. Připravují se míchaná želví vejce, polévka z leguána, dušený černý krokodýl nebo želva chutí připomínající bílé kuřecí maso. Pokrmy se podávají se smaženými banány (papacón) a s rýží s kokosem.
"Kolumbijské kulinární bohatství odráží biodiverzitu země," připomíná antropolog a expert na gastronomii Julian Estrada. Země se rozkládá v části Amazonie, pohoří And, pobřeží Tichého oceánu i karibské oblasti; pestřejší biodiverzitu má prý jen Brazílie.
Předkřesťanská tradice
Obyvatelé povodí řek se řídili těmito tradicemi ještě před příchodem Španělů a nástupem katolické víry, zdůrazňuje antropolog Ramiro Delgado. "Podle původních obyvatel byli vodní želva zvaná hicotea a leguán symbolickými a mystickými zvířaty, která byla součástí pradávných obyčejů. Katolický kalendář zasazuje Velikonoce právě do doby, kdy je těchto zvířat hojnost, a tedy se více pojídají," dodává.
Policie pronásleduje prodavače těchto zvířat po celé zemi. Například 13. dubna ve městě Barrancabermeja asi čtyři sta kilometrů severozápadně od Bogoty zadržela osm chigüiros, velkých hlodavců, jejichž maso je v této době rovněž ceněno.
Ministerstvo životního prostředí v souvislosti se starou tradicí připomíná, že jsou některé druhy ohroženy a jejich vybíjení může bránit jejich reprodukci, je tomu tak třeba u sladkovodních želv. Za poslední čtyři roky jich policie zajistila na 100 tisíc kusů.
Na některých místech lze pozorovat značný úbytek želv "hicoteas", uvedla expertka na biodiverzitu z ministerstva Carolina Rodríguezová. Ubývá i leguánů, které lidé podle tradice obvykle naříznou, aby z nich mohli vyjmout vejce. Potom je opět sešijí a vypustí do přírody, nebohá zvířata však často hynou na infekce. Pokud jde o chigüiros, je jejich lov od dubna do prosince zakázán.
Podle úřadů je obtížné zachovávat tradice, ale přitom zvířata chránit. Proto je jejich lov a prodej zakázán, jejich pojídání "pro účely přežití" však zakázáno není. "Jsou to pradávné zvyky a ministerstvo životního prostředí se je snaží usměrnit," vysvětluje Rodríguezová.
"Nechceme jejich pojídání démonizovat, tím spíše, že tuto tradici většinou dodržují nejčastěji chudé venkovské komunity, pro něž to je jediná potrava obsahující proteiny, jakou mají k dispozici," dodává.
