Rozruch, jako když letité ozdoby Ježíškova stromku při oprašování vezmou za své. Škoda, zavěšovali jsme je, když děda ještě žil. Budeme muset koupit nové. Nebo zrušíme konečně letos ten stromek?
Předvánoční otázky pro americkou diplomacii a nejenom pro ni. Desítky tisíc postav za scénou, tajemníci s vyšším posláním, agenti, ctihodné excelence, analytici, všichni znejistěli. Něco se rozbilo, co hezky fungovalo, a teď je to na nic.
Zveřejnění čtvrt milionu diplomatických depeší z celého světa serverem wikileaks.org udělalo z diplomatické korespondence čtení pro každého. Z toho, co se dostalo do novin před zhroucením serveru, pobaví některá hodnocení politiků, které poslali do washingtonského ústředí zaměstnanci amerických misí po celém světě.
Nic urážlivého, nic, co by předtím nenapsali domácí novináři na adresu svých politiků a jejich konání mnohem peprněji. Američtí velvyslanci se teď budou omlouvat za své analytiky a za něco, co mnohdy ani netušili, že bylo v jejich "baráku" napsáno.
Další druh materiálů potvrzuje jiné skutečnosti, které tak jako tak už dávno pronikly do medií (Severokorejci prodávají zbraně a informace o nich například Íráncům, špiclujeme mezi špiony-diplomaty těch druhých).
Jako několikatisíciletá disciplína nepoznala ještě diplomacie tak rozsáhlý únik z archivů. Teprve vojenská porážka je vítězům zpřístupňovala a ten měl také případně možnost zakrýt nepohodlné skutečnosti o sobě.
Hlášení, postřehy, užitečné klepy, odhady posílali diplomaté svým vládcům rychlými posly psané klínopisem na hlíně, papyru, pergamenu, papíru, zvláštní poštou. Nikoli ale elektronicky. Skandál kolem WikiLeaks je proto závažnější než prozrazené pikantnosti z diplomatických depeší. Střepy se slepí. Nakopnut však byl systém. Paralelní elektronická síť, do níž se lze zvenčí dostat, selhala, její ostraha nebyla bdělá.
Všem vládám světa je teď jasné, že za současných technických podmínek není možné informace chránit. Bývalý americký velvyslanec v Německu John Kornblum to právě nazval první diplomatickou událostí 21. století: "Diplomaté nemají záruku, že s tím, co jim bylo řečeno, bude také důvěrně zacházeno."
Ovšem: navenek se zdržují hodnocení, i když jsou akreditováni u kdejakého diktátora, ze své pracovny ale dojmy posílají do ústředí. Prekérní situace.
Americká vláda honí spoluzakladatele portálu WikiLeaks Juliana Assangeho, který už dal prostor dokumentům z Iráku a Afghánistánu. Hledá, kdo mu materiály předal. Až je všechny dohoní, bude síť posilněna o další bezpečnostní prvky, o další personál dohlížející na chod systému, o další miliardy vydané na technologie a firmám, které je zprovozní.
Tím, zda je vůbec ve věku elektronických novin a satelitního přenosu obrazu a zvuku nutný rozvětvený aparát, podávající hlášení snadno dostupná v mediích, se asi politici zabývat nebudou. Z nich se totiž velmi často stávají diplomaté; přeci si nevypustí rybník.
Takže ozdoby se budou kupovat nové a stromeček bude i letos. A už o tom nemluvme, není to diplomatické.
