Předvečer, průběh a dozvuky sobotní tragédie na jihozápadě Kolumbie, kde si sesuvy půdy a záplavy vyžádaly více než dvě stě životů, vylíčili svědci jako tragédii nejen s velkým počtem obětí, ale i s obrovskými materiálními škodami.
"Každý den prší a silnice jsou vymleté. Někde dokonce žádné nebyly," napsal Marek Jelínek, který se s několika dalšími Čechy v oblasti pohyboval. "Nedokážeme to úplně chápat, vždyť jsme tam před pár dny byli. Řeka vypadala klidně. Problém je, že ráno jsou obrovské lijáky, a pak navečer. Nebylo dne, kdy by nepršelo. Prší i tady v Ekvádoru, asi 180 kilometrů od (města) Mocoa," uvedl Jelínek.
Neštěstí se stalo ve městě Mocoa s přibližně 40 tisíci obyvateli, správním středisku provincie Putumayo, která leží poblíž hranice s Ekvádorem. Sesuvy vyvolaly silné deště v noci z pátku na sobotu místního času, které rozvodnily několik řek. Bláto a usazeniny se pak navalily na domy a ulice v Mocoa.
Do oblasti, kde zasahuje armáda, přijel prezident Juan Manuel Santos, jenž vyhlásil v regionu stav nouze. K pohromě přispěla i změna klimatu, upozornil vedoucí delegace OSN v Kolumbii Martin Santiago.
"Je tu zkáza, panuje chaos a krize. Nejsou potraviny. Část obchodů byla zničena lavinou bahna a vody a to málo z nich, co zůstalo, je zavřené," poznamenal podle kolumbijského listu El Tiempo novinář Élver Monje. "K pití a vaření používáme dešťovou vodu, kterou převaříme," dodala obyvatelka postiženého města Clara Inésová.
"Rozvodná síť utrpěla velké škody, kabely jsou strhané a leží na zemi. Jediným spojovacím prostředkem s okolním světem jsou mobilní telefony, které se dobíjejí z baterií automobilů," uvedl dále Monje. Mnoho lidí se snaží z města prchnout do sousedních nepostižených oblastí.
Rektorka technologického institutu v Putumayu Marisol Gonzálezová požádala o pomoc. "Ve městě není kapka pitné vody, potřebujeme vodu, to je naprosto nezbytné. Chybějí také potraviny, prakticky žádné tu už nejsou," upozornila.
"Bylo slyšet hluk řeky, a proto moje rodina odešla, jelikož jsme věděli, že přijde lavina," řekl 38letý místní obyvatel Harvey Gómez. "Lidé nevěděli, co dělat, nebyli jsme připraveni (na takovou katastrofu)," prohlásil naopak 69letý Hernando Rodriguez.
Hermán Granados, anesteziolog z malé regionální nemocnice v Mocoa, vylíčil, že celou noc čistil rány obětem. Nemocnice však podle něj neměla dostatečné krevní zásoby pro tak velké množství pacientů. Někteří zdravotníci prý přišli do nemocnice pracovat, ačkoli pohřešovali své vlastní příbuzné.
Eduardo Vargas spal v noci v domě se svou ženou a miminkem. Sousedi jej probudili bušením na dveře. Celá rodina pak rychle prchala spolu s panikařícími lidmi. "Nebyl čas na cokoliv," vypověděl 29letý muž. Když se pak vrátil na místo svého obydlí, zjistil, že nezůstalo nic z toho, co museli ve spěchu zanechat.
Óscar Londoňo hledal ráno rodiče své ženy. Cestu k jejich domu ale nenašel, protože ulice, které znal, najednou zmizely. "Všude okolo byla (mrtvá) těla," vzpomíná. Když se dostal do oblasti, kde tchán s tchyní žili, uviděl "jen bláto a kamení". Záchranáři jej nakonec navedli do hor, kde objevil své příbuzné mezi ostatními přeživšími. "Bylo to setkání plné slz," dodal.
